Kalendář z vlastnoručně pořízených fotografií

rubrika: 3.7 Pel-mel


Vlastní kalendář? Proč ne, zkuste to!

 

Evule


Titulní stránka

Nevím jak kdo, ale já  ráda fotím. Nikoliv nějak profesionálně, prostě jen tak pro radost. Mám klasický, slušný, digitální foťáček, na který nedám dopustit. Má řadu výhod, zejména tu, že nemusím nechat vyvolávat žádný film a pak čekat, co se vlastně podařilo. Prostě jen fotky „natáhnu“ do PC a hned vidím. To, co se nepodaří, vymažu, ale přiznávám, že těch „nepodarků“ ani moc nemám, zcela zanedbatelné minimum. To, co se mi líbí, si naopak můžu pěkně z tepla domova poslat někam, kde mi fotky udělají a pak jen pošlou. K tomuto účelu mám stažený program přes drogerii TETA a hotovou zakázku si tady přímo v místě bydliště na prodejně vyzvednu. Činím tak proto, že fotky v PC jsou sice OK, ale máme-li si je prohlížet, není nad klasické album, kde právě ten výběr z každé akce či focení mám včetně malého komentáře. To se pak krásně vzpomíná! Jelikož se alba už trošku namnožila, budu si soubůrky vybraných fotek dávat nadále jen do obálek (samozřejmě popsaných názvem a datem) a komentář napíšu na zadní stranu fota.

 

Tolik tedy úvodem.  A nyní se vrhneme na samotné kalendáře. S tím vlastně začala moje vnučka, když mi před několika lety dala na Vánoce jí vytvořený kalendář. Rok, dva jsem to obdivovala, ale to bych nebyla já, abych se o stejnou činnost nezačala zajímat sama. Kdosi kdysi o mě řekl, že jsem jako ohař. Zakousnu se a nepustím… No, stalo se přesně tak a před třemi lety jsem si nechala z vlastních fotek zhotovit kalendář. Jelikož to byl můj první pokus, bylo to pouze ve formátu A4 – 1 ks nastojato, 1 ks naležato. Dílo se podařilo, aspoň já jsem byla velmi spokojena. Proto jsem si pro rok 2015 troufla i na formát A3, opět nastojato i naležato. Ani nevíte, jakou mi dělá radost, když se celý rok můžu dívat na své dílo. Jen tak mimochodem, přebývám s přítelem přes léto v jeho domku (kde je i zahrádka) a v zimě jsme zase u mě v bytě, v paneláku. Kalendáře se stěhují jako první … Ať už tam nebo zase zpět, hlavně musí být na očích.

 

A teď, jak na to. Pravda je, že dokumentuju hlavně naše dovolené, ale neváhám vyrazit za objektem focení přímo do našeho města nebo do blízkého okolí. Může to být krásná zima nebo podzim, vánoční trhy, ale také jaro, krásné mraky, třeba i městská zeleň nebo rozkvetlé zahrady přímo v naší ulici či nově vznikající odpočinková zóna na nejvyšším kopci nad městem, který se jmenuje Rochus. V takovém případě je pak z čeho vybírat. A že výběr zabere dost času, o tom není pochyb. Především si musím nějak rozmyslet, o čem kalendář bude. Pro rok 2016 jsem ho nazvala "Naše dovolené a jiné obrázky". Pak projdu všechny příslušné šuplíčky (složky) fotek v PC v sekci Obrázky a to nejen letošní, ale třeba i o trochu starší, aby zapadly do koncepce kalendáře. Vytvořím si samostatnou složku z širšího výběru fotek ke každému kalendáři, až mi dalším výběrem zbude jen těch 13 pro každý kalendář (12 měsíců a titulní strana), samozřejmě v další, nově vytvořené složce.

 

Moje snacha je co do focení skoro profesionálka (ale není to její profese) a tak mi poradila, že je možné i fotky upravit. Jsem zastáncem fotek neupravených, ale někdy se tomu  nedá vyhnout, např. když v rohu krásného záběru zůstane třeba kousek elektrického vedení. Pro tyto účely existuje třeba prográmek "Zoner Photo Studio", pomocí kterého se dá s obrázkem ještě pracovat, třeba i vkládat text. Nejsem ještě v tomto směru nijak zběhlá, s touto činností teprve začínám. Jelikož jsem samouk, zkouším to velmi pozvolna, prográmek je třeba oťukávat a metodou pokusu a omylu zkoušet, co je v něm možné. Tady musím upozornit, že fotky, se kterými hodlám něco dělat, si zkopíruju opět do nové složky, aby mi originály zůstaly neporušené.

 

Když tohle všechno absolvuju (a je to několik večerů i dost hodin), výsledkem jsou konečné složky pro každý kalendář, nachystané samostatně k nahrání do programu firmy, která mi pak kalendáře zhotoví a zašle na dobírku. Žádné placení předem, nekupujeme zajíce v pytli. Loni jsem první kalendáře (ty A4) dělala přes  drogerii TETA (firma CEWE). Letos je dělám přes point4me, kde jsou levnější, ale kvalita je stejně dobrá. (Tady na blogu reklama jistě nevadí.)

 

Možná, že odborníci by mohli mít k mému dílu výhrady, moje snacha někdy říká „Mamko, co ta koncepce snímku?“, ale já mám radost z toho, co jsem stvořila. Tím nechci říct, že nad focením nepřemýšlím a že není co vylepšovat. Člověk se má učit stále a v každém věku, život si tím jen obohatí.

 

Pro ilustraci mého povídání uvádím s pomocí Axiny jeden z kalendářů pro rok 2016:

 

LedenÚnorBřezenDubenKvětenČervenČervenecSrpenZáříŘíjenListopadProsinec

 

 


komentářů: 11         



Komentáře (11)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Evule
11 Kalendáře 2016 už došly...
Evule * 28.11.2015, 18:36:16
Tím myslím, že je včera doručila zásilková služba. Mám z nich opravdu radost. Jsou zavěšeny pod těmi ještě letošními a jsou připraveny na svou misi 2016. Čas běží poměrně neúprosně, měsíc a kousek a už budeme zase o rok starší. Zatím hezký víkend... Usmívající se

rezy
10 v unoru
rezy 20.11.2015, 07:45:53
samozřejmě jedině tam, kde je teplo. Zrovna si říkám, že mě nikdy nenapadlo jet na Sinaj, ale ted, když tam bude pusto a prázdno, by tam nemuselo být draho a bude tam i bezpečno, protože jednoho rezyho&spol by si snadno ohlídali. Škoda jen, že nejsem cestovatelskej typ.

Evule
9 Nejsem hrdina...
Evule * 19.11.2015, 10:14:27
... to opravdu ne. Každé cestování je risk a vůbec to nemusí být ani cizina. I na našich silnicích se člověk může potkat s nadrogovaným šílencem a neštěstí je na světě. Samozřejmě to je i tak, že čím jsme starší, tím máme větší obavy. No, už jsem do vlaku nasedla ... Když nám Petr tu nabídku dával, vůbec nevěřil, že nakonec kývnem. Dával si tak 1% úspěšnosti, snacha 1,5%. Nesmím si to pokud možno nějak více připouštět, nebo budu zničená už předem. Prostě se to musí brát tak, že i tady na našich tuzemských dovolených jsem ráda, že jsme se ve zdraví vrátili. Cestování i celý dnešní pošahaný svět se musí vzít trochu s odstupem, jinak bych z toho doslova zcvokla a to jistě nejen já. Permanatní strach a obavy jsou nejlepší cestou k psychickému kolapsu. A to nechtěl jistě nikdo z nás.

Axina
8 Můj nejlepší přítel Ota
Axina * 18.11.2015, 23:43:54
Evi, váhala jsem, zda ti přidělávat starosti, ale když bych neřekla nic, vyčítala bych si to.

O příteli Otovi jsem se na blogu už zmínila. Třeba v zážitku "Kýla". http://www.axina.cz/blog/zazitky/37-kyla.html

V lednu roku 2013 mu bylo 75 let. Byl v té době ještě výkonným ředitelem jisté SW firmy. Na nějakou pořádnou velkou oslavu neměl čas, pořád něco zajišťoval, snažil se, aby firma prosperovala. Narozeniny slavil tak nějak divně, na několikrát, s různými okruhy lidí. S rodinou, s přáteli, se spolužáky, s kolegy. Jeden z nejvýznamnějších darů mu dala jeho sestra, která se v mládí provdala do Německa za celkem významného řídícího pracovníka firmy Mercedes. Sama bývala letuškou.
Dar spočíval v okružní plavbě po Středozemním moři. Plavba se uskutečnila v září 2013. Otu na ní doprovázela jeho sestra. 6.9. odletěl do Německa, 8.9. se nalodili, 10.9. Řecko, 11.9. Turecko, 12.9. Kréta, 13.9. Řím. 15.9. přílet do Prahy.
Dlouhá léta jsme si s Otou každý večer volávali a povídali si, co život dal a vzal. 16.10., měsíc po návratu z plavby, mi večer volal dřív než obvykle, že mu není dobře a jde si lehnout. To jsem ho slyšela naposledy. 17.10. mu prý bylo celý den špatně, nejedl, omdléval. Navečer ho převezli v těžkém stavu do Motolské nemocnice. Na ARU ho uvedli do umělého spánku. Několik dní testovali, co mu je. Vyloučili Nilskou horečku a pár tropických nemocí. Pak na to přišli. Nakazil se bakterií podobnou baktérii Legionella, která se vyskytuje v nemocnicích nebo na lodích. Otovi se ta velká plavba stala osudnou. Z umělého spánku se už neprobudil.

V pondělí to byly 2 roky, co navždy odešel. Vzpomínám na něj, chybí mi...

Axina
7
Axina * 18.11.2015, 22:36:31
[5] No Evi, klobouk dolů! Jsi odvážná. Je sice fakt, že budeš mít s sebou skoro celou rodinu, ale stejně.
Vzpomínám si na červen roku 2000, kdy jsem čekala na let do Tuniska. Sama. Přítel Ota mne spolu s jeho synem dovezli na letiště. Když přišel čas se s nimi rozloučit (bylo krátce po půlnoci), přepadla mne tíseň. Afrika je jiný kontinent. Kdyby něco, pěšky tedy domů nikdy nedojdu... Musím spoléhat, že civilizace bude fungovat.
Já vím, pro cestovatele je to úsměvné. Ale faktem zůstává, že cestování je svým způsobem riskování.

Evule
6 Ještě dovětek
Evule * 18.11.2015, 22:21:32
Pokud to tedy všechno vyjde, budu poctivě psát naše zážitky a fotit, co to dá. Mladí si z předchozích 2 cest psali Lodní deník, což jsou taky vlastně zápisky z cest a snacha to bohatě dokumentovala skoro profi fotkami. Vlastně bych nikdy ani do syna neřekla, že umí tak vtipně a poutavě vše popsat. Holt jablko nepadlo až tak daleko od stromu. Já jsem psací geny podědila po mamce a můj syn po mě Usmívající se.

Evule
5 Ach jo
Evule * 18.11.2015, 22:14:02
Faerské ostrovy - a co takhle Karibik? Nevím, zda to bylo uvážené, ale po počátečním rezolutním odmítnutí jsme postupně s přítelem měnili názor a nechali se zlákat nadhozenou udičkou mého syna, zda bychom s nimi nechtěli na přelomu ledna a února 2016 navštívit Karibik. Oni sami už tam byli 2x a vždycky byli nadšeni. Letí se do Maiami, nasedne na loď, stráví se na ní 11 nocí, vrátí se do Maiami a vrátí se zpět domů. Loď má několik přistání, kde se uskuteční výlety na pevninu. M.j. to má být i výlet na Panamský průplav. Když jsme kývli, ještě to nebylo ve světě tak zoufalé a v té době se zaplatila 50% záloha, samozřejmě nemalá. No a teď co, nezbývá než doufat, že to dobře dopadne. Jenže, jak si poručit takové myšlení? Občasně jsem už začala psát nějaké Zápisky z cest, zatím tedy pouze o tom, jak se to vůbec přihodilo a pod. Nazvala jsem svoje povídání Naše velká americká cesta (NVAC) aneb čeští důchodci v Karibiku. Vlastně jsme s přítelem kývli i proto, že sami anglicky vůbec neznaje, můžem se v tomto ohledu spolehnout na syna i snachu. Tahle NVAC bude vlastně třígenerační, neboť současně pojede i vnuk (syn od syna) s přítelkyní. No, nevím, ale už je to v pohybu, zatím se snažím na to nemyslet.

rezy
4
rezy 18.11.2015, 16:27:18
já se přiznám, že léto obvykle trávím na kombajnu a pomáhám bráchovi se sklizní. Při těch pařákách co letos byly bych se rozjel, když by na to došlo, na druhou stranu, tedy mám na mysli například Faerské ostrovy. Podle fotek odtamtud tam musí být v létě nádherně!

Axina
3
Axina * 18.11.2015, 10:32:44
A v prosinci rezy listuje barevným katalogem nabídek exotické dovolené u moře Usmívající se
Jen tak mimo téma: Kam (v současné době migrantů a světového terorismu) k moři na dovolenou...?
Vychází mi třeba Bulharsko.

rezy
2
rezy 18.11.2015, 09:41:43
u nás mají tyhle kalendáře na starosti děti. Před Vánoci si udělají probírku fotek z uplynulého roku a pak pro každý měsíc vyberou pár fotek, které ten měsíc nějak charkterizují.(já třeba obvykle v červnu skládám uhlí na zimu, takže vlek a já s kolečkem plný uhlí, kolem krásná brčálová tráva a sluníčko jede na 2kW/m2)

Axina
1
Axina * 15.11.2015, 20:51:23
Plně chápu, že takový s láskou vytvořený originální kalendář musí putovat spolu se svojí autorkou mezi letním sídlem a zimním bytem Usmívající se
Přidám s dovolením konkrétní informaci, kde zahájit zadání objednávky vlastního kalendáře:
http://www.point4me.com/cs
Vypadá to velmi komfortně. Lze volit formát, kvalitu papíru, šablonu, kalendárium...
A cena není nijak závratná.

«     1     »