Archiv - Únor 2018


« strana 1 »

Říše zvířat 11 – Asie (3/3)

rubrika: 2.2 Říše zvířat


Asie je největším světadílem na Zemi. Má rozlohu 44,6 milionů kilometrů čtverečních. Na severu tvoří hranici Asie Severní ledový oceán, na jihu Rudé moře a Indický oceán. Na západě je Asie od Evropy oddělena pohořím Ural a na východě končí ve vodách Tichého oceánu. Rozdíly v klimatu jsou na tomto kontinentu obrovské. V sibiřských horách klesají v zimě teploty až na -60°C, zatímco písek na íránské poušti Lut dosahuje teploty až +70 °C.

Nejen podnebí je v Asii takto působivé. Fascinující je i rozmanitost zvířecích druhů, které v ní žijí. Celkem ve třech článcích budou zde na blogu přiblíženy více než dvě desítky zvířat žijících na Asijském kontinentu.

 

Axina


MEDVĚD MALAJSKÝ - nejmenší z velkých medvědovitých šelem

(kmen strunatci, třída savci, řád šelmy)

 

Medvěd malajský se vyskytuje v Indočíně, v Indonésii a v Malajsii. Je nejmenší mezi velkými medvědovitými šelmami. Dosahuje délky do 1,4 m a hmotnosti do 60 kg.

Lze ho rozpoznat podle jeho žlutavé skvrny na hrudi ve tvaru podkovy a jeho jinak černé nebo hnědé srsti. Skvrna na hrudi mu vynesla mezi Angličany přezdívku "sluneční medvěd". V Indonésii a Malajsii mu přezdívají "medový medvěd".

Při hledání potravy šplhá vysoko do korun stromů. Tam nachází ovoce, hmyz, ptačí vejce a včelí med, který má ze všeho nejraději. Jeho až 25 cm dlouhý jazyk mu přitom pomáhá, aby všechny tyto dobroty dokázal vylízat z různých skulin a dutin.

Kvůli pokračujícímu kácení deštných pralesů přichází stále více o své přirozené životní prostředí. Kromě toho je loven lidmi, protože tradiční čínská medicína považuje jeho žluč za léčivou. Přitom medvěd malajský je plaché zvíře, které se k člověku chová mírně a přátelsky. Domorodí obyvatelé ho dokonce chovají jako domácího mazlíčka.

KAHAU NOSATÝ - obrovský orgán čichu

(kmen strunatci, třída savci, řád primáti)

 

Kahauové nosatí žijí výhradně na indonéském ostrově Borneo. Obývají nížinaté, deštné pralesy na březích řek, jezer a v blízkosti mořského pobřeží.

U samců druhu kahau nosatý upoutá pozornost jedna věc - velký převislý nos tvaru okurky, který navíc v průběhu jejich života stále roste. Někteří starší samci musejí dokonce při jedení svůj čichový orgán odklánět do strany, aby si vůbec mohli dát potravu do tlamy. Přitom mláďata vypadají úplně jinak. Nově narození kahauové mají drobný nos otočený nahoru a jejich obličejová část je modrá. Později se barva obličeje změní na růžovou až žlutou. Když samci přibližně v 7 letech pohlavně dospějí, začne jim jejich obrovský nos růst. Samice mají své nosy stále drobné.

Kahauové nosatí celý svůj život tráví v mangrovech, kde jsou jejich hlavní potravou listy, pupeny, semena a plody určitých mangrovníků. Jsou to v podstatě vegetariánské opice. Žijí v tlupách a soustavně se pohybují za potravou.

Při putování za potravou dokážou přeplavat vodní toky. Prsty na zadních nohou mají částečně spojeny plovací blánou. Ve vodě však na ně čekají jejich jediní nepřátelé – krokodýli. Na noc se vracejí k břehům nocovat na stromy.

KOČKA CEJLONSKÁ - nejmenší kočka

(kmen strunatci, třída savci, řád šelmy)

 

Kočka cejlonská je nejmenším druhem kočky na světě. (Druhou nejmenší kočkou je africká kočka černonohá.) Měří pouhých 35 až 48 cm. Váží 1,1 až 1,6 kg.  Ocas má dlouhý 15 až 25 cm. Žije v Indii a na Srí Lance.

O chování kočky cejlonské v jejím přirozeném prostředí je toho známo jen velmi málo. Jsou to živočichové převážně noční, samotářští a velmi teritoriální. Přes den se skrývají ve větvích stromů nebo v dutinách. Dobře šplhají a většinu času tráví na stromech. Pravděpodobně se živí malými obratlovci, jako jsou hlodavci, ptáci a ještěrky.

Koťata kočky cejlonské se snadno ochočí a stanou se s nich hraví a přítulní společníci. Přesto v některých indických státech jsou kočky cejlonské loveny pro maso a na Srí Lance jsou loveny kvůli kožešině.

NÁRTOUN - savec s největšíma očima
(kmen
strunatci, třída savci, řád primáti)

 

Nártouni žijí na indonéských ostrovech Sulawesi, Borneo, Sumatra a na Filipínách.

Jsou to vyšší primáti, kteří dostali své jméno podle extrémně dlouhého nártu (nárt je část nohy, tvořená nártními kostmi, které spojují prsty na noze se zánártím). Se svou velikostí od 9 do 16 cm nejsou nártouni o nic větší než ruka dospělého muže. V porovnání s velikostí těla mají však nejdelší zadní končetiny ze všech primátů. Díky nim dokáží skákat až do vzdálenosti 6 m a to i směrem vzad.

Samci dosahují hmotnosti 120 až 140 g. Tělo nártouna měří 10 až 18 cm, ocas měří 25 až 30 cm. Třetinu jeho těla zabírá hlava s průsvitnýma ušima a obrovskýma, nepohyblivýma očima. Nártouni však - jako kompenzaci nepohyblivých očí - dokáží otáčet hlavou o 180°. V porovnání se svou velikostí těla mají největší oči ze všech savců.  Vidí jimi velmi dobře ve tmě, ale jsou barvoslepí.

Přes den se nártoun ukrývá v dutinách stromů. V noci vyráží lovit. Pohybuje se po tenkých větvičkách stromů a přeskakuje ze stromu na strom několikametrovými skoky. K udržení se ve větvích mu velmi pomáhají dlouhé prsty s bambulkovitými polštářky a také ocas, který využívá jak na držení, tak jako kormidlo při letu. Nártouni mají výtečný nejen zrak, ale také čich a sluch.

Vydávají asi desítku různých zvuků kterými se dorozumívají. Část jejich komunikace se odehrává zvuky o vysoké frekvenci, až 70 kHz, které lidské uši neslyší (lidé slyší obvykle jen do 25 kHz). Nártouni se dožívají 8 až 12 let. Stres v zajetí je někdy vede k tomu, že si ublíží, nebo se dokonce zabijí.

 

 

KALOŇ MALAJSKÝ - největší létající savec

(kmen strunatci, třída savci, řád letouni)

 

Kaloň malajský (nazývaný také kaloň jedlý) je největší žijící létající savec na světě. Je rozšířen v jihovýchodní Asii od Thajska přes ostrovy Indonésie až na Filipíny.

Kaloni malajští dosahují velikosti asi 40 cm a mají rozpětí křídel až 1,5 m. Přes své velké rozměry jsou velmi lehcí a i největší jedinci dosahují hmotnosti kolem 1 kg. Tělo kaloně je podobné tělu netopýra, ale jeho hlava se nápadně podobá liščí hlavě. Zbarven je černorezavě.

Kaloň malajský je noční živočich. Den přespává v mnohdy početných koloniích na stromech tropického pralesa. K orientaci využívá svoje velké oči spolu s echolokací. Ultrazvuk vysílá pomocí jazyku, kterým kliká.

Kaloni jsou býložravci. Za potravou vyletují v hejnech nebo osamoceně. Jejich potravu tvoří květy a sladké tropické ovoce. Pomáhají tak opylovat rostliny.

Na Papui-Nové Guineji nebo na korálových ostrovech v Tichomoří, kde jsou omezené zdroje živočišných bílkovin, jsou kaloni konzumováni. Příprava kaloňů však bývá barbarská a konzumace nebezpečná. Kaloni s chutí hodují na uzrálých semenech cykasů pěstovaných na velkých zemědělských farmách. Tato semena obsahují jako obranný prvek proti býložravcům řadu neurotoxinů. Kaloni jsou vůči nim imunní, ale lidé nikoliv. V případě cykasů jsou navíc rostliny určené na vývoz často ošetřeny insekticidem DDT. Ani ten kaloně nezahubí, ale v jejich tělech se jedovatá látka bez chuti a zápachu postupně koncentruje.

 

VELEMLOK ČÍNSKÝ - největší mlok

(kmen strunatci, třída obojživelníci, řád ocasatí)

 

Velemlok čínský je největší mlok na světě. Váží 25 až 30 kg a měří kolem 1 m. Výjimečně dosahuje hmotnosti až 60 kg a délky až 180 cm. Zdržuje se výhradně ve vodě. Žije v čínských potocích a jezerech. Je pokládán za kriticky ohrožený druh, protože ubývá jeho přirozeného prostředí.

Velemlok čínský má velkou hlavu a malé oči. Je zbarven do černé barvy. Má velmi špatný zrak, ale má smyslový orgán, táhnoucí se od hlavy až k ocasu, který je citlivý na jakékoli vibrace.

Je nočním živočichem. Přes den spí na chráněných místech pod vodou. Živí se převážně hmyzem, rybami, hlemýždi a žábami. Aktivně na lov nevyráží, pouze vyčkává, až mu kořist doplave před tlamu.

NEFILA KYJONOHÁ - tvůrce největších pavučin

(kmen členovci, třída pavoukovci, řád pavouci)

 

Pavouci jsou již sami od sebe fascinující živočichové. Jak s větrem o závod budují své pavučiny. Podle potřeby buď větší nebo menší. Žádné však nejsou tak velké jako u pavouka s názvem nefila. Jeho pavučiny, které mimochodem snovají pouze samičky, mají v průměru až 2 m. A i přesto jsou velmi stabilní. Tito pavouci si je staví většinou mezi stromy nebo keři ve výškách od 2 do 6 metrů. Často se do nich chytají i ptáci, kteří však nejsou součástí jídelníčku nefil.

Tým vědců na Iowa University pod vedením profesora Xinwei Wanga objevil, že pavučina pavouků druhu Nefila vede teplo lépe než měď. To ale není všechno. Vlákna spletená z bílkovin jsou pružná, a pokud se napnou, stejným poměrem vzroste i jejich tepelná vodivost (u většiny známých materiálů konduktivita při napínání klesá).

 

Poznámka: Po kliknutí na libovolný obrázek se otevře galerie obrázků pro daný článek. Obrázky se zobrazí větší. V plné velikosti se libovolný obrázek zobrazí tak, že na něj klikneme pravým tlačítkem myši a zvolíme "Otevřít odkaz v novém okně".

Zdroje:

Comma Merchandise GmbH, Rekordy z říše zvířat

Wikipedie


komentářů: 12         


«     1     »