Archiv - Květen 2018


« strana 1 »

Říše zvířat 12 – oceán (1/3)

rubrika: 2.2 Říše zvířat


Oceány - rozsáhlé souvislé vodní plochy mezi jednotlivými světadíly - pokrývají kolem 71 % zemského povrchu. Představují tak největší životní prostor na světě. Žije v něm na 250 000 druhů živočichů! Celkem ve třech článcích budou zde na blogu přiblíženy pouhé dvě desítky zvířat žijících ve světových oceánech.

 

Axina


Zeměkouli pokrývá 5 oceánů: Severní ledový oceán (Arktický), Tichý oceán (Pacifik), Atlantický oceán (Atlantik), Indický oceán a Jižní ledový oceán (Antarktický). Oceány nepředstavují jen nekonečné dálky, ale také neuvěřitelné hloubky. Nejhlubším místem světových moří je se svými 11 034 metry Mariánský příkop v Tichém oceánu.

Již po staletí se lidé pokoušejí prozkoumat všechen rozmanitý život v mořích. Více než 2 700 vědců z 80 zemí světa podniklo v letech 2000 - 2010 pro CoML (Census of Marine Life, Úřad pro mořské programy) jakousi obdobu sčítání lidu - bylo provedeno sčítání živočišných druhů žijících v mořích. Vědci dospěli k závratnému číslu téměř 250 000 druhů. Objeveno bylo více než 1 200 nových živočišných druhů.

 

VORVAŇ OBROVSKÝ - savec s největším mozkem

(kmen strunatci, třída savci, řád kytovci)

Největší mozek ze všech savců má vorvaň, jeho hmotnost dosahuje až 9,5 kg. I celková hmotnost této velryby je úctyhodná - dosahuje až 50 tun.

Díky zvláštnímu orgánu v hlavě je vorvaň také držitel rekordu v potápění. Orgán nazývaný "spermaceti" je naplněný hmotou připomínající vosk. Jestliže se vorvaň potopí do studené vody v hloubce, tento vosk zatuhne a jeho specifická hmotnost vzroste. Vyplave-li potom vorvaň výše do teplejší vody, vosk se stane tekutým a jeho specifická hmotnost se sníží. Předpokládá se, že tento zvláštní orgán pomáhá vorvaňům potápět se až do hloubek 3 000 m.

ŽRALOK BÍLÝ - nejkrvežíznivější dravec

(kmen strunatci, třída paryby, řád obrouni)

Žralok bílý (dříve nazývaný žralok lidožravý) se vyskytuje většinou v pobřežních vodách, kde se teplota vody pohybuje mezi 12 až 24 °C. Vyšší výskyt druhu je při pobřeží severovýchodu USA a Kalifornie, Jižní Afriky, jižní Austrálie, Japonska, některých ostrovů Oceánie, Chile a Středomoří. Zřejmě nejvyšší koncentrace je poblíže ostrova Dyer nedaleko Kapského města v Jižní Africe.

 

Je považován za člověku velmi nebezpečného predátora, neboť je zodpovědný za nejvíce nevyprovokovaných útoků na lidi mezi všemi žraloky a jako takový byl dlouhodobě systematicky huben námořníky a rybáři. Jeho pronásledování ještě zesílilo po uvedení úspěšného filmu Čelisti. Ve skutečnosti tito žraloci člověka systematicky neloví, smrtelných útoků bývá v průměru jen 1,5 ročně. Žralok bílý se živí především mořskými rybami a savci (zvláště ploutvonožci), v menší míře i plazy a ptáky.

 

Žralok bílý má zavalité kónické tělo. Dosahuje délky přes 6 metrů a hmotnosti i více než 3 tuny. Zbarvení kůže je na vrchu a bocích šedé s modrým nebo hnědým nádechem a je velmi zřetelně odděleno od bílé spodní části těla. Toto zbarvení dělá žraloka špatně viditelným jak zespodu (splývá se světlou hladinou), tak seshora (splývá se dnem či tmavou modří hloubky). Oči jsou černé a jsou opatřeny mžurkou.
Jako ostatní žraloci má i velký bílý řady jemně vroubkovaných trojúhelníkovitých zubů, které se často obměňují a nahrazují zuby vypadlé. Když se žralok zakousne, třese hlavou ze strany na stranu, čímž používá čelisti jako ozubenou pilu oddělující maso.

 

Jediná kapka krve v obrovském bazénu stačí k tomu, aby přilákala žraloky. Tato výjimečná schopnost zajišťuje žralokům, že si i v rozlehlých vodách oceánů vyhledají potravu. Čichové orgány mají rozmístěny po bocích tlamy.
Velký bílý žralok má podobně jako ostatní žraloci zvláštní smysl, který mu umožňuje detekovat elektromagnetické pole, jenž vzniká pohybem živých zvířat. Bílý žralok dokáže rozpoznat napětí o velikosti půl miliardtiny voltu. Na krátkou vzdálenost tak dokáže rozpoznat i nepohybujícího se živočicha pouze na základě tlukotu srdce.

 

Pohlavně dospělý bývá až po 26 letech a dožívá se i více než 70 let. Patří k nejrychlejším žralokům, může nakrátko zrychlit až na 56 km/h. Jeho jediným predátorem mimo člověka je kosatka dravá. Je veden jako zranitelný druh, který může v brzké době čelit hrozbě vyhubení.

MĚSÍČNÍK SVÍTIVÝ- největší kostnatá ryba

(kmen strunatci, třída paprskoploutví, řád čtverzubci)

Měsíčník, který za svůj název vděčí kotoučovitému tvaru, žije ve všech teplejších vodách Atlantického a Tichého oceánu.

Je největší kostnatou rybou na světě. Na délku měří přes 3 metry, dosahuje hmotnosti až 2,3 tuny a dožívá se věku až 120 let.

Nejzvláštnější je na něm jeho kůže. Má tloušťku až 15 cm, což je nejvíce ze všech známých živočichů. Kůže je osídlena až 50 různými druhy parazitů a mikroorganismů, které mohou způsobit světélkování měsíčníků.

Samičky měsíčníků drží ještě jeden rekord: Během jednoho tření kladou až 300 miliónů jiker, více než kterýkoliv jiný druh ryb.

TAKIFUGU RUBRIPES - smrtelná delikatesa

(kmen strunatci, třída paprskoploutví, řád čtverzubci)

Čtverzubci žijí zejména v teplých mořích. Jsou podobní ježíkům, ale na rozdíl od nich nemají ostny. Mají hladké zaoblené tělo bez šupin a obvykle jim chybějí břišní ploutve. Jejich název vychází z toho, že mají čtyři velké zuby, dva horní a dva dolní, kterými jsou schopni rozdrtit ulity měkkýšů nebo korýšů, kteří jsou jejich potravou.


Maso čtverzubců rodu takifugu je jedovaté. Vnitřní orgány těchto ryb, zejména játra a pohlavní orgány, někdy i kůže a střeva obsahují vysoce toxický neurotoxin tetrodotoxin, na který není znám protijed. Tetrodotoxin působí postupné ochrnutí svalstva. Oběť otravy se udusí při plném vědomí.
Navzdory tomu jsou v Japonsku ryby z řádu čtverzubců známé jako "fugu" (v překladu říční prase) považovány za delikatesu. Připravovat je smí pouze speciálně vyškolení kuchaři, kteří vědí, jaké části ryby jsou bezpečné a v jakém množství je možné rybu požít. Některé labužníky neodrazuje vysoká jedovatost ryby, naopak oceňují zvláštní chuť způsobenou minimálním množstvím jedu v pokrmu. Fugu se servíruje ve tvaru květu. A také v podobě sašimi, což jsou plátky nakrájené tak tence, že i když jsou vyskládány přes sebe, prosvítá jimi vzor talíře. Každoročně zahyne několik lidí na otravu z neodborně připravené ryby nebo v důsledku podcenění množství jedu ve vysoce jedovatých orgánech.


Ryby rodu takifugu se pohybují poměrně pomalu, ale mají obdivuhodnou schopnost manévrování, mohou couvat nebo se otočit na místě. Jejich oči se otáčejí nezávisle na sobě. Typickou jejich vlastností  je, že se dokáží nafouknout až na trojnásobek své velikosti, aby tak odstrašili dravce. Naplní svůj vysoce elastický žaludek vodou nebo vzduchem a jsou tak schopni dosáhnout téměř kulovitého tvaru těla. Dravci, kterým se podaří rybu chytit, ještě než se nafoukne, se jí mohou udusit. Pokud se neudusí, poté co ji polknou, otráví se jejím jedem.

 

PERUTÝN OHNIVÝ - jedovaté bodliny

(kmen strunatci, třída paprskoploutví, řád ropušnicotvární)

Perutýni žijí u lagun a útesů v Indickém oceánu. Dorůstají délky až 35 cm.

Tato nádherně zbarvená zvířata vlastní jedové žlázy umístěné na dlouhých paprscích svých hřbetních ploutví. Když se perutýni cítí ohroženi, vystřelí bleskurychle kupředu a nasměrují své jedovaté trny proti vetřelci. Dostane-li se člověk do kontaktu s jedem perutýna, jedná se o velmi bolestivou zkušenost, která ho může přivést až do mdlob.

VYDRA MOŘSKÁ - nejjemnější a nejhustší srst

(kmen strunatci, třída savci, řád šelmy)

Vydra mořská je nejmenší mořský savec. I s ocasem měří na délku 1,5 metru. Její hmotnost nepřesahuje 40 kg.

Jako jediný ze savců, kteří žijí v moři, nemá vydra mořská k dispozici izolující tukovou vrstvu. Aby i přesto byla chráněna před ledovým chladem severního Pacifiku, má velmi hustou srst.

Na každém čtverečním centimetru povrchu jejího těla se nachází až 120 000  chloupků! Pro porovnání - takový počet vlasů má člověk v průměru na celé hlavě. Srst vyder je nejjemnější v celé zvířecí říši a proto je bohužel člověkem velmi ceněná.

Vydra mořská pravidelně vpouští do své srsti bublinky vzduchu. Díky tomu se její srst ani při plavání v moři nepromočí až na kůži. 

 

 

ZÉVA OBROVSKÁ - největší mušle

(kmen měkkýši, třída mlži, řád Veneroida)

Zéva obrovská je největší žijící mlž. Dorůstá velikosti až 1,4 metru, dosahuje váhy až 250 kilogramů a dožívá se více než sta let. Zévy obrovské žijí v Indickém oceánu a západní části Tichého oeánu, kde se usazují na korálových útesech zhruba 15 až 20 metrů pod hladinou. Živí se řasami, fytoplanktonem a zooplanktonem. Zajímavostí je, že žádní dva jedinci zévy obrovské nejsou stejně zbarveni.

 

V některých jazycích jsou označovány jako "vražedné mušle". Kolují totiž o nich nepravdivé pověsti, že svým stiskem dokáží zachytit potapěče nebo jiné živočichy a zadržet je pod vodou. Zévy obrovské sice mají zavírací reflex, ten jim však slouží jen jako ochrana před nepřáteli, jako jsou ryby, sépie nebo mořské hvězdice.

 

Zévy obrovské se množí ojedinělým způsobem: Začínají život jako samci, ve věku 8 let jsou hermafroditi (produkují vajíčka i spermie), poté se mění v samice. Samooplození u nich není možné. Samy nevyhledávají partnera opačného pohlaví. Jejich vajíčka a spermie volně plavou ve vodě a poté splynou.
Oplodněné vajíčko plave v moři asi 12 hodin, pak se z něj vylíhne larva. Hned jak k tomu dojde, začne larva produkovat křídovou lasturu.

 

Zévy obrovské patří k nejohroženějším druhům mušlí. První zmínky o nich se datují do roku 1825. Jejich počet se rapidně zmenšuje a na mnoha místech, kde ještě před pár lety byly běžné, úplně vymizely.

 

Poznámka: Po kliknutí na libovolný obrázek se otevře galerie obrázků pro daný článek. Obrázky se zobrazí větší. V plné velikosti se libovolný obrázek zobrazí tak, že na něj klikneme pravým tlačítkem myši a zvolíme "Otevřít odkaz v novém okně".

 

Zdroje:

Comma Merchandise GmbH, Rekordy z říše zvířat

Wikipedie


komentářů: 16         


«     1     »