.:: Axina ::.

Nebudeš lhát a nebudeš krást

rubrika: 3.5 Zážitky

S policií ČR spojuji slogan "Pomáhat a chránit". S křesťanským náboženstvím spojuji desatero. Přikázání sedmé: "Nebudeš krást". Přikázání osmé: "Nebudeš lhát".

Axina

Bydlím v Praze 5 na sídlišti Barrandov. Pracuji doma na počítači a kromě toho jsem na hotline jako poradenská služba jednoho SW produktu.

Bylo pondělí dopoledne. Jeden ze služebních hovorů se zrovna chýlil ke konci, když se ozval domácí telefon. Předpokládala jsem, že je to poštovní doručovatelka, která už ví, že může chvilku trvat, než se jí ohlásím, protože mohu mít hovor na poradenské lince. Než se mi podařilo hovor ukončit, interkom přestal vyzvánět. Vyšla jsem proto rovnou na lodžii a zavolala: "Haló, to je pošta?"

Do zorného pole se mi dostala osoba, která na mne před chvílí zvonila. Muž asi 40letý, celkem spořádaného zevnějšku. Pokusím se doslova reprodukovat náš hovor:

"Dobrý den. Přejete si něco? Hledáte někoho?"

"Dobrý den. Mně je to hrozně trapný, ale potřeboval bych pomoc."

"Co se vám stalo?"

"Mám nepojízdné auto. Zůstal jsem s ním viset a Sabinka Laurinová ani Martin Zounar nejsou doma."

"A jak s tím souvisejí?"

"Já v Praze nikoho jiného z divadla neznám. Potřebuji nechat odtáhnout auto do Mladé Boleslavi a nemám u sebe žádné peníze."

Chvilku mi trvalo, než jsem informaci jakž takž zpracovala.

"Proč jim nezavoláte?"

"Já jsem si vzal jinou bundu. Takže nemám ani mobil. Paní, já potřebuji půjčit peníze na ten odtah. Všechno vám do koruny vrátím. Kromě toho máte u mne volňásky do divadla do konce života...!"

"Počkejte, to nebude třeba. Které je to divadlo?"

"Noo, na Praze 7."

"Kde vlastně máte to nepojízdné auto?"

"Taky. Taky na Praze 7. Paní, já vám ještě přidám láhev slivovičky!"

"Já vám peníze nepůjčím, ale nabízím jinou pomoc. Řekněte mi telefonní číslo někoho z rodiny nebo nějakého známého. Zavolám mu a požádám ho vaším jménem, aby vám nějak pomohl."

"Já mám všechna telefonní čísla v mobilu."

"Tak mi aspoň řekněte jméno někoho, kdo má pevnou linku. Najdu jeho číslo na internetu a zavolám mu".

"Paní, lístky do divadla do konce života a láhev slivovičky navíc!"

"Nezlobte se. Nepůsobíte na mne důvěryhodně. Buďte zdráv."

Vrátila jsem se do tepla bytu. Zavolala jsem paní S., seniorce, která bydlí v přízemí paneláku a je vždy připravena všem pomáhat. Poděkovala za varování. A pak si vzpomněla, že vlastně ví, kde ti dva herci bydlí. Sabina Laurinová asi 300 m od nás, Martin Zounar však až ve Slivenci. Chvíli jsme to rozebíraly. I kdyby nakrásně všechno bylo pravda, proč nešel pán do onoho divadla, kde mohl požádat někoho o pomoc, třeba v pokladně? Nebo by pokladní mohla kontaktovat právě ty dva údajně mu známé herce. Mimochodem, jestlipak znají i oni jeho? Když už jel (zřejmě načerno) přes celou Prahu a dorazil postupně až do jejich bydlišť, proč nepožádal o pomoc jejich nejbližší sousedy?

Nepomohla jsem. Nejsem na to hrdá. Ale nežiji na samotě. Jen Barrandov má 20 000 obyvatel. Celá Praha pak přes 1 200 000 obyvatel. Šance, že muž nalezne pomoc a pochopení u někoho jiného, je veliká. Nebo myslíte, že ne?

21.02.2018, 10:02:09 Publikoval Axinakomentářů: 29

Komentáře (29)

« strana 1 »

Axina

Web 28.02.2018, 21:33:43
[24] Nevím, zda si správně rozumíme. Překvapila mne ta poznámka "Promptně běžíš za exekutorem". To není bohužel nic nenormálního. Rozhodnutí soudu je - jak jsem zjistila - cár papíru. Soud pouze rozhodne na čí straně je právo a kdo má nárok na jakou úhradu. A žalující stranu, tj. mne, zkasíruje o (tehdy) 1000 Kč na soudní výlohy. Ale nezajistí vymáhání práva! Ani nijak nepostihne dlužníka. Vězení pro dlužníky naše právo nezná. Vychází se z pochybného předpokladu, že dlužník na svobodě možná vydělá nějaké peníze na umoření svých dluhů. Dlužit není trestné!
Když dluží zaměstnanec, jsou mu prováděny srážky z platu. Když dluží důchodce, je mu obestaven důchod. Když dluží nezaměstnaný, zbývá jen exekuce. Ty ale nenařídí soud. O tu musí požádat (a samozřejmě ji zaplatit) věřitel.

Axina

Web 28.02.2018, 08:06:31
[22] I já jsem patřila mezi důvěřivé. V paneláku bydlela v pronájmu paní s dcerou a vnukem. Vědělo se, že partner dcery je ve výkonu trestu, ale rodina se jevila spořádaná. Babička nebyla hloupá, mimojiné vystavovala zájemcům přiznání k dani z příjmů.
Jednoho dne zazvonila a s pláčem přišla požádat, zda bych jí nepůjčila na nájem. Dcera je nezaměstnaná a dostali se do finanční tísně.
Nebyla jsem úplně padlá na hlavu. Sepsala jsem s ní dohodu o zapůjčení finanční částky, kde bylo mimojiné uvedeno, do kdy mi ji splatí. Opsala jsem si z jejího občanského průkazu údaje, dohodu vystavila ve 2 vyhotoveních a obě jsme dokumenty podepsaly.
Nesplatila 1. splátku, nesplatila 2. splátku, nakonec se odstěhovali. Od řidiče stěhovací firmy jsem vyzvěděla kam. Ze začátku mne ujišťovala, že všechno uhradí z peněz za brigádu. Pak nastoupily průhledné a ubohé výmluvy. Nakonec už byla líná i na vymýšlení výmluv a bez obalu přiznala, že mi částku nemá z čeho splatit a pokud vydělá nějaké peníze, musí jimi splácet předchozí závazky.
Dala jsem ji k soudu. Mám rozhodnutí jménem republiky, že mi má vrátit dluh a to včetně úroků, které neustále rostou. Kromě toho je povinna uhradit výdaje advokátce, kterou jsem si "najala". Je to mladá právnička, která se chce etablovat a podobné kauzy řeší bez nároku na odměnu ze strany věřitele.
Po 2 letech byl dluh dotyčné dlužnice ve výši 2násobku půjčené částky. Nyní, po 4 letech, už to musí být "zajímavá" částka. Nepočítám to. Za blbost/důvěřivost/naivitu se musí platit.
Na internetu jsem zjistila, že paní má 11 exekucí! Chvíli jsem zvažovala rovněž na ni uvrhnout exekuční řízení, ale podmínky angažování exekuční firmy jsou tak podivné a nevýhodné, že jsem to vzdala.

Axina 22.02.2018, 20:08:29
Miloši, přiznám se, že mne také napadlo, že ses "doktorovi" asi nepředstavoval. Jméno si "doktor" přečetl ze jmenovky na kufru. Dobrý fígl. Lidi jsou hrozně vynalézaví. Zvlášť když jde o bezpracné získání peněz.

Vidíš, já jsem Ince psala, že by se asi málokdo ustrnul nad prosebníkem, který by přiznal barvu, že chce peníze na alkohol. Je vidět, že i ty máš vysoce vyvinuté sociální cítění a jsi schopen soucitu.

Já dotuji bezdomovce před Billou poměrně pravidelně. Zvlášť v zimě. S jedinou výjimkou: Když si pokuřují, nedostanou nic. A příště je prostě nevidím a nemám výčitky svědomí. Pouze se ode mne dozvědí, že kuřáky nepodporuji.
Jen na vysvětlenou: Mám chronickou bronchitidu (mírnější forma astmatu). Vadí mi teplotní změny. Když vyjdu z teplého supermarketu ven, špatně se mi dýchá. A to i když je venku čistý vzduch. Bezdomovci jsou strategicky rozmístěni tak, aby kolem nich člověk musel bezprostředně projít. Místo abych se nadechla čistého vzduchu, musím projít oblakem páchnoucího kouře, který mi ještě víc sevře průdušky. Já se dusím a bezdomovci se bodře dožadují "drobných". Kdybych je v téhle situaci obdarovala, nevážila bych si sama sebe.

Milos Web 22.02.2018, 19:27:41
Mně se stala podobná příhoda v Praze na Florenci. Vylezl jsem z autobusu jedoucího z Brna s velkým kufrem s jmenovkou, cestoval jsem totiž na letiště, a jeden chlapík v obleku a s kravatou usoudil, že asi budu mít i nějaké peníze a povykládal mně historku, že je lékař z Brna a někdo mu ukradl kufřík a on nemá peníze ani kreditní kartu a nemá se jak do Brna dostat, že by potřeboval půjčit 1000 Kč. Že jsem mu povědomý, že mě určitě léčil, odpověděl jsem mu, že lékaře vůbec nenavštěvuju a nikdy jsem neměl neschopenku. Zeptal se mě pak na jméno, hned se tomu pružně přizpůsobil, že léčil mou matku. Ta však žije v Uh. Hradišti. A protože lístek do Brna stojí přibližně 200 Kč, nic jsem mu nepůjčil.
Jednou jsem to vykládal kolegovi a ten přiznal, že tento „nebohý lékař“ ho také na Florenci oslovil a on mu tu tisícovku půjčil a dal mu číslo účtu, kam ji má vrátit. A čeká dodnes :).

Evule

22.02.2018, 15:06:17
Cesta sice ne bez prostředků, ale nechtěně bez jízdenky:
Původní záměr zkopírovat sem kousek mého cestopisu jsem opustila, zkrátím...
Na přelomu ledna a února 2016 jsme se s přítelem Přemkem a rodinou mého syna Petra (+snacha Lenka a vnuk Honza)vypravili do dalekého Karibiku. Úžasných a nezapomenutelných téměř 14 dnů (i s cestami tam a zpět). Poslední fází zpáteční cesty byl vlak z Vídně přes Břeclav, kde jsme všichni vystoupili. Syn s rodinou - konečná, protože tu bydlí a my s Přemkem přesedli na vlak Břeclav-Přerov, naše konečná Staré Město u UH. Před Hodonínem mi došla od syna nenápadná sms- máti, s Honzou jste si zaměnili kufry. No, dobré, co honem počít? Já jsem v Hodoníně musela vystoupit, Přemek pokračoval v původní trase. Byla jsem celkem bezradná, jak to vyřešit. Naštěstí náš hovor ještě ve vlaku zaslechl nějaký pán, který mi sdělil, že vlak zpět na Břeclav jede vzápětí. Tak rychle, ale kam? Podchod na příslušné nástupiště nebyl značený, snažila jsem se poptat. To se podařilo, ovšem na jízdenku už čas nezbyl. Vyřeším to ve vlaku s paní průvodčí. Když se u mě zastavila, s těžkým srdcem jsem jí situaci popsala. Asi jsem vypadala dost zničeně, takže mi odpustila 70 Kč za 15 min. do Břeclavi a nechala mě jet zadarmo. Ale když to tak vezmu kolem a kolem, ČSD vlastně zkrátka ani nepřišly, protože jsem vlastně nevyužila původní jízdenku až do St.Města, ba naopak jsem v Břeclavi musela zaplatit jízdenku novou na celou mou cestu. A jen tak mimochodem... Konec dobrý, všechno dobré. Jen na té záměně kufrů až tady u nás doma se asi podepsala únava z velkého časového posunu a tím i nevyspání. Ale to všechno bylo jen taková zajímavá prkotinka, protože jinak celá akce "Čeští důchodci v Karibiku" neměla chybu

Evule

22.02.2018, 08:13:28
Jsem zvědavá, jak to s mým přechodem k T-mob. bude. Mobilní data neřeším, jsem jedna (jeden) z mála, kdo nepoužívá chytrý telefon ! Tím ovšem nechci říct, že jsem pračlověk, ale mám stále k dispozici ipad (pořád a furt), počítač, notebook, no a když vyrazím do ulic města, samozřejmě na kole, tak mi mobil obyčejný tlačítkový stačí. Moje Nokiečka zvládne volání a sms, v daných chvílích víc netřeba. Číslo by mi mělo zůstat a paní z péče o zákazníky u T-mob. mi řekla, že o dalšich krocích mě budou vždycky informovat. Asi doba pokročila, konkurence je veliká a tak se péčuje o zákazníky stále důsledněji.
Cestování bez prostředků je zajímavá situace. Stalo se mi to také, ale to popíšu jindy. Možná sem zkopíruji krátkou pasáž z mého cetopisu o tom, jak se kufry neztratí a nezamění v Karibiku, ale docela obyčejně na trati Břeclav-Uherské Hradiště.

Axina 21.02.2018, 18:36:56
[5] To je hezké. Zřejmě ses jevil vzhledem (ve svátečním obleku), ale především čestným jednáním (snaha o dohodu s ČD) jako velmi důvěryhodný občan. Průvodčí to vyřešil nejjednodušším způsobem. Sláva mu. Ale stejně by mi bylo z té situace nevolno. Určitě bych měla najednou hlad a žízeň apod. Prostě trpěla bych tou ztrátou svobody, kterou poskytují člověku peníze.
Také ses ještě musel načerno dostat z vlakového nádraží domů...
Kdysi jsem na tvém blogu (u článku o povodních) popisovala, jak dámská kabelka představuje docela slušné evakuační zavazadlo

Dodávám, že žena s kabelkou se prakticky do situace "bez finančních prostředků" nemůže dostat. I kdyby si zapomněla doplnit hotovost, pořád má u sebe platební karty.
Mezi mé občas se opakující noční můry patří sen, kdy jsem v cizím městě a nemám svoji kabelku.

Axina 21.02.2018, 18:20:35
[4] Evi, já myslím, že se u tebe o žádný prvoplánový podvod nejedná, že můžeš být klidná.
Ještě bych si na tvém místě ověřila, jak je to s mobilními daty (internetem). Byla jsi zvyklá na nějaký objem dat od Vodafonu. Bude ti vyhovovat i ten u T-Mobilu?

Taky už jsem jednou měnila kvůli ceně služeb operátora. Opouštěla jsem T-Mobile a přecházela k O2. Provádělo se to ve třech etapách. Nejprve jsem se stala klientem té nové, levnější služby. Koupila jsem si kvůli tomu novou SIM kartu O2. Pak jsem žádala T-Mobile o převedení mého dlouhodobě užívaného čísla k O2. Ponechání si čísla bylo pro mne hodně důležité. Nakonec jsem žádala O2 o převedení tarifu a balíčku služeb a výhod apod. z "dočasného" čísla O2 na číslo O2, které formálně vypadá jako by bylo od T-Mobile. Dočasné číslo O2 pak bylo zrušeno. Nebylo to nejjednodušší, hlavně jsem nechtěla být ani chvíli bez mobilních služeb, ale povedlo se. Všude jsem byla iniciátorem akcí já. Nikdo za mne nic nevyřizoval. Ovšem je fakt, že jsem neměla a nemám žádnou smlouvu s mobilním operátorem. Pořád jde o předplacené karty. Vyhovuje mi to.

ČerfPV (neregistrovaný)

Web 21.02.2018, 17:30:13
Kdysi jsem pomáhal víc než teď, ale je fakt, že jsem nadělal dost špatných zkušeností. Kupříkladu jsem půjčil peníze jakémusi mladému Islanďanovi, kterému odmítl plzeňský bankomat vydat peníze. Myslím, že to dokonce ani nebyl podvodník, jen takový ten typ, co prostě nic neřeší; nějakou dobu jsme mailem komunikovali, jak mi těch 200 euro vrátí a pak mě prostě "vypnul", protože jsem ho zjevně začal tou prkotinou otravovat.

V dané situaci bych asi postupoval podobně jako ty. Ale jednou jsem si vyzkoušel situaci na druhé straně barikády. Odjel jsem ráno vlakem do Pardubic na zkoušku (v Pardubicích nikoho neznám, byla to zkouška na úplně cizím pracovišti), jízdenku (jednosměrnou, protože jsem nevěděl, kdy a jak pojedu zpátky) jsem měl koupenou předem, na sobě jsem měl oblek, který normálně nenosím. No a po zkoušce jsem si chtěl něco koupit a zjistil jsem, že nemám ani korunu, ani kartu, ani doklad, ani kapesník, prostě vůbec nic. Přemýšlel jsem, jestli mám postupovat podobně jako ten tvůj pán, ale pak jsem si řekl, že se to prostě může stát a chci to řešit poctivě: Šel jsem tedy na nádraží za náčelníkem stanice, řekl jsem jim, co se mi stalo a že nechci drahám zůstat nic dlužen, protože prostě nepodvádím, no a ať mi tedy poradí, jak to mám z jejich pohledu správně udělat. Začali běhat, lomt rukama a hledat v nějaké metodice, až to nevydržel průvodčí toho vlaku na Prahu, který šel shodou okolností okolo, usmál se a prostě mě vzal s sebou. Chtěl jsem, ať mi vystaví nějaký účet, který následně proplatím, ale jen mávnul rukou. Pravda, s řešením jsem spokojený nebyl, ale domů jsem se dostal v rámci možností čestně

Evule

21.02.2018, 17:27:05
"Klasický" zážitek - podvodník jako vyšitý. Dnes si člověk musí dát opravdu pozor na každém kroku.I když v posledních dnech jsem si taky nebyla jistá, zda činím dobře. Na mobil se mi ozvala paní a nabízela mi neomezený tarif od T-mobile za 450 Kč. Já jsem od r.2000 u Vodafonu a jejich neomezený tarif činí v současné době 702 Kč/měs., což je o 250 Kč více než zmíněná nabídka. Takže jsem přikývla, paní mi dala mobil na sebe. Ale aby mohla zařizovat převod, potřebovala ode mne rodné číslo, č.OP a dokonce vstupní kód na můj účet od Vodafonu. No, nakonec jsem podlehla. Mezi tím jsem ještě volala do Vodafonu, zda mi nedají slevu oni, což prý nejde a sdělili mi, že moje současná smlouva skončí 3.12.2018. Dva měs. předem by šlo pak jednat o nějakém neveřejném individuálním tarifu. Ověřila jsem si zavolání na mobil paní od T-mobile, to fungovalo a měla už taky zjištěno,kdy mi smlouva končí (kvůli pokutě za předčasné ukončení). Datum souhlasilo. Jiná paní mi pak obratem poslala z odd.péče o zákazníky tiskopis, který vyplním a zašlu do Vodafonu (vypovězení služby). I této paní jsem obratem volala, co jako bude dál, zkrátím to, vypadá to, že je to důvěryhodné. Pokuta by za předčasné ukončení smlouvy činila 1.100 Kč, ale pokud budu mít nižší tarif z T-mob. aspoň 9 měs., ještě pořád na tom vydělám. Ten levnější tarif u T-mob. taky skutečně existuje. Tak mi držte palce, ať to dobře dopadne.

Axina

Web 21.02.2018, 15:07:17
Inko, jsi soucitný člověk. Myslím, že většina lidí by nedokázala ocenit tu hypotetickou zoufalou upřímnost prosebníka. Jak by padlo slovo alkohol, otočili by se zády...

Přemýšlela jsem, co bych dělala, kdybych se já ocitla v cizím městě bez mobilu, bez peněz a s autem, co vypovědělo službu. Asi bych se doptala, kde je nejbližší služebna městské policie. Tam bych všechno vylíčila a požádala, aby telefonicky kontaktovali někoho z mých přátel, kteří by mimochodem potvrdili moji identitu. Je pravda, že v době mobilních telefonů člověk nenosí v hlavě telefonní čísla. Ale na pár telefonních čísel bych si vzpomněla. Pak mám také přece zaměstnavatele, který disponuje pevnými telefonními linkami. A konečně (to je ale dané mojí osobní situací), znám několik našich klientů, z nichž se během let stali moji přátelé. Mají webové stránky a na nich uvedeny své kontaktní údaje.
Myslím, že taková prekérní situace by byla nepříjemnou komplikací, ale rozhodně by byla řešitelná.

« 1 »

Vložení nového komentáře

Jméno
E-mail	(není povinné)
Web	(není povinné)

Název	(není povinné)

Komentář

Kontrolní kód

Axina

blog o vesmíru, Zemi, životě a lidech

Nebudeš lhát a nebudeš krást

rubrika: 3.5 Zážitky

Komentáře (29)

Language

Témata

Odkazy

Login

Petby Maps

Počet přístupů

Archiv

Username
Password