Předvánoční čas

rubrika: 3.5 Zážitky


Vánoce jsou stejně nejkrásnější v době našeho dětství. Jen si to tehdy ještě neuvědomujeme.
 
Axina

 
Mé dětství bylo v 60-tých letech minulého století. Bydlela jsem s rodiči a prarodiči z matčiny strany na malé vesnici blízko Prahy. Před Mikulášem pan Lauber nechal vyzdobit dvě výkladní skříně smíšeného zboží, kde spolu se svojí paní prodával, vánočními řetězy a skleněnými vánočními ozdobami. Kolem výloh jsem šla každý den nejméně dvakrát. Cestou do školy a cestou ze školy. Zimní dny jsou krátké. Zvlášť navečer zářily výlohy neodolatelně. Živily moji fantazii až do začátku Vánoc.

Doma se ve zvláštní krabici, která tu po celý rok nebyla, začínaly hromadit sáčky s hladkou moukou, moučkovým cukrem i cukrem krupicí, vyloupané oříšky lískové i vlašské, rozinky, kakao v prášku (s tajemnou Holanďankou na obalu), strouhaný kokos a další přísady na vánoční pečení.
 
V domě byly dvě kuchyně. V té svojí pekla babička vánočky. Vánoční cukroví pekla hlavně maminka.
 
Jako první - 4 týdny před Štědrým dnem - se pekly medvědí pracny a plněné "ořechy". Aby stačily změknout. Někdy změkly (v krabici na nejvyšší poličce chladné spíže) tak báječně, že z nich skoro nic nezbylo a chudák maminka pekla těsně před Vánoci další dávku.
 
3 týdny před Štědrým dnem se pekla linecká kolečka. Vždy půl plechu koleček plných, půl plechu koleček s dírkou uprostřed. Jejich slepování marmeládou byla práce, které jsem se nějak vyhýbala. Ovšem již slepeným kolečkům, která měkla ve spíži v jiné krabičce, hned vedle pracen, jsem se nevyhýbala ani trochu.
 
2 týdny před Štědrým dnem se pekly vanilkové rohlíčky. Bylo třeba je ještě teplé obalovat v moučkovém cukru. Křehké kousky se občas lámaly. Na zlomky jsme čekaly dvě, u stolu já, pod stolem welshteriéřice Axina.
 
Jako poslední - pár dní před Štědrým dnem - se dělala "čokoláda". Horkou hmotu maminka lila do speciálních formiček, podobných medvědím pracnám, ale menších. Čokoláda se dávala vychladnout ven, na dvorek. Plechy se pokládaly na dřevěnou lavičku, ze které už bylo většinou třeba omést sníh. Axina, která spala celý rok v domě, nikdy ne venku, byla obezřetně vypouštěna vyvenčit se tak, aby mezi ní a čokoládou byla bezpečná vzdálenost.
 
Při pečení se povídalo a probíralo všechno možné. Něčemu jsem rozuměla, něčemu ne. Mezi osmou a devátou večer jsem chodila spát. Někdy se do oken opíral vítr a domem skučela meluzína. Tatínek chodil do sklepa přikládat do kotle. Na noc brikety, aby oheň nevyhasl.
 
Jindy v noci padal sníh. Vločky se tiše snášely na zahrádku, na dvorek, na palouk, na stromy v lese, který byl jen přes silnici. Pozorovala jsem, jak rostou čepice sněhu na sloupcích u plotu. Děda chodil prometat cestičku od domovních dveří k brance. Když opravdu hustě a vytrvale sněžilo, projel vesnicí traktor se sněhovou radlicí. Povrch silnice ale zůstal víceméně nadále nesjízdný nejen pro auta, ale i pro autobus. A tehdy nastoupil se svým povozem pan cestář. Koník táhl vůz se škvárou. Pán stál na voze a širokými rozmáchlými pohyby házel lopatou škváru na silnici. Vytvářel rovnoměrně vzdálené černé obloukové pruhy na bílém sněhu. Povoz nikdo neřídil. Kůň byl rozvážný a vědom si své povinnosti.
 
Večer jsem si obyčejně přála, aby zítra bylo aspoň půl metru sněhu. Autobus by nevyjel Hlina (prudký kopec mezi Radotínem a Třebotovem), učitelé by se nedostali do školy a my bychom mohli být doma! Učila jsem se dobře, nepřála jsem si školní volno ze strachu před zkoušením. Jen jsem chtěla být v ten předvánoční čas, kdy slunce zapadá už kolem čtvrté odpoledne, doma. Doma, v teple, v bezpečí, se svými pohádkovými knížkami, s všudypřítomným psím čumáčkem a v očekávání Štědrého dne ...
 
 
 

24.11.2015, 13:47:36   Publikoval Axinakomentářů: 6         



Komentáře (6)

Vložení nového komentáře
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Komentář 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

6
beallara (neregistrovaný) 30.11.2017, 16:13:36
Nádherné vzpomínky, víš, moc ti je přeju, protože tohle je neuvěřitelná deviza pro život, když dítě něco tak krásně kouzelného a přitom tak přirozeného zažije.
Já tohle nikdy nezažila a už vůbec jako dítě, vánoce jsou pro mě celý život velice emočně vypjaté, možná na sklonku života si je zamiluji.
Hýčkej si vzpomínky, jsou k nezaplacení.
Axina
5
Axina 09.11.2017, 22:09:26
Díky, Miloši Usmívající se Letos se zase jednou pokusím dodržet ten dávný, generacemi ověřený recept na vánoční přípravy. Začnu včas. A žádná náhradní řešení - koupené vánoční cukroví apod.
I já si pamatuji z dětství na tuhé zimy. Na chodbě domu mráz kreslil květy na okna, slepicím přes noc zamrzala voda na pití, Axina vypuštěná na vyvenčení škrábala za chvíli netrpělivě na dveře a dožadovala se rychlého návratu do teplého pelíšku...
Milos
4
Milos Web 09.11.2017, 20:39:16
Moc pěkně jsi vzpomínku na Vánoce zpracovala, byla by to krásná slohová práce.
Já si s vánočním a novoročním časem v dětství pamatuju hlavě třeskuté zimy, bývalo i 20 pod nulou.
Axina
3
Axina 26.11.2015, 19:45:13
Yoriko, to je konec.
Jestli jsem do teď udělala na počítači málo, tak teď neudělám nic... Mrkající
yorika
2
yorika * 26.11.2015, 13:53:26
Milá Axino, to bylo moc krásné a dojímavé vylíčení tvých dětských vánoc. Jako vánoční pozdrav tobě i návštěvníkům tvých pěkných stránek posílám dvě hříčky z francouzského prostředí - s postavičkami si tam lze pěkně pohrát, přetahovat je k jeslím atd. Trocha infantilismu nikdy neškodí, zvlášť v tento čas Smějící se :

http://croire.bayardcdn.com/docs/creche/creche2008.html

http://tipirate.net/themes/noel/396-creche
Evule
1 Brzy se stmívá,vánoce na dosah
Evule * 24.11.2015, 16:52:57
Díky, Axino, za krásnou nostalgickou vzpomínku. Máš pravdu, že předvánoční čas se nejlépe snoubí s naším dětstvím a já přidám, že i s dobou, kdy byli mí synové také v tomto věku. Abych nepředbíhala dobu, když nám zbývá ještě měsíc, jen krátce. Jako malá holka, školačka, jsem vždycky mamce u pečení pomáhala. Vážila jsem suroviny, velmi zodpovědně podle osvědčených receptů, ťapkala těsto do formiček a tak se postupně zdatně zapracovávala ... Vždycky mě to bavilo a zůstalo mi to do dneška. Některé mamčiny recepty jsou v dodnes založeny v "modré vánoční složce" a nedám na ně dopustit. Např. vanilkové rohlíčky, nemají konkurenci. A musí se "šúlat" (válet) pěkně v důlku na dlani, žádný strojek, žádná formička. Jen tak jsou malé, baculaté bříško, jsou vynikající nejen chutí, ale i vzhledem. Časem jsem si některé recepty přidala sama, když jsem je někde objevila, vyzkoušela a protože se osvědčily, putovaly do "modré vánoční složky". Tady vzpomenu včelí úlky, které jsem před lety objevila v nějakém kuchařském kalendáři. Úlky jsou dodnes stálicí mého vánočního cukroví. Když jsem je dělala poprvé, všem moc zachutnaly a příští rok moji kluci projevili přání (to byli ještě školáci): mamko, udělej jich moc. Co by mamka pro synky neudělala! Tak hned 4 dávky, ale kluci, musíte mi pomoci. Těch úlků tehdy bylo přes 160, smolila jsem to snad 4 hodiny. Kdo to zná, tak ví, kolikrát je třeba úlek vzít do rukou, než je hotov. Kluci sice pomáhali, ovšem prvotní snaha se záhy změnila na "důležité" ochutnávání. Na tenhle maraton si vždycky vzpomenu, ale s úsměvem a ráda. S přibližujícími se Vánoci se dá zavzpomínat i na téma "dárky", ale to zas až někdy jindy.
Jen tak na okraj. Vánoce mívaly svůj půvab do té doby, než se jich krutě zmocnila reklama a celý ten komerční šrumec, kdy už koncem srpna byly např. letos v Kauflandu čokoládoví Mikuláši a vánoční perníčky. Je to škoda ...
«     1     »