James Last a jeho orchestr

rubrika: 3.1 Hudba


James Last, rodným jménem Hans Last (17.4.1929, Brémy, Německo – 9.6.2015, Palm Beach, USA) byl světoznámý německý dirigent, aranžér, skladatel a instrumentalista. Byl vedoucím Orchestru Jamese Lasta, který několik desetiletí patřil k nejslavnějším orchestrům světa.

 

Axina


James Last se narodil v Brémách 17.4.1929 jako Hans Last (last = anglicky poslední, německy zátěž). Byl třetím, nejmladším synem manželů Louise a Marthy Lastových. Říkali mu Hansi. Jeho otec pracoval na brémské radnici a rodina žila na předměstí. Od 12 let se učil hrát na piano. Pak přidal ještě kontrabas. Ve 14 letech začal studovat na vojenské hudební škole.

Po válce v roce 1946 se stal členem tanečního orchestru Rádio Brémy. O dva roky později již tvrdil basu ve vlastní jazzové formaci "Last-Becker Ensemble", ve které působil 7 let. Rychle se stal miláčkem německých hudebních kritiků. V letech 1950 - 1952 byl 3x za sebou prohlášen nejlepším jazzovým kontrabasistou Německé spolkové republiky. Poté, co se soubor Last-Becker Ensemble rozpadl, stal se James Last kmenovým aranžérem gramofonové firmy Polydor. Svá aranžmá psal i pro velké hvězdy německé hudební scény. Určitě v té době netušil jakého doslova celosvětového úspěchu v následujících dekádách dosáhne.

 

James Last začal se svým orchestrem vydávat kolem roku 1964 svá alba také ve Spojených státech. Kapele tehdy v zámoří říkal "The American Patrol" (Americká hlídka). S ní natočil mimo jiné 9-ti dílnou albovou sérii "Classics Up To Date" (Klasici moderně), pro kterou průkopnicky zaranžoval známé melodie klasické hudby se smyčci, zvýrazněným rytmem a odlehčeným vokálním sborem.

 

Když s manželkou Waltraud, která mu porodila dceru Catharinu a syna Ronalda, v roce 1965 oslavovali 10. výročí svatby, uspořádal James Last v Hamburku velkolepou párty. Připravil pro ni nápadité úpravy tehdejších velkých hitů, které s kapelou hrál. Úspěch byl tak pronikavý, že se rozhodl tuto směs natočit na desky.

 

Když v roce 1965 vydal album nazvané "Nonstop Dancing", nemohl tušit, že právě vymyslel styl, pro který se už navždy vžilo označení "party sound" nebo "happy sound", kterým oslovil široké publikum jak v rodném Německu, tak v zahraničí. Podle stejného, fenomenálně úspěšného modelu, pak začal Last pravidelně natáčet rozsáhlou sérii alb nazvaných "Nonstop Dancing" a odlišovaných pouze letopočtem vzniku. Původní formule se opírá o swingující ztvárnění dobových šlágrů, aranžovaných tak, aby vytvářely příjemnou kulisu pro zábavu společnosti. Zájemci se navíc mohou k nahrávkám v pohodě a zcela spontánně připojit i svým zpěvem. Takže James Last byl vlastně jakýmsi průkopníkem pozdějšího karaoke.

 

Během své 50-leté kariéry zkomponoval, přearanžoval a vyprodukoval stovky skladeb rozličných žánrů, od swingu, džezu a popu až po klasickou hudbu. Od roku 1963 do současnosti vydal Jamese Last se svým orchestrem bezmála 250 alb a to včetně nejrůznějších kompilací, koncertních záznamů a LP či CD kolekcí. Celosvětově se s nahrávkami orchestru Jamese Lasta prodalo více než 80 000 000 nosičů!

 

Do britské albové hitparády, která muzice z jiného než z anglosaského světa moc nefandí, umístil James Last neuvěřitelných 64 hudebních alb, což ho ve Spojeném království řadí historicky na druhé místo, hned za Elvise Preslyho. Tento úspěch ale není to jediné, co spojuje krále rock and rollu s králem party soundu. V roce 1973 nazpíval Elvis Presley na své album Elvis píseň Jamese Lasta "Fool" (blázen), což James Last právem považoval za jeden ze svých největších autorských úspěchů. Mezi nejznámější autorské skladby Jamese Lasta patří “Happy Heart”, “Morning at seven” a “Games That Lovers Play”.

 

Koncem 60-tých let měli James Last a Karel Gott u Polydoru stejného producenta - Ottu Demlera. A tak se stalo, že členové orchestru a sboru Jamese Lasta, což byla tehdy doslova muzikantská špička, hostovali na několika Gottových polydorských albech a vtiskli jim nezaměnitelný zvuk. V roce 1972 muzikanti z orchestru Jamese Lasta spolu s Karlem Gottem nahráli album se skladbami klasiků  "Schätze der Vergangenheit" (Poklady minulosti), které do svých katalogů přejaly i japonská firma Nippon Columbia a španělský Hispalux. Zde je z tohoto alba ukázka - slavný sbor Židů z opery "Nabucco" J. Verdiho.

 

V roce 1977 vydal James Last se svým orchestrem album "Russland" (Rusko), na němž se poprvé objevila jeho orchestrální skladba "Der Einsame Hirte" (The Lonely Shepherd, Osamělý pastýř), kterou u nás zpopularizoval Felix Slováček. James Last ji nahrál se slavným rumunským hráčem na Panovu flétnu Gheorghim Zamfirem a v roce 2004 ji nechal režisér Quentino Tarantino zaznít v prvním filmu Kill Bill.

 

V letech 1990, 1991 a 1995 vyšla celkem 3 hudební alba, která vznikla ze spolupráce Jamese Lasta se známým francouzským pianistou Richardem Claydermanem. Ukázka několika skladeb: From A Distance, Sacrifice, Candle In The Wind.

 

Německá hudba lehkého žánru má jen málo srovnatelných osobností, které se proslavily na celém světě, tak jako James Last. Pokud tento umělec nebyl na nějakém z nesčetných koncertních turné, žil v posledních desetiletích svého života převážně v příjemném klimatu americké Floridy, v Palm Beach, kde si vybudoval i skvělé nahrávací studio. S veškerou administrativou, kterou byl obklopen již od poloviny 60-tých let, mu vypomáhala celých 42 let - až do své smrti v roce 1997 - jeho manželka Waltraud. James Last se pak znovu oženil. Jeho druhou ženou se stala dlouholetá rodinná známá Christine Grundner.

 

V roce 2005 vydal James Last album "They Call Me Hansi" (Říkají mi Hansi), ve kterém se objevili hvězdní hosté Luciano Pavarotti, Nina Hagen a Tom Jones. Ten za doprovodu Lastova orchestru nazpíval svou verzi slavného hitu z konce 60-tých let "Little green apples".

 

James Last se navzdory přibývajícímu věku pravidelně vydával na koncertní turné po celém světě a sklízel úspěchy doslova na všech kontinentech. Naposledy vystupoval v březnu 2015. Skonal v červnu téhož roku ve věku 86 let, ve svém domě v americkém Palm Beach na Floridě, v kruhu svých nejbližších rodinných příslušníků.

 

Classics Up To Date 1                                                   Classics Up To Date 2

 

James Last Greatest Hits

 

Kvizová otázka: Které světově známé melodie zazněly v prvním doprovodném videu (Classics Up To Date 1) ?

 


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

8
Miloš (neregistrovaný) 02.04.2017, 21:39:47
Mělas výuku jazyků spojenou se sportovním výkonem, kromě 2 hodin výuky ještě 5 km tam a 5 km zpátky, to muselo zabrat i při rychlém tempu další 2 hodiny.
Bohužel na klavír musím už jen vzpomínat jako ty na němčinu.

Axina
7
Axina * Web 30.03.2017, 13:04:56
[5] Obdivuji každého, kdo umí hrát na nějaký hudební nástroj. Tohle umění mi zůstalo utajeno a lituji toho. Myslím, že to byl negativní důsledek toho, že jsem v mládí žila na vesnici, v celkem skromných poměrech a rodiče byli velmi konzervativní. Na klavír nebylo a nebylo by ani v domku 3+1, kde nás včetně mne žilo 5, kam ho dát. A na hodiny klavíru bych musela dojíždět do Prahy.
Kytara by byla příhodnější, ale ta pro rodiče byla jedním z poznávacích znamení chuligánů Usmívající se
Dopřáli mi soukromou výuku němčiny.
Každý týden ve středu, po vyučování, jsem vyrazila s dědečkem pěšky přes les (asi 5 km) do Černošic, kde žila stará paní profesorka, která vyučovala cizí jazyky. Děda šel na jedno do hospody, já na 2 hodiny výuky. Nazpátek jsme se na jaře a na podzim vraceli už za šera. Celou cestu jsme si s dědečkem povídali. Buď jsme hráli dětskou hru "mysli si číslo" (vynásob ho 2, přičti 15, odečti myšlené číslo... atd.) nebo jsme si povídali o vesmíru. Dědečkovi znalosti končily u galaxií, ale i to mne okouzlovalo. Výsledkem je, že to málo, co jsem z němčiny uměla, jsem zapomněla, ale zato mne živí programování a mým koníčkem je astronomie Usmívající se

Axina
6
Axina * Web 30.03.2017, 12:45:00
[4] Tak tohle náhodou vím již dlouho. Můj nejlepší přítel Ota (už bohužel není mezi námi) měl sestru provdanou do Německé spolkové republiky. Orchestr Jamese Lasta tam byl velice populární. Dotyčná paní posílala a přivážela Otovi nahrávky orchestru (před 30 lety ještě na MC kazetách) a Ota mi od nich pořizoval kopie.

5
Miloš (neregistrovaný) 29.03.2017, 22:41:41
K otázce jsem se dostal pozdě, většinu znám a některé jsem i hrával na klavír, konkrétně Offenbachovu Barkarolu, Brahmsův Uherský tanec č. 5, Toreadory a Habaneru z Carmen a Ketelbeyovo Na perském trhu.

4
Miloš (neregistrovaný) 29.03.2017, 22:29:50
Nikdy nenapadlo, že by James Last mohl být Němec.

Skladba The Lonely Shepherd s panovou flétnou Gheorghiho Zamfira je nádherná.
Sacrifice a Candle In The Wind znám v podání Eltona Johna a zřejmě také jde o jeho skladby, tu druhou složil po tragické automobilové nehodě princezny Diany.

Axina
3
Axina * Web 29.03.2017, 10:16:02
Tak vidím, že si musím na otázku odpovědět sama:

0:00 J. Offenbach: Barcarola z opery Hoffmannovy povídky
2:51 G. Verdi: Sbor Židů z opery Nabucco
5:39 J. Brahms: Uherský tanec č.5
8:24 J. Brahms: Valčík, op.39
11:20 G. Bizet: Pochod toreadorů z opery Carmen
13:42 E. Grieg: Na jaře
16:56 G. Bizet: Habanera z opery Carmen
20:28 A. Borodin: Nokturno
23:20 P. I. Čajkovský: Romeo a Julie
25:52 A. Ketelbey: Na perském trhu
29:12 A. Dvořák: Adagio ze symfonie Z Nového světa
32:29 M. Bruch: Adagio z houslového koncertu č.1

«     1     »