Axina

Dále popsaný zážitek z nakupování v obchodním domě IKEA jsem učinila asi před 3 lety. Od té doby jsem v IKEA nebyla. Ovšem hovořila jsem s několika známými a ti měli podobnou zkušenost. Dnes jsem byla v obchodním centru Palladium (Praha, nám. Republiky). Kdybych nepotřebovala jisté injekce, které jsou v tamní lékárně za velmi výhodnou cenu, ani by mne nenapadlo tam jet. Chyba zřejmě bude jednak v mém smyslu pro orientaci a jednak v úporné snaze projektantů koncipovat obchodní centra tak, aby se v nich zmatený návštěvník musel prodrat mnohými uličkami a svézt se na mnohých krátkých eskalátorech. Naivně předpokládají, že se tak zvýší pravděpodobnost, že takový návštěvník něco koupí "když už tam je". Na mne to neplatí. Já osobně se cítím ohrožena, obchody ignoruji a zastavuji lidi s naléhavou otázkou: Jak se co nejkratší cestou dostanu ven ??? Dnes jsem otázku mírně pozměnila - Jak se co nejkratší cestou dostanu na metro??? (Palladium totiž ústí ve svém -1. podlaží do vestibulu metra B). Prostě bič a pryč...

Axina

Měla jsem štěstí, podařilo se mi najet na správné parkoviště (na Zličíně v Praze je několik nákupních středisek sdruženo do jednoho velkého areálu) a zaparkovat blízko vchodu. Ale tím to moje štěstí skončilo. Venku jsem si vzala způsobně vozík. Překvapilo mne, že nebylo do něj třeba dát minci. Spolu s vozíkem jsem se vmanévrovala do otáčecích dveří. Měly tak velký průměr, že to šlo, ale přišlo mi to poněkud odvážné. Stanula jsem i s vozíkem před schody do prvního patra. Tam také ukazovala směrovka "nábytek", kam jsem směřovala. Zapudila jsem myšlenku dopravit nějak do toho prvního patra nejen sebe, ale i celkem rozměrný vozík (viděla jsem frontu lidí s vozíky u výtahů) a vozík zase vymanévrovala otočnými dveřmi ven. Nevděčně jsem ho opustila a znovu se vydala vstříc otočným dveřím.

Pěšky jsem vyšla do prvního patra. Tam byl nábytek, ale jen na ukázku. Show room. Naštěstí tam byl také pult "informace". Dostalo se mi bleskového nasměrování: Stolky LACK jsou ve 20. řadě nákupní haly. Do haly se dostanu z přízemí. 

Poděkovala jsem a přiblížila se ten den již počtvrté do blízkosti otočných dveří. Nechala jsem se nést davem a poměrně úzkou uličkou jsem se dostala k pokladnám. Tedy přesněji řečeno ZA pokladny. Bylo jich dobře 15. Za pokladnami jsem viděla kýženou nákupní halu, ale nikde vchod do ní. Prošla jsem se podél řady pokladen. Vstup žádný. Poslední dvě pokladny byly mimo provoz, zatarasené spíš symbolicky řetízky. Přiznám se, že jsem byla v pokušení zapomenout na sokolské "Přelez, přeskoč, ale nepodlez!" a zbaběle podlézt do nákupní haly. Poznámka: Takovýhle pocit museli mít sovětští vojáci v roce 1968, když jezdili sem a tam a tam a sem pod zbraslavským mostem a ne a ne nalézt způsob, jak na něj najet :-)

Rozhodla jsem se vrátit ke vstupu do haly. Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že velké kovové dveře, kterými jsem musela projít, jsou nyní zavřené a na nich je cedule, že máme mít strpení, protože nám jsou právě dopravovány nákupní vozíky. Vzhledem k tomu, že kolem dveří posedávalo na lavicích už několik (asi 5) seniorů a netrpělivě upíralo zraky na zavřené dveře, rozhodla jsem se chvíli počkat. Po asi 7-mi minutách jsem to vzdala. Odchytila jsem si jednu slečnu ve žlutém firemním tričku a položila jí naléhavý dotaz, jak se dostanu do nákupní haly.   Hodila očkem ke dveřím a řekla mi, že teď to nejde, jedině to obejít venkem. Naznačila jsem jí, že bych radši dovnitř, než ven. Poradila mi, že u první pokladny (to jest u té od nás v tu chvíli nejvzdálenější) je ulička tak široká, že se dá protlačit i dovnitř. Učinila jsem to. Uvnitř haly jsem se pohybovala s pocitem, že jsem něco zcizila a prodrala se pokladnou bez placení :-)

Stohy stolků LACK jsem objevila rychle a bez problémů. Ovšem - pokud si vzpomínáte - neměla jsem vozík! Odchytila jsem tentokrát mladšího muže ve žlutém tričku, omluvila se předem za pitomost svého dotazu a požádala ho o radu, jak co nejrychleji získám nákupní vozík. "Paní, vraťte se ke vchodu, kudy jste sem přišla. Tam jsou vozíky." pravil mi s útrpným pohledem. Vysvětlila jsem mu, že tudy, kudy jsem přišla do nákupní haly já, běžně ostatní nakupující nevstupují :-) Řekl jen "Pojďte za mnou, paní..." Šli jsme dobře 50 metrů na druhý konec haly. Proti nám davy lidí, jimž v každém oku zářilo chtivé očekávání stolku LACK za 99 Kč...

S pocitem seniora, který už rezignoval na současný svět, jsem opět poděkovala a zmocnila se jednoho vozíku. Prorámusila jsem se s ním zpět na druhý konec haly ke stohu stolků a maximální přípustné množství na osobu, tj. 3 kusy jsem na něj naložila. 

U pokladny jsem byla dotázána, zda mám slevovou kartičku IKEA. Sdělila jsem, že nikoliv, protože jsem tu poprvé. A polkla jsem dodatek, že i naposledy!

06.11.2015, 18:56:01   Publikoval Axinakomentářů: 11