Axina

V úterý 28. srpna 2012 jsme v obvyklé sestavě (já, Přema, Líba, Jožka) vyrazili na výlet do Chřibů. Počasí jsme si „objednali“ tak akorát a ještě ho pro jistotu zkontrolovali jak na portálu Českého hydrometeorologického ústavu www.chmu.cz, tak na www.foreca.com.

EvaO

Na ten den jsme si stanovili celkem tři cíle:

Penzion Malovaný, Osvětimany

Prvním cílem našeho výletu byl penzion Malovaný v Osvětimanech. Penzion jsme se rozhodli obhlédnout za účelem případného objednání silvestrovského pobytu. Přema znal cestu dle vlastních slov „jak staré boty“, takže jsme do Osvětiman trefili na první pokus a bez zajížděk. Penzion se nachází až za vesnicí v krásném prostředí Chřibů. Měli jsme domluvenou schůzku s paní vedoucí. Do určené hodiny ještě zbýval nějaký čas a tak jsme si místo opravdu důkladně obhlíželi. Penzion i s přilehlými objekty (v jednom z nich se nachází restaurace Srub) jsou skutečně jako „malované“. Všechno nové. Při stavbě bylo použito hodně přírodního materiálu – dřeva, dovezeného z Jeseníků. Ještě pořád jsme měli dost času a tak jsme si dali ve Srubu kávu. Všechny lavice a stoly tu jsou ze dřeva. Venku v chládku na nás trochu foukalo, tak jsme se i s hrnečky přestěhovali na sluníčko. Tam zas bylo horko, takže následovalo další stěhování - do závětří a do stínu. Jožka zprvu stávkoval, že se „furt stěhovat nebude“, ale nakonec se podřídil většině a nelitoval. Třetí stanoviště nemělo chybu. Paní vedoucí se dostavila načas. Všechno nám ukázala, vysvětlila, spočítala nám cenu a plácli jsme si. Styčným důstojníkem neboli kontaktní osobou při eventuálních dalších jednáních budu já. Vnitřek penzionu je opravdu krásný, krajina taktéž. Pobyt na 5 dní kolem letošního Silvestra je domluven. 

Bunč

Dalším cílem naší cesty byl Bunč, turistické středisko uprostřed serpentin v chřibských lesích. Cesta k němu vedla trochu oklikou, protože se spravovala část příjezdové trasy. Projížděli jsme ale krajem, odkud bylo vidět poslední cíl naší cesty – rozhlednu Brdo. Schválně jsem ji vyfotila i zdáli, abychom pak mohli říct: Ano, byli jsme až nahoře. Ale vraťme se k Bunči. Vyhlášené turistické středisko bylo zcela renovované v roce 2004. Nynějším vlastníkem je firma Rudolf Jelínek. 

Vybrali jsme si oběd a než nám ho šikovná servírka přinesla, vznesli jsme na ni nějaké dotazy. Je tu možný silvestrovský pobyt?

No jistě, i s ubytováním a se stravou. Potíž ovšem je, jak se sem dostat, zejména právě od Uherského Hradiště. Bude-li koncem roku Bunč pod sněhem, bohužel pod ním zůstanou i všechny ty ostré a strmé serpentiny vedoucí nahoru. Ani řetězy nepomohou. Taky může přijít ledovka a to už na Bunč zapomeňte rovnou. Možná by vám mohly vyjít Velikonoce. Chřiby jsou sice hory nevysoké, ale velmi zrádné, zvlášť v zimě.

Zatím ale máme léto a před námi je výborný oběd a navrch malé pivečko. Jen řidič smutně popíjí nealko. Neboj, chlapče, však se taky dočkáš! Zbývá pořídit několik fotek skutečně krásného interiéru. Kdyby to tu měli hodnotit „inspektoři“ z TV Nova, co celé léto pobíhali po kempech a rekreačních zařízeních, museli by Bunči přidělit jedině zlatou pečeť. A teď už hurá na rozhlednu! 

Brdo

Posledním cílem našeho výletu byla rozhledna Brdo. Nachází se na stejnojmenném kopci, nejvyšším vrcholu Chřibů, ve výšce 587 m n.m. Od Bunče je vzdálena 3.5 km. Výškový rozdíl mezi oběma místy činí asi 100 m, což jsme cestou tam pěkně pocítili. Trvalo nám cca 1 hodinu, než jsme k ní vystoupali. Samotná rozhledna je kamenná, vysoká 24 metrů. Vstupné na ni je zanedbatelné (10 Kč). Sice jsme byli dost zmordovaní, ale statečně jsme vyrazili po schodech nahoru. Určité potíže jsem měla jen já – bojím se totiž výšek. Schodiště je solidní, stavba je kamenná – to bylo dobré. Výstup mi ale psychicky komplikovala okna, která jsme cestou míjeli. S nejvyšším sebezapřením jsem vylezla až nahoru. Kabina rozhledny je prosklená až dolů k podlaze. V dolní polovině jsou okna pevná, v horní části jsou některé díly oken otevírací. Naši chlapi byli frajeři, ještě si okna otevřeli a dívali se po kraji. Musím uznat, že výhled do kraje byl úžasný. Po chvilce jsem se i já rozhlížela kolem dokola (ale stále z místa, které se mi jevilo jako nejbezpečnější, tj. od středního zábradlí). Společně jsme identifikovali opravdu široké okolí. V dáli jsme viděli i hrad Buchlov. Bohužel fotit se nedalo, fotky by mým běžným digitální foťákem Canon patřičně nevyzněly. Jo, kdyby tak byla nějaká panoramatická kamera, to by bylo terno! Ale nebyla … Bála jsem se cesty z rozhledny dolů, ale zvládla jsem to lépe, než jsem si sama původně myslela. Snad jen perlička: Líba zapomněla nahoře sluneční brýle. Jožka jako správný gentleman vyběhl „hore“ jak „Chuantorena“ a vzápětí brýle přinesl. Očekával obdiv nad jeho fyzičkou v jeho letech. Přiznali jsme mu, že je „dobrej“…

Cesta zpět na Bunč vedla sice skoro pořád z kopce, ale ty naše nožky … Nebyly trénované a tak jsme se k Bunči skoro připlazili. Žuchli jsme sebou do auta, které se už naštěstí tou dobou nacházelo ve stínu. Rozhlednu jsem tedy zvládla, ale ještě mě - strašpytla - čekala cesta dolů z Chřibů. Není ovšem ledajaká. Silnice je úzká, samá serpentina, jak říkávám „moja smrť“.

Nakonec jsme bez újmy z lesů vyjeli a šťastně přistáli před naším domem. Osádka pilotovi Přemovi zatleskala. Chlapi jeli ještě s autem do garáže, ale my dvě jsme se z posledních sil vyštrachaly nahoru, do obýváku, k televizi. S miskou melounu a s dobrým jogurtíkem jsme zasedly do křesel, nohy do vodorovné polohy a bylo nám úplně jedno, že chlapi se ještě stavili „na jedno“ (pivko).

Výlet se povedl, neměl zádrhelů. A konstatování nakonec: Chřiby - byť to nejsou velehory - mají svůj neodolatelný půvab. U nás na Moravě je nádherně a je mnoho míst, která jsme ještě nenavštívili. Tak zase příště …

01.09.2012, 00:00:42   Publikoval Axinakomentářů: 7