Vladimír Tkačov: Nové písně kosmické (6)

rubrika: 3.3 Poezie


Meteor


Na cestě kolem Slunce

když Zemi končí den

a tma je jako v tůňce

zdá se jí krásný sen

 

Že vejde do zahrádky

kdo bude ji mít rád

a spolu do pohádky

že budou cestovat

 

Zatímco v šťastném snění

ji hýčká tichá noc

zní v ranním probuzení

volání o pomoc

 

Jednou zas tiše snila

tu nad vrcholky hor

jimiž se okrášlila

zazářil meteor

 

Ta zář ji oslnila

vysoko nad mraky

a Země uvěřila

že přijdou zázraky

 

Svou náruč otevřela

tisíci otázek

když jejího se těla

dotkl ten oblázek

 

Dlel na své bludné dráze

již miliardy let

a toužil po odvaze

objevit znovu svět

 

Kde ještě do květiny

nevrostly střechýly

a nejsou pavučiny

kde dříve nebyly

 

A tu se k jeho uchu

donesla prostorem

zvěst o modravém vzduchu

kterým se krášlí Zem

 

Uvěřil že naň čeká

čím býval zmámený

ještě než vyschla řeka

s bájnými prameny

 

A zářil do daleka

jako by rozkvet' květ

když zemská náruč měkká

zbrzdila jeho let

 

Zem tančí od radosti

a rozkvétá jak sad

že stal se skutečností

sen sněný tolikrát

 

Že vejde do zahrádky

kdo bude ji mít rád

a spolu do pohádky

že budou cestovat

 

A stát tam pod hvězdami

vesmíru naslouchat

a potichu se sami

ze sebe radovat

 

A trhat kopretiny

anebo vyčkávat

návratu Proserpiny

když sněží do zahrad

 

Tak dál si Země snová

své divukrásné sny

zatímco v dlani chová

jen kámen spálený

 

Teplo kterým tě hřeje

nepatří pochodním

To získal procházeje

tvým modrým ovzduším

 

Teď hřeje tě jak máma

a nepřestane hřát

dokud ho budeš sama

ve dlani zahřívat

 

Jednou však přijdeš na to

že málo nestačí

když na cestě je bláto

a kolem bodláčí

 

Že tomu koho čekáš

byl jenom podoben

Snad se moc nepolekáš

až nastane ten den

 

Ač nechal v tobě stopu

kterou tě pozměnil

dosáhl svého stropu

když tvář tvou rozjasnil

 

Polož ho do závěje

anebo do trávy

vonící od šalvěje

až dlaň ti unaví

 

Nemyslel na trofeje

Až čas se zastaví

vzpomene na Pompeje

ten rytíř toulavý

 

Chtěl ohněm do kameje

sluneční soustavy

vrýt stránku epopeje

- již Země vypráví

 

 

 


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
2
Axina * Web 22.02.2017, 10:26:30
Často se mi stává, že z celého souboru (básní, písní, povídek apod.) se mi jich líbí jen několik, nebo dokonce jen jedna. O ostatních ani nemohu uvěřit, že mají stejného autora. To je i případ skupiny Jablkoň.

1
Miloš (neregistrovaný) 21.02.2017, 23:34:28
Nápadité rýmy a obrazy: trofeje - Pompeje - kameje - epopeje.

Jablkoň znám, 2-krát jsem byl na koncertě, ale je to už nejméně 20 let. Pamatuji si bubeníka, který měl spoustu netradičních chrastítek, např. ze škeblí, výborného kytaristu, který uprostřed koncertu měl své vlastní sólové vystoupení, kdy spoluhráči odešli, protože by mu to zbytečně kazili, a třetím byl zpěvák v rádiovce.

«     1     »