Axina

Astronomické léto roku 2017 končí. Podzim začne zítra, 22. září 2017, ve 22:01. Ty, kteří očekávají astronomické informace, tentokrát zklamu. Nedokážu říci více na téma "Rovnodennost a slunovrat", než jsem napsala ve stejnojmenném článku přesně před půl rokem. S končícím létem, ve kterém jsem stále jen čekala a čekala na něco hezkého, Vám nabízím anonci na moji oblíbenou knihu "Dveře do léta".

Axina

DVEŘE DO LÉTA (The Door into Summer) je skvělá sci-fi, zřejmě nejčtenější román amerického spisovatele Roberta Ansona Heinleina (1907-1988). Román vyšel v roce 1956 nejprve jako seriál na pokračování (v magazínu The Magazine of Fantasy & Science Fiction). Knižně jej vydalo nakladatelství Doubleday v roce 1957. Česky vyšla kniha poprvé roku 1986 ve skvělém překladu Pavla Medka v nakladatelství Odeon.

Název knihy vychází z poznámky autorovy ženy Virginie, která podotkla na adresu jejich kocoura, který nechtěl jít ven do zimy, když měl otevřené dveře: „Hledá dveře do léta.“ Heinlein pak román napsal za pouhých 13 dní.

Nebudu podrobně popisovat celý děj, uvedu jen nástin. A dva úryvky na důkaz, jak svěžím a neotřelým stylem je román napsán. Je o něm známo, že neobsahuje věcné chyby, jakými bývají sci-fi romány zpravidla poznamenané. Autorem je totiž  jeden z nejvýznamnějších představitelů tohoto žánru. Robert Heinlein po studiu na námořní akademii působil několik let v námořnictvu, odkud ze zdravotních důvodů odešel. Vystřídal různá zaměstnání, studoval matematiku a fyziku na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Od roku 1939 začal působit jako profesionální spisovatel.

Děj románu je částečně situován do roku 1970, částečně do let 2000 - 2001. Ústředním motivem knihy je cestování v čase. Protagonistou příběhu je 30-ti letý talentovaný konstruktér a vynálezce Daniel Boone Davis. Jeho věrným společníkem je kocour Petronius Arbitr, zvaný Pete. Pete nemá rád déšť. A sníh ho studí do tlapek. Chová pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne…

Jedinou nevýhodou bylo, že z domu vedlo ven jedenáct dveří.

Vlastně dvanáct, když počítáte Petovy. Vždycky jsem hleděl, aby Pete měl  svoje vlastní dveře - v tomto případě to bylo prkno v okně jedné nepoužívané ložnice, do níž jsem vyříznul kočičí sklopná dvířka široká přesně pro Petovy vousy. Příliš velkou část života jsem už strávil tím, že jsem otvíral kočkám dveře - jednou jsem vypočítal, že od počátku civilizace tahle činnost zabrala celkem 978 člověkostaletí. Mohl bych vám ty výpočty ukázat.

Pete obvykle používal vlastních dveří kromě případů, kdy se mu podařilo donutit mě, abych mu otevřel některé z lidských - tomu dával přednost. Nikdy však svých dveří nepoužil, když venku ležel sníh.

Když byl ještě kotě, samé chmýří a pomňoukávání, vypracoval si jednoduchou filozofii. Já jsem měl na starosti ubytování, stravu a počasí, on sám se staral o všechno ostatní. Zvlášť jsem mu ale musel skládat účty za počasí. Connecticutské zimy jsou dobré jedině pro vánoční pohlednice; tu zimu Pete pravidelně kontroloval svoje dveře, odmítl vyjít ven kvůli tomu nepříjemnému bílému svinstvu za nimi (nebyl žádný hlupák) a pak na mě dorážel, abych mu otevřel některé lidské.

Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vest do letního počasí. Pokaždé to znamenalo, že jsem byl nucen obejít s ním všech jedenáct dveří, podržet je dokořán, dokud se nepřesvědčil, že je tam venku taky zima, a potom jít k dalším, zatím co jeho kritika mé neschopnosti byla s každým dalším zklamáním o něco roztrpčenější.

Nikdy se však nevzdal a nepřestal hledat dveře do léta. 3. prosince 1970 jsem je hledal i já.

S Danielem se setkáváme v době, kdy sedí spolu se svým kocourem Petem nad sklenicí alkoholu, bilancuje svůj život a rozhoduje se, co dál. Píše se rok 1970. Má za sebou více jak deset velice úspěšných let. Založil svou firmu, začal realizovat své vlastní nápady, na jeho rýsovacím prkně se rodily další a další návrhy robotů. Jeho společník Miles Gentry se staral o obchodní stránku věci a sekretářka, později Danova snoubenka, Belle Darkinová, o administrativu. Jak se později ukázalo, měl Dan smůlu na výběr partnerů. Existují lidé, kterým by člověk prostě neměl věřit. Jinak na to doplatí.

Daniel sestrojil největší vynález svého života - domácího robota, který zvládne téměř cokoli. Fascinující úspěch měl přímo na dosah, ale přesto se jeho život ocitl v troskách. Chamtivý obchodní partner a ještě chamtivější snoubenka ho podvedli a jeho nápad si přivlastnili. Daniel přišel o všechno, na čem posledních deset let tvrdě pracoval.

Rozhodne se podstoupit hibernaci, uložit se ke kryonickému spánku. Na třicet let, aby se před ním místo šedivého roku 1970 otevřela budoucnost počátku nového milénia. Spolu s ním má hibernaci podstoupit i jeho oblíbený kamarád - kocour Pete. Snoubenka to však zjistí, nadopuje Daniela sedativy a nechá ho uspat u jiné firmy, než zamýšlel. Navíc bez Peta.

Daniel se ocitne v roce 2000. Je v neznámé budoucnosti se znalostmi inženýra, které jsou dávno překonané, ovšem nevzdává se. Kontaktuje firmu Hired Girl, kterou kdysi založil. Snaží se obnovit své vzdělání a vypátrat jedinou blízkou osobu, která může žít. Tou je nevlastní dcera Milese, Ricky. Pátrání není tak jednoduché, jak se může zdát. Během svého hledání a vzdělávání si najde nové přátele, potká ženu, kterou chvíli miloval a pocítí zadostiučinění, když vidí, jak Belle dopadla. Během pátrání objeví jméno jistého D. B. Davise, který má patenty na novější verze jeho robotů. Záhy učiní úžasný objev. Existuje možnost, jak se i přes propast uplynulých desetiletí pomstít! S pomocí vědce, který zrovna vynalezl stroj času, se dostane zpět. Vrátí se v čase do roku 1970.

Pokud se úspěšně propracujete prvními dvaceti stránkami knihy, za pár hodin máte celou knihu přečtenou. Je psaná velice příjemným jazykem a je tak napínavá, že prostě budete chtít co nejdříve znát její konec. Setkáte se s cestováním časem, s hibernací lidských bytostí, s problematikou konstruktérské práce a obchodu. Kniha má detektivní zápletku. S překvapením také zjistíte, že část příběhu je ovlivněna samotným cestováním časem. Naštěstí autor v knize bere v úvahu problémy spojené s časovým přesunem a hlavní hrdina intuitivně dodržuje nepsané předpisy „Jak se chovat ve své minulosti.“

A na závěr – happy end. I v milostném životě. Nechte se překvapit :-)

Na nikoho se nezlobím a dnešní doba se mi líbí. Až na to, že Pete stárne, trochu tloustne a už nemá tolik chuti vybírat si mladší protivníky; už příliš brzo se bude muset uložit k tomu nejdelšímu spánku. Z celého srdce doufám, že jeho statečná malá dušička najde své dveře do léta, kde je spousta těch nejvybranějších pochoutek, kde samičky jsou přístupné a protivníci jsou roboti naprogramovaní tak, aby zuřivě bojovali, ale pokaždé prohráli, kde lidé mají přátelské klíny a nohy, o něž je možné se otírat, ale které nikdy nenakopnou.

Postavil jsem pro Peta “kočičí koupelnu”, kterou může používat, když je špatné počasí – automatickou, samostatně se zásobující, hygienickou a bez jakéhokoliv zápachu. Pete ovšem jako správný kocour raději chodí ven a nikdy se nevzdal přesvědčení, že stačí vyzkoušet všechny dveře a jedny z nich určitě musí být dveře do léta.

Myslím si, že má nejspíš pravdu.

Přeji i Vám, ať vždy, když to budete potřebovat, naleznete své dveře do léta.

21.09.2017, 21:35:39   Publikoval Axinakomentářů: 17