Axina

Gheorghe Zamfir (*6.4.1941) je rumunský umělec - hudebník, dirigent a hudební skladatel a rovněž vysokoškolský pedagog. Je celosvětově známý jako virtuoz na Panovu flétnu. Přezdívá se mu Král Panovy flétny.

Axina

Gheorghe Zamfir se narodil 6.4.1941 v Găeşti, rumunském městě vzdáleném asi 50 km od hlavního města Bukurešti. Zde vyrůstal a dokončil základní školu. V roce 1955, kdy mu bylo 14 let, ho jeho otec zapsal do První hudební školy v Bukurešti (dnes Národní vysoká škola umění Dinu Lipatti). Očekávalo se, že zde vystuduje hru na akordeon. Gheorghe byl ale přijat do třídy Panovy flétny profesora Fănice Lucy, kde prokázal mimořádnou dovednost ve hře na tento nástroj. Po dokončení hudební střední školy a po maturitní zkoušce v roce 1961 nastoupil na konzervatoř Cipriana Porumbescu v Bukurešti. Zde získal dvojnásobný titul - v oboru pedagogika (1966) a v oboru dirigent pro sbor a orchestr (1968). Následovaly další 2 roky studia pod vedením Maestra Constantina Bugeanu (1916-1998), vynikajícího rumunského hudebního skladatele, muzikologa a dirigenta.

Tradiční Panova flétna má 20 trubic. Gheorghe Zamfir se - díky své vášni pro hru na tento úžasný nástroj - zasloužil o revoluční změnu podoby Panovy flétny. Nová Panova flétna s 22, 25, 28, 30 a nakonec s 42 trubicemi se stala univerzálním hudebním nástrojem. Bylo možné ji použít v libovolném repertoáru, ve všech hudebních stylech a žánrech. Evropu a pak krok za krokem i další země po celém světě zaplavila euforie z poslechu hry na Panovu flétnu. Koncertní sály stejně jako katedrály v Americe, Kanadě, Austrálii, Japonsku a  Jižní Africe byly zaplněné do posledního místa. Všichni chtěli poslouchat Gheorgha Zamfira a jeho kouzelnou flétnu. Panova flétna se stala moderním hudebním nástrojem a podmanila si celý svět.

V roce 1959 nahrál Gheorghe Zamfir své první skladby v ruském folklórním stylu s Rumunským orchestrem folklorní hudby. Následovala úspěšná turné po SSSR a Řecku.

V roce 1960 podnikl turné po Německu, Švýcarsku a Číně  s uměleckým souborem Ministerstva vnitra, s Armádním uměleckým souborem a se souborem Vysoké školy hudby v Bukurešti.

V roce 1966 byl jmenován dirigentem souboru "Ciocârlia". Vydal své první hudební album, které obsahuje slavné skladby "Doina de Jale" a "Doina ca la vişina".

V roce 1968 vytvořil celou řadu Panových fléten - altovou, tenorovou, barytonovou a basovou.

V roce 1971 mu francouzská Společnost pro zábavnou hudbu udělila své nejvyšší ocenění, Zlatou kytaru.

V roce 1972 mu Vladimir Cosma (hudební skladatel rumunského původu) svěřil sólo v hudbě k filmu "Velký blondýn s černou botou".

V roce 1974 zkomponoval první "Mši za mír" pro Panovu flétnu, varhany a orchestr. Byla nahrána v Bukurešti s rozhlasovým orchestrem a pěveckým sborem Madrigal. Pořádal vynikající koncerty ve spolupráci s německým dirigentem a hudebním skladatelem Jamesem Lastem. Následovaly další úspěchy a mezinárodní uznání, vydání zlatých desek. Podnikl velká turné po USA, Austrálii, Novém Zélandu, Japonsku, Kanadě, Jižní Africe, Belgii, Francii, Švýcarsku, Rakousku.

V roce 1976 měla velký úspěch Zamfirova nahrávka rumunské pohřební písně "Doina de Jale". Získala 4. místo v britské hitparádě a stala se znělkou náboženského pořadu BBC.

V letech 1978-1979 představil hru na Panovou flétnu za doprovodu symfonického orchestru. S orchestrem Jamese Lasta nahrál slavnou skladbu "Einsamer Hirte/The Lonely Shepherd" (Osamělý pastýř). Byla použita jako soundtrack k filmu Quentina Tarantina "Kill Bill".

V roce 1981 dobývá svými nahrávkami americký trh.

V roce 1982 v Paříži vytvořil kontrabasovou flétnu. Složil první rapsodii a první koncert pro Panovu flétnu a orchestr. Jeho nahrávky vydává hudební nakladatelství "Philips Records". Spolupracuje s filharmonií z Monte Carla pod vedením dirigenta Lawrence Fostera.

V době své úspěšné hudební kariéry a současně v době plně rozvinutého komunismu věnoval některé své koncerty Bohu. Tím proti sobě popudil Nicolae Ceausesca, prezidenta Rumunské socialistické republiky a generálního tajemníka komunistické strany Rumunska. Od roku 1969 si Zamfir vedl soukromý zápisník, kde se kriticky vyjadřoval na adresu některých církevních, ale i stranických činitelů. Tento zápisník byl v roce 1982 nalezen v jeho ateliéru. Zamfir měl být exemplárně odsouzen k 25-ti letému vězení. Rozhodl se odejít do exilu. Jednou se k tomu vyjádřil takto: „Měl jsem srdce bolestí roztrhané na kusy. Rumunsko jsem opustil v březnu 1982 se dvěma kufry a flétnou na zádech. Bývalý ministr zahraničí Stephen Andrew mi podal cestovní pas a řekl: "Odejdi a nikdy se nevracej. Jinak tě Ceausescu zabije". Představa exilu byla pro mne naprosto hrozná, nepředstavitelná. Ovšem pokud bych zemi neopustil, byl bych zatčen, odsouzen, fyzicky zlikvidován.".
Zamfirova kariéra pokračovala v exilu. Těšil se celosvětovému úspěchu. Získal řadu ocenění a vyznamenání. V roce 1986, v Kanadě, ze vztahu k Susan Nichols se mu narodil jediný syn Emmanuel Teodor Zamfir, v současné době bubeník rockové kapely v Montrealu.

V roce 1984 nahrál soundtrack k filmu Sergia Leoneho "Once Upon a Time in America" (Tenkrát na Západě). Zkomponoval řadu komorních skladeb.

V roce 1986 nahrál první desku s barokním repertoárem.

Do Rumunska se Gheorghe Zamfir vrátil po revoluci v roce 1989. Z počátku se potýkal s finančními potížemi vzhledem k tomu, že neplatil daně z majetku ve Francii. To mu však nebránilo věnovat se kariéře. Pokračoval ve svých koncertech a turné po Francii, Švýcarsku a Turecku (zde byl prohlášen nejoblíbenějším skladatelem a umělcem 20. století).

V letech 1988-1990 navštívil třikrát Vatikán. Vydal zde první CD se sakrální hudbou, což se do té doby nikomu před ním nepodařilo. Vatikán nechal vydat pod svojí značkou jen dvě hudební CD. Jedno s hudbou Antonia Vivaldiho, druhé s hudbou Gheorgha Zamfira. Po smrti papeže Jan Pavla II vytvořil na uctění jeho památky soubor děl pro Panovou flétnu, varhany a mužskou vokální skupinu.

V roce 1994 se oženil s Marií Noelle. Rozvedl se s ní v roce 2010. Od roku 2015 je ženatý s Nicoletou Beca, sólistkou lidové hudby.

V roce 2005 obhájil Gheorghe Zamfir svou dizertační práci nazvanou "Panova flétna - nástroj božství a tvořivé duše". Stal se docentem na Fakultě hudební interpretace na Národní hudební univerzitě v Bukurešti. Vytvořil zde první celosvětové studijní oddělení "Panflute". Po ukončení spolupráce s Národní hudební univerzitou v Bukurešti se stal profesorem na Univerzitě Valahia v rumunském městě Târgovişte.

V letech 2007-2015 podnikl řadu turné po celém světě, zejména Spojených státech amerických, Kanadě, Asii a Austrálii.

V roce 2015 uspořádal řadu koncertů doma i v zahraničí s jedním z největších mezinárodních umělců - nizozemským houslistou, skladatelem, kapelníkem a hudebním producentem Andrė Rieu. Ve svém rodném městě Găeşti uspořádal první Mezinárodní festival Panovy flétny.  

V roce 2016 absolvoval řadu koncertů a uměleckých představení s renomovaným francouzským pianistou Richardem Claydermanem. Na univerzitě Ovidius v Constantě (Rumunsko) mu byl udělen titul doktor honoris causa.

Letos v létě (22. června v Bukurešti a 25. června v Cluj-Napoca), se představil v rámci svého světového turné ve speciálním duetu s legendárním italským tenoristou Andreou Bocellim. V současné době opustil Kanadu, žije střídavě v Paříži a v Bukurešti. Chce se více věnovat koncertování v Evropě.

Gheorghe Zamfir má za sebou 60 let hudební kariéry. Je autorem více než 300 hudebních děl ve folklorním, komorním, sborovém, vokálním, instrumentálním a symfonickém stylu. Na svém kontě má více než 185 hudebních alb. Po celém světě se prodalo více než 120 miliónů hudebních nosičů s jeho nahrávkami. Je držitelem více než 100 zlatých a platinových desek. Je nositelem nesčetných hudebních ocenění a poct.

Zdroje:

Wikipedie

https://www.gheorghezamfir.ro/

http://www.gheorghe-zamfir.com/

29.07.2017, 10:32:32   Publikoval Axinakomentářů: 14