Axina

SLON AFRICKÝ - nejtěžší suchozemský savec

(kmen strunatci, třída savci, řád chobotnatci)

Nejtěžším a největším doposud žijícím savcem je slon africký. Dosahuje hmotnosti až 7,5 t a výšky 3,7 m. I přes svoji velikost jsou tito giganti obdivuhodně pohybliví: Mohou dosáhnout rychlosti až 39 km/hod, a jsou tak dvakrát rychlejší než člověk. Jak samci, tak samice mají kly. Jejich délka může být u samců až 3 m. Sloni každý den spořádají až 200 kg větví, listí, ovoce, trávy a kořínků. Uši slonů afrických jsou výrazně větší než uši slonů indických, resp. asijských. Sloni mají nejdelší nos mezi všemi zvířaty. Chobot, který používají k jedení, pití a uchopování různých předmětů, může dorůst až délky 2,5 m. Chobotem do sebe tito tlustokožci dokáží nasát naráz až objem 6-ti běžných lahví na vodu. I to je rekordní výkon.

HROCH - souboj obrů

(kmen strunatci, třída savci, řád sudokopytníci)

Hroši žijí ve stádech, která většinou sestávají ze samic a mláďat. Dominantní samec si činí sám pro sebe nárok na celý revír, ve kterém stádo žije, a tuto oblast si značkuje (trusem a močí). Když se nějaký jiný samec pokusí do jeho revíru vstoupit, podstoupí tito kolosální tvorové souboj na život a na smrt. Svými obrovskými špičáky se každý z hroších samců pokouší svému protivníkovi zlomit čelist nebo některou z končetin. Hroši mohou dorůstat do hmotnosti až 4500 kg a délky až 5 m. Svoji obrovskou tlamu dovedou otevřít až do úhlu 150 stupňů. Žijí u mělkých jezer a pomalu proudících vodních toků.

ŽIRAFA - nejvyšší suchozemský savec

(kmen strunatci, třída savci, řád sudokopytníci)

Koš na košíkovou je upevněn ve výšce 3,05 m. Dospělá žirafa dosahuje výšky asi 4,7 až 5,3 m. Nejvyšší zaregistrovaný jedinec byl samec žirafy masajské jménem George, vysoký 6 m.  Samci váží až 1900 kg. Navíc mají žirafy ze všech savců nejdelší krk. Jemu vděčí za to, že dosáhnou i na listy v nejvýš položených korunách stromů a mohou tak listy spásat. Jediná žirafa přijme za den až 30 kg potravy. Potřebuje k tomu 16 až 20 hodin času.

Samice se páří s dominantním samcem v dané lokalitě. Samci o dominantu bojují přetlačováním se krky, někdy dokonce do sebe narážejí hlavami, často proplétají krky. K tomuto boji dochází většinou mezi mladými samci, případně při příchodu nového samce do teritoria. Po vyhraném souboji vítěz poníží soka tím, že s ním předstírá páření. Březost u samic trvá 457 dní, po kterých se narodí jedno mládě,  výjimečně dvojčata. Mláďata těsně po narození váží přibližně 70 kg a měří okolo 2 metrů.

Žirafa má málo přirozených nepřátel. Dospělá zvířata loví pouze lvi a krokodýli, na mláďata se někdy odvažují i hyeny skvrnité a levharti. Matka ohrožené mládě divoce brání kopáním. Jediné kopnutí žirafy dokáže usmrtit lvici nebo prorazit kapotu terénního vozu.

Žirafy dospívají ve věku 3 let, ale rozmnožují se až v 6 letech. V zajetí se žirafa dožívá zhruba 25 až 30 let.

ZEBRA - jedinečný vzor srsti

(kmen strunatci, třída savci, řád lichokopytníci)

Pruhovaná srst zebrám slouží především jako maskování. V tetelícím se horkém vzduchu Afriky se zebří pruhy tetelí také. To šelmám znesnadňuje rozpoznávat jednotlivá zvířata ve stádu. Mimo to se zdá, že pruhy také odhánějí obtížný hmyz. Velmi zajímavá je skutečnost, že každé zvíře má na srsti zcela jedinečnou kresbu, která je stejně individuální jako lidské otisky prstů. Když se narodí zebří mládě, zůstává po dobu několika prvních hodin svého života výlučně v blízkosti své matky, daleko od dalších zeber, takže si dokáže zcela přesně zapamatovat její specifickou vůni a kresbu na srsti.

PŠTROS - největší pták

(kmen strunatci, třída ptáci, řád pštrosi)

Pštros je největší pták žijící v současnosti na zemi. Na výšku může měřit až 2,5 m. Na létání je sice kvůli své hmotnosti kolem 150 kg příliš těžký, zato však při běhu dosáhne rychlosti až 70 km/hod. Mimo to je ptákem, který klade největší vejce. Jeho lesklá bílá vejce váží až 1900 g, jejich průměr je asi 15 cm a jejich objem odpovídá přibližně 24 slepičím vejcím. V absolutním měřítku se pštrosí vejce řadí mezi největší vejce na světě, avšak v poměru k tělesné výšce dospělého zvířete jsou naopak nejmenší.

DROP KORI - nejtěžší létající pták

(kmen strunatci, třída ptáci, řád krátkokřídlí)

Když se k tomuto velkému ptáku příliš přiblížíte, vzlétne a zmizí. Velice plašší dropi kori jsou nejtěžšími létajícími ptáky na světě. Dorůstají až do velikosti 1,3 m a mohou dosahovat hmotnosti až 19 kg. Samičky jsou menší a o něco lehčí - 15 kg. Dropi létají velice neradi. Po většinu času se zdržují převážně na zemi, kde pátrají po malých obratlovcích, zejména po ještěrkách a hadech, hmyzu, semenech a plodech. Stejně jako všechny druhy dropů je i drop kori polygamní - samci se páří hned s několika samicemi, jejichž pozornost se snaží zaujmout mimo jiné nafukováním svého krku, který tak mohou zvětšit až 4x. Své družky následně opouštějí a veškerou inkubaci vajec i následnou péči o potomstvo přenechávají na nich. Dropi kori žijí v savanách a polopouštích jižní a východní Afriky v nadmořské výšce 700 - 2000 m n. m. K životu vyhledávají suché, travnaté nebo křovinaté oblasti.

LUSKOUN VELKÝ - největší luskoun

(kmen strunatci, třída savci, řád luskouni)

Luskouni jsou hmyzožravý řád savců nejasného evolučního původu s velkými rohovitými šupinami, které pokrývají jejich tělo. Vznikli přibližně před 65 miliony let. Můžeme je najít v Africe a Asii. Největší druh luskounů - luskoun velký - obývá střední oblast Afriky. Luskouni mají bezzubé čelisti a až 70 cm dlouhý jazyk. Na jejich jídelníčku se nacházejí převážně mravenci, termiti a další hmyz. Rohovité, navzájem se překrývající šupiny, kryjí vrchní a vnější strany těla luskouna. Na krku, břiše a vnitřní straně končetin šupiny chybí. Luskouni mají malou, úzkou, klínovitou hlavu, protáhlé tělo a dlouhý ocas. Délka těla dosahuje až 150 cm, z toho délka ocasu činí až 90 cm. Váží až 35 kg. Luskouni mají končetiny s pěti prsty zakončené silnými drápy, které při chůzi kladou na stranu. Všechny druhy se na krátké vzdálenosti dovedou pohybovat po zadních končetinách, při čemž používají ocas jako oporu. Ke spánku i k útoku se pevně srolují do klubka. Jejich svaly jsou tak silné, že není možné je narovnat. Luskouni jsou samotářští noční tvorové, kteří přes den odpočívají ve stinném úkrytu. Kromě lidí se luskouni díky svému fyzickému vybavení dokáží ubránit i větším šelmám. Při ohrožení se pevně stáhnou do klubka; síla stahu a pohyb šupin mohou útočníkovi rozdrtit končetiny.

CHAMELEON PARDÁLÍ - nejpestřejší barevná proměna

(kmen strunatci, třída plazi, řád šupinatí)

Chameleon pardálí náleží k nejkrásněji zbarveným chameleonům. Žije na africkém ostrově Madagaskar a na dalších sousedních ostrovech. Podle toho, odkud pochází, má rozdílné základní zbarvení, které může sahat od červenavě růžových odstínů přes zelené až po tyrkysové nebo modré. Jednu věc však dokáže každý chameleon - měnit své zbarvení. Chameleoni mají kožní buňky, které obsahují barviva. Tyto buňky leží v několika vrstvách pod svrchní pokožkou. Každá z těchto vrstev je zodpovědná za jinou barvu. Barva chameleona je závislá na tom, jak je daný jedinec právě naladěný. Pro různé duševní stavy, jako jsou rozrušení, uvolnění, hlad, strach nebo nemoc, existují určité kombinace barev. To, že chameleoni mění barvu, aby se maskovali, je pouze široce rozšířený blud. Ve svém přirozeném prostředí, tedy v hustých křovinách a na stromech, jsou i beztak sotva rozeznatelní.

AGAMA OSADNÍ - nejbarevnější ještěrka Afriky

(kmen strunatci, třída plazi, řád šupinatí)

Agama osadní náleží mezi nejnápadnější ještěrky Afriky. Tyto ještěrky žijí ve větších skupinách, v jejichž čele stojí jediný sameček. Zbarvení tohoto samečka je nejvýraznější, zbarvení ostatních jedinců je spíš nenápadné. Sameček, který má vysoké postavení ve svém společenství, je přes noc sice jen šedý, ale když se ve dne zahřeje na slunci, zbarví se jeho hlava do zářivě oranžové nebo červené barvy, zatímco jeho tělo získá modrý nebo tyrkysový odstín. Agamy osadní žijí v buši, ve stepích, savanách a mezi stromy.