.:: Axina ::.

Říše zvířat 5 - Arktida a Antarktida

rubrika: 2.2 Říše zvířat

Arktické oblasti jsou nejsevernější části zeměkoule. Oblast severního pólu sestává z ledové masy a její tvar se může měnit. Antarktida je nejjižnější částí zeměkoule. Jižní pól oproti severnímu pólu tvoří pevnina pokrytá sněhem a ledem.

Axina

Na obou zemských pólech vychází slunce pouze jednou ročně. Zato pak svítí celý půlrok, aniž by zacházelo pod obzor. Tehdy panuje polární den. Zbývajících půl roku slunce nevystoupí nad obzor. Panuje polární noc.

Přesto se najdou zvířata, která se přizpůsobila tomuto extrémnímu ledovému prostředí.

Arktida

Arktida je název pro oblast okolo severního pólu Země.
Hranice Arktidy lze stanovit různými způsoby. Nejčastěji se definuje jako oblast na sever od severního polárního kruhu. V tom případě zabírá oblast o rozloze 21 milionů km². Arktida, vymezená jako oblast na severní polokouli, v níž průměrná teplota ani v létě nepřesahuje 10 °C, má rozlohu více než 26 milionů km². Z politického hlediska je Arktida definována jako oblast ležící na území osmi arktických států - Norska, Finska, Ruska, USA, Kanady, Islandu, Grónska (Dánsko) a Laponska. Většinu plochy Arktidy zaujímá Severní ledový oceán, převážnou část roku zamrzlý nebo s plovoucími ledovými krami, které cirkulují kolem pólu. Zbytek připadá na severní okraje Evropy, Asie, Grónska a Severní Ameriky včetně přilehlých ostrovů.

Teploty v Arktidě jsou mnohem vyšší než v Antarktidě. V zimě (v lednu) se střední teploty pohybují od +3 °C na jižním okraji Arktidy do −40 °C v centrální části Arktidy. V létě (v červenci) se střední teploty pohybují od +10 °C na jižním okraji po 0 °C v centrální části.

Živočišstvo je v Arktidě chudé, ale bohatší než v Antarktidě. Nejvíce druhů nalezneme v moři. V oblasti zcela chybí plazi, obojživelníci a stromoví živočichové. Nejseverněji žijícími zvířaty jsou lední medvědi a polární lišky. Z dalších kožešinových zvířat zde nalezneme polární vlky, polární zajíce, sněžné ovce, rosomáky, hranostaje, lumíky a sviště. V Arktidě žije mnoho ptáků, ale jen málo jich zde hnízdí. Najdeme zde racky, buřňáky, chaluhy, rybáky dlouhoocasé, polární kachny, polární husy a sněžné kury. Na vodu vázané živočichy můžeme rozdělit do 3 kategorií: Velcí mořští savci (velryby, tuleni, lachtani, mroži), mořské ryby (treska, sleď, platýs, žralok grónský, kapelín) a sladkovodní ryby (pstruh, losos, štika, lipan).

Antarktida

Antarktida (název pochází z řečtiny a znamená „naproti Arktidě“) je čtvrtý největší kontinent. Zároveň je tak pojmenována jižní polární oblast rozprostírající se kolem jižního pólu Země. Krajina i podnebí jsou v Antarktidě natolik drsné, že se tu žádní lidé nikdy neusadili natrvalo. Jedinými obyvateli tohoto kontinentu jsou vědci, kteří tu pracují na výzkumných projektech. V současné době se na jižním pólu nachází trvale obydlená polární stanice Amundsen-Scott.

Antarktida nepatří žádnému státu. Má však bohaté zásoby nerostů a ryb, takže si na ni různé země dělaly nárok. V roce 1959 podepsalo 12 států smlouvu na podporu vědeckého výzkumu a míru v Antarktidě. Smlouva zmrazuje nároky států na území Antarktidy, zakazuje jakékoliv vojenské aktivity a také minimálně do roku 2048 zakazuje těžbu nerostných surovin.

Antarktida je nejchladnějším a největrnějším kontinentem na Zemi. Podnebí je extrémně suché. Teploty ve vnitrozemí se v zimě (v červenci) pohybují od –40 °C do –70 °C, extrémy dosahují i –90 °C. V létě (v lednu) kolísají teploty mezi –10 °C a –40 °C. V centrálních částech Antarktidy je téměř nepřetržitě bezoblačná obloha.

Faunu zastupuje hojnost mořských ptáků (8 druhů tučňáků, chaluhy, albatrosi a 5 druhů ptáků z čeledi buřňákovitých). V okolních mořích žije mnoho obratlovců (kytovci, rypouši, ryby), bezobratlých živočichů (hlavonožci, ostnokožci) a kril (spousta drobných korýšů s tvrdou ulitou, tvořící hlavní potravu mnoha mořských živočichů).

	MEDVĚD LEDNÍ - největší spotřeba tuku (kmen strunatci, třída savci, řád šelmy) Lední medvědi žijí v polárních oblastech kolem severního pólu. Jsou to šelmy s největší spotřebou tuku. Samci váží v průměru kolem 500 kg, přičemž navíc dokáží nabrat až 150 kg tuku. Z této zásoby nashromážděné v těle mohou těžit energii po více než 1 rok. V oblastech, ve kterých lední medvědi nenacházejí dostatek kořisti, nastaví svoji látkovou výměnu na režim půstu. Až 12 měsíců přežijí pouze z chaluh a mořských řas. Lední medvědi jsou výborní plavci. Bez potíží zvládnou uplavat trasy dlouhé až 170 km.
	LIŠKA POLÁRNÍ - nejhustší srst (kmen strunatci, třída savci, řád šelmy) Liška polární žije v polárních oblastech Evropy, Asie, Severní Ameriky a Grónska. Aby mohla liška přežít tamní mráz až -70 °C, potřebuje obzvláště hustou srst. Tu u ní ze 70 % tvoří hřejivá spodní vrstva, podsada. Liška polární je známá ještě díky jedné vlastnosti: V průběhu ročních období mění její srst barvu. V zimě je sněhově bílá, v létě šedavě modrá. Aby byly lišky schopné objevit svou kořist i pod silnou sněhovou pokrývkou, mají vyvinutý velmi citlivý čich.
	TUČŇÁK CÍSAŘSKÝ - záměna rodičovských rolí (kmen strunatci, třída ptáci, řád tučňáci) Tučňáci císařští jsou největšími zástupci tučňáků. Vyskytují se výlučně ve studených vodách Antarktidy. Dorůstají velikosti až 1,3 m a dosahují hmotnosti až 50 kg. Při plavání vyvinou rychlost až 15 km/hod. Při hledání potravy se potápějí do hloubek až 500 m. Pod vodou vydrží bez vynoření kolem 18 minut. Mimoto jsou to jediní ptáci, kteří sedí na vejcích v zimním období. Samičky tučňáků kladou vždy pouze jediné vejce za rok. Vysedět vejce je starostí samců. Zatímco matka obstarává potravu z vody, otec balancuje na svých nohách a schovává vejce pod kožní řasou na těle, aby nezmrzlo.
	TUČŇÁK OSLÍ - nejrychlejší plavec (kmen strunatci, třída ptáci, řád tučňáci) Největším tučňákem je sice tučňák císařský, ale nejrychlejším tučňákem je tučňák oslí. Díky svému hydrodynamickému tvaru těla dokáže dosáhnout rychlosti až 27 km/hod. Tučňáci oslí jsou velice plašší. Žijí v Antarktidě a na subantarktických ostrovech. Jsou až 80 cm velcí a váží až 6 kg. Svůj název dostali proto, že k varování před zloději vejcí a také během doby páření vydávají křik podobný oslímu hýkání.
	ALBATROS STĚHOVAVÝ - největší rozpětí křídel (kmen strunatci, třída ptáci, řád trubkonosí) Ptákem s největším rozpětím křídel je albatros stěhovavý. Rozpětí jeho křídel může činit až 3,6 m. Albatrosi obývají oblasti volného moře. Pro svůj klouzavý let využívají proudění vzduchu. Aniž by jedinkrát mávli křídly, létají nahoru a dolů a sledují lodě na otevřeném moři. Pouze při naprostém bezvětří nebo pro účely lovu ryb sedají na vodní hladinu. Aby vystoupali vzhůru, potřebují jak na souši, tak na moři příhodný proud vzduchu. Pokud tento proud nestačí, pomohou si k němu navíc během. Po celý rok se zdržují téměř bez odpočinku putováním po moři, než se usadí na některém z četných ostrovů k páření a výchově potomků.
	RYBÁK DLOUHOOCASÝ - nejdelší let (kmen strunatci, třída ptáci, řád dlouhokřídlí) Obletět jednou kolem Země znamená urazit asi 40 000 km. A právě takovou vzdálenost uletí rybák dlouhoocasý při migraci. Je tažným ptákem, který podniká nejdelší cesty. Nelétá sice kolem světa, ale ze severní polokoule na jižní pól a zpátky. Rybák dlouhoocasý obývá pobřežní oblasti severní Evropy, ale letní měsíce tráví v Antarktidě. Cesta mu trvá dlouhé 4 měsíce. Poté 2 měsíce přezimuje v oblasti jižního pólu, kde je tou dobou polární den a slunce svítí 24 hodin denně.
	RYPOUŠ SLONÍ - nejlepší potapěč (kmen strunatci, třída savci, řád šelmy) Kdo dokáže nejlépe zadržet dech? Vítězem je rypouš sloní. Tento živočich z čeledi tuleňovitých se dokáže potápět ve studených vodách kolem Antarktidy až 2 hodiny, aniž by při tom musel na hladinu. Ponořuje se do hloubek až 1800 metrů, kam už ani nedosahují sluneční paprsky. Rypouš sloní neshromažďuje kyslík v plicích, ale především ve svalech a v krvi. Vzhledem k tomu, že má mnohem více krve než člověk a navíc zvlášť velký počet červených krvinek, dokáže pojmout mnohem více kyslíku.
	KRAKATICE OBROVSKÁ - největší oko (kmen měkkýši, třída hlavonožci, řád krakatice) Neuvěřitelných 27 cm měří jen samotné oko krakatice obrovské, chycené v roce 2007 u pobřeží Antarktidy. Živočich vážil 495 kg. Tím se krakatice obrovské (dříve zvané kalmaři obrovští) zapsaly jako živočichové s největšíma očima na světě. Tato zvířata byla objevena teprve roku 1925 a doposud byla jen málo prozkoumána. Také jejich délka je úctyhodná. Dosahují (včetně až 8 m dlouhých chapadel) tělesné délky až 12 m. Jedná se o aktivního predátora, který se dožívá asi 5 let.
	SCOLYMASTRA JOUBINI - nejstarší živočich světa (kmen houbovci, třída křemití) Nejstarším živočichem světa je obrovská mořská houba s latinským názvem Scolymastra joubini žijící v Antarktickém oceánu. Vědci soudí, že je na světě již přes 15 000 let. Díky tomu, že je její látková výměna a spotřeba kyslíku nesmírně pomalá, roste tato houba velice zvolna. Aktuálně je její velikost kolem 2 m. Biblický věk houby byli vědci schopni zjistit právě na základě analýzy její spotřeby kyslíku.

Poznámka: Po kliknutí na libovolný obrázek se otevře galerie obrázků pro daný článek. Obrázky se zobrazí větší. V plné velikosti se libovolný obrázek zobrazí tak, že na něj klikneme pravým tlačítkem myši a zvolíme "Otevřít odkaz v novém okně".

Zdroje:

Comma Merchandise GmbH, Rekordy z říše zvířat

Wikipedie

09.02.2017, 16:53:08 Publikoval Axinakomentářů: 6