Axina

Claude Oscar Monet (14. 11. 1840 v Paříži – 5. 12. 1926 v Giverny) byl věhlasný francouzský impresionistický malíř a grafik. Sám stvořil zahrady kolem svého domu a s nezměrnou vášní je i zveleboval, aby se mu nakonec staly celoživotní inspirací. Už se nemusel jako jiní umělci vydávat na cesty, maloval svůj domov a zahrady a jejich atmosféru dokázal přenést na plátno.

(Prezentaci jako podklad pro video dodala Astra, které tímto děkuji.)

Axina

Na jedné ze svých malířských výprav Monet objevil dnes již legendární růžovou usedlost v Giverny (Francie, Normandie) a bez váhání si ji od majitele pronajal, ačkoli si na zálohu na nájemné musel půjčit. Po nějaké době, když už z prodeje svých obrazů zbohatl, dům i s pozemkem koupil a pustil se do rozsáhlých úprav.

K domu původně přiléhal sad s centrální alejí, vroubenou jehličnany. Monet nechal ovocné stromy pokácet. Vykácel i jehličnany, až na dva tisy, které chtěla jeho žena zachovat a jež tam stojí dodnes. Místo jehličnanů nechal postavit pergoly, po nichž se pnou růže a plaménky, a na pravoúhlých záhonech zkomponoval barevně promyšlené bloky květin. Vytvářel záhony v odstínech jedné barvy nebo překvapivě sdružoval komplementární barvy, čímž dociloval uklidňujících, nebo agresivně působících efektů. Barvy v jeho zahradě vibrují a vytvářejí světelné mozaiky, což opět není náhoda, protože Monetovy barevné kombinace jsou přesně promyšleny tak, aby byly co nejpůsobivější ve slunečním svitu či v ranní mlze. Jeho styl se zcela vymykal tradičnímu dobovému řešení zahrad.

Monet si na své zahradě velice zakládal. Udržovalo ji šest zahradníků pod vedením hlavního zahradníka. V průběhu let se měnilo Monetovo nadšení pro různé rostlinné druhy. Se svými přáteli si vyměňoval sazenice, ale vzácné odrůdy si nechával posílat někdy i z ciziny. Stěžoval si, že všechny peníze utratí jen za zahradu, ale nemohl si pomoci. Jeho největší vášní se však stalo jezírko. Jezírko bylo po více než dvacet let pro Moneta zdrojem inspirace. Trávil u něj každou volnou chvilku, maloval můstky, lekníny a kosatce. Těsně před smrtí prý nedokázal myslet na nic jiného než na zásilku japonských irisů, které měl obdržet od jednoho přítele z Tokia.

I za slunečného dne působí zahrada stinně, světlo se filtruje přes větve bambusů, smutečních vrb a azalek a v odlescích dopadá na vodní hladinu. Ve vodě plují lekníny a odráží se v ní zelená vegetace, takže vzniká jakýsi uzavřený svět vodních zrcadel. Podobně uzavřené je i mikroklima kolem jezírka, které je nezávislé na okolním prostředí a vytváří dokonalý ekosystém, svět sám pro sebe.

Monetovy obrazy leknínů a jezírka s můstkem porostlým vistárií patří k nejproslulejším obrazům francouzského impresionismu. Inspirovala je zahrada, kterou vytvořil malíř přezdívaný "Mistr z Giverny", jehož nadšení pro zahradu si v ničem nezadalo s jeho vášní pro malování. Ne nadarmo se jednou přiznal, že za to, že se stal malířem, vděčí vlastně květinám. Claude Monet svou zahradu vytvořil, aby ji mohl malovat. Ten, kdo zahradu navštíví, se ocitá v impresionistickém světě barev a hry světla a stínů, zkrátka v Monetově obrazu.

Po Monetově smrti zdědil dům syn Michel, ten zde však nebydlel. O dům i o zahradu se starala Monetova nevlastní dcera. Po její smrti dům i zahrada zpustly. Tabule skleníku popraskaly při bombardování za druhé světové války, dřevěné trámy shnily, schodiště se zřítilo a ateliérem přestavěným speciálně pro malbu obrovských panelů s motivem leknínů, prorostly tři mohutné stromy. V roce 1966 Michel Monet kapituloval a přenechal nemovitost i s pozemkem francouzské Akademii výtvarných umění.

K obratu došlo v roce 1977, kdy se správcem majetku stal Gérald van der Kemp. Dokázal sehnat peníze od amerického sponzora, obdivovatele Monetova díla. Spojil se s André Devillersem, který znal Georgese Truffauta, Monetova zahradníka. S jeho pomocí zrestauroval obě části zahrady do původního stavu. Havarijní stav si vyžádal rozsáhlé úpravy: Jezírko bylo nutné znovu vyhloubit, zahrada musela být opět osázena původními rostlinami jako za Monetových časů, dům i ateliér vyžadovaly rekonstrukci a starožitný nábytek zrestaurování. Japonský můstek musel být znovu postaven, ale slavnou vistárii, jež se po něm pne, a kterou zasadil ještě vlastníma rukama Monet, se podařilo zachovat.

30.03.2012, 17:02:00   Publikoval Axinakomentářů: 8