Axina

Čtrnáctá epizoda první série amerického dokumentárního televizního seriálu Tajemný vesmír je věnována Velkému třesku.

Zamýšlela jsem tuto mimořádně zajímavou epizodu publikovat na blogu symbolicky na Nový rok. Ale pak jsem dospěla k názoru, že bude dobré, pokud na ni budeme (my, posluchači vynikajícího televizního seriálu) mít dost času a do nového roku vstoupíme už s její znalostí. Epizoda má dvojnásobnou délku, než většina ostatních epizod seriálu. Je výjimečná. Její tvůrci si zaslouží uznání. Obsahuje informace, které by měl v současné době znát každý vzdělaný člověk. Aby si uvědomil své místo ve vesmíru a byl právem hrdý na rozsah a hloubku poznatků o vesmíru, kterých se lidstvu společným úsilím podařilo dosáhnout.

Axina

Velký třesk (anglicky Big Bang) je vědecká, obecně přijímaná kosmologická teorie, která popisuje ranný vývoj a tvar vesmíru.

Teorie Velkého třesku je založena na spojení Einsteinovy obecné teorii relativity a Hubblova zákona. Umožňuje odvodit stav vesmíru jak v minulosti, tak v budoucnosti. Podle teorie Velkého třesku měl vesmír v minulosti mnohonásobně vyšší teplotu a hustotu. Zpětnou extrapolací lze odvodit, že vesmír vznikl před 13,8 miliardami let z nekonečně husté počáteční singularity, ve které byla měření času a délky bezpředmětná a teplota spolu s tlakem byly nekonečné.

Vesmír se s postupem času rozpíná, čímž se jeho objekty od sebe vzdalují. Na základě tohoto modelu vesmíru americký fyzik George Gamow v roce 1948 předpovědět reliktní záření. Američtí vědci, fyzik Arno Allan Penzias a astronom Robert Woodrow Wilson, v roce 1964 reliktní záření skutečně objevili. Tento objev posloužil jako jeden z důkazů potvrzujících správnost teorie Velkého třesku.

Druhým důkazem je četnost výskytu lehkých prvků (helia a lithia) ve vesmíru. Naměřené koncentrace se velmi dobře shodují s předpovězenými hodnotami.

Třetím důkazem správnosti teorie Velkého třesku je rozložení a stavba velkých struktur ve vesmíru - galaxií a kvasarů. Pozorování odpovídají simulacím Velkého třesku a tvoření struktur ve vesmíru.

Ke konci 90. let 20. století a na začátku 21. století vědci v teorii Velkého třesku významně pokročili. Stalo se tak díky pokroku v technologii dalekohledů a díky získání obrovského množství družicových údajů, např. ze sond COBE a WMAP. Tyto údaje umožnily astronomům spočítat řadu parametrů Velkého třesku s lepší přesností a vedly k překvapivému zjištění, že rozpínaní vesmíru se zrychluje.

V rámci objektivity je třeba uvést, že teorie Velkého třesku je některými vědeckými studiemi zpochybňována. Nejznámější námitky odpůrců Velkého třesku jsou tyto:

• Nemůžeme vědět, co je za tzv. horizontem událostí.
• Anomálie dokazují, že rudý posuv není naprosto spolehlivým měřidlem vzdáleností ve vesmíru.
• Stáří vesmíru v modelu Velkého třesku není dostatečné, aby jím bylo vysvětleno pozorované rovnoměrné rozložení teploty kosmického pozadí (tzv. problém horizontu).
• Teorie Velkého třesku je založena na rozsáhlých předpokladech, které se nedají ověřit (např. inflace vesmíru).
• Podle teorie Velkého třesku tvoří 96 % hmotnosti vesmíru hypotetická hmota a hypotetická energie (tzv. temná hmota, temná energie).
• Jevy zkoumané kosmologií nejsou opakovatelné, testovatelné.

28.12.2016, 00:00:00   Publikoval Axinakomentářů: 6