Axina

RNDr. Jiří Grygar, CSc. (*17.3.1936) je český astronom a astrofyzik, významný popularizátor v oblasti astronomie, astrofyziky a překvapivě i vztahu vědy a víry. Pojednání "Betlémská hvězda a Giotto" je převzato z jeho knihy "Věda a víra".

Axina

Ve 2. kapitole Matoušova evangelia v Bibli je zmíněn příběh tří mudrců ("králů"), kteří na základě pozorování Hvězdy přišli do Betléma poklonit se právě narozenému Ježíši. Při pohledu na kterýkoliv betlém vystavený v našich kostelích či muzeích si uvědomíme, že nad jeslemi svítí hvězda s dlouhým zářivým chvostem - tedy nepochybně kometa.

Pokud by Betlémskou hvězdou byla vskutku kometa, nebylo by pro astronomy nesnadné čas Kristova narození spolehlivě ověřit. V době kolem počátku našeho letopočtu byla již značně rozvinuta astronomie na Dálném východě a podrobné záznamy o pozorování komet z té doby se dobře dochovaly. Žádná z tehdy zaznamenaných komet však termínově nevyhovuje. Vždyť i slavná Halleyova kometa prošla přísluním v roce 12 př. n. l. a pak znovu až v roce 66 n. l.  Objevila se tedy buď příliš brzo nebo příliš pozdě. Navíc tu byla i jistá "astrologická" obtíž. Podle dobových výkladů byly komety nešťastným znamením na nebi, takže se stěží hodily pro ohlášení radostné zvěsti o narození Vykupitele lidstva. Ve skutečnosti je však zobrazení komety nad Betlémem historicky doloženo teprve z italských jesliček počínaje 15. stoletím, odkud se tato zvyklost nejpozději v druhé polovině 16. století dostala i k nám.

Teprve v druhé polovině 20. století se podařilo odhalit tvůrce, který použil kometární symboliky pro biblickou zprávu o klanění tří králů jako první. Byl to proslulý italský malíř Giotto di Bondone (1267-1337), který roku 1304 maloval fresku Klanění pro padovskou kapli Scrovegni. Inspiroval se vlastním pozorování návratu Halleyovy komety v září roku 1301. Kometa se tak ovšem ještě nejmenovala. O zjištění, že jde o kometu opakovaně se vracející ke Slunci, se zasloužil znamenitý anglický astronom Edmond Halley až počátkem 18. století. Návrat komety roku 1910 - poprvé zaznamenaný fotograficky - prokázal, že Giottův portrét komety byl neobyčejně přesný. Rozhodně nejlepší v celých nefotografických dějinách astronomie!

Když při posledním návratu Halleyovy komety ke Slunci (v polovině osmdesátých let našeho století) chystala Evropská kosmická agentura ESA kosmickou sondu směřující k Halleyově kometě, pojmenovala ji proto zcela případně Giotto.

Tím jsme však nevyřešili problém, co tedy vlastně mohla být ona hvězda na východě, o níž hovoří Matoušovo evangelium.

Správný výklad našel patrně již počátkem 17. století proslulý německý astronom Johannes Kepler, který 17. prosince 1603 pozoroval v Praze konjunkci (úhlové sblížení) planet Jupiteru a Saturnu. Napadlo ho propočítat, kdy ke stejné konjunkci obou planet došlo v období kolem počátku křesťanského letopočtu a zjistil, že se tak stalo v roce 7 př. n. l. a to dokonce třikrát po sobě. Takový úkaz nemohl zajisté uniknout babylónským hvězdopravcům ("mudrcům"). Zanechali o něm zprávy, mimojiné na hliněné tabulce, objevené archeology v roce 1925. Podle těchto nezávislých údajů lze odhadnout, že se Kristus narodil nejspíše někdy v září roku 7 př. n. l.

To vypadá na první pohled podivně. Křesťanský letopočet by měl přece začínat Kristovým narozením. Ve skutečnosti však historici vědí už dávno, že se Kristus musel narodit před počátkem letopočtu. Počátek letopočtu se totiž určoval až mnohem později, teprve v 6. století. Roku 532 n. l. se o výpočet data Kristova narození pokusil opat římského kláštera Dionysius Exiguus. Dopustil se však několika chyb při navazování tehdy existujících kalendářů zpět do dosti vzdálené minulosti. Na základě srovnání rozličných historických událostí je velmi pravděpodobné, že úhrn těchto chyb dává právě zmíněný sedmiletý rozdíl. Nakonec lze proto s jistým překvapením konstatovat, že astronomická i historická data o Kristově narození spolu navzájem až nečekaně dobře souhlasí. Fakticky to znamená, že dvě tisíciletí od Kristova narození uplynula již koncem roku 1994.

Poznámka (viz. http://vtm.e15.cz/aktuality/vedecky-po-stopach-pribehu-hvezdy-betlemske):

V roce 7 před naším letopočtem nastaly opakovaně konjunkce Jupiteru a Saturnu. Symbolika tohoto úkazu je více než velká a to z následujících důvodů:
•  Ke konjunkcím došlo hned třikrát – 29. května, 30. září a 7. prosince, což rozhodně není obvyklé.
•  Jupiter je v astrologii považován za královskou hvězdu, Saturn pak za hvězdu židovského národa.
•  Ke konjunkcím došlo v souhvězdí Ryb, které jsou posledním znamením zvěrokruhu a které v té době symbolizovaly poslední věk, konec významné etapy či příchod Mesiáše.

22.12.2016, 12:16:19   Publikoval Axinakomentářů: 0