Souhvězdí Kasiopeja

rubrika: 1.3 Souhvězdí


Kasiopeja patří mezi cirkumpolární souhvězdí severní hvězdné oblohy. Sousedí se souhvězdími Cefea, Ještěrky, Andromedy, Persea a Žirafy. V naší zeměpisné šířce je nad obzorem po celou noc v kteroukoliv roční dobu. Při horní kulminaci (v říjnu) ho vidíme ve tvaru písmene W, při dolní kulminaci (v dubnu) ho vidíme ve tvaru písmene M.

Axina


480px-cassiopeia_constellation_map.pngKasiopeja
mezinárodní zkratka: Cas
latinské označení: Cassiopeia, 2. pád: Cassiopeiae

Souhvězdí Kasiopeja leží v Mléčné dráze na opačné straně Polárky, proti Malému vozu. Má tvar široce rozevřeného písmene W nebo M složeného z pěti jasných hvězd. Souhvězdí je velmi bohaté na hvězdy. Je v něm řada otevřených hvězdokup. V roce 1968 v něm byly objeveny dva infračervené zdroje, Maffei I a Maffei II. Jedná se o eliptické galaxie zakryté hmotou Mléčné dráhy. Jejich vzdálenost je asi 4 000 000 světelných let.

Kasiopeja byla etiopská královna. Jejím manželem byl Cepheus. Měli jedinou dceru, krásnou Andromedu. Kasiopeja byla velmi hezká. Vychloubala se, že je ještě krásnější než vodní nymfy Néreidy. To dopálilo boha moře Poseidóna, protože jeho manželka byla také Néreida. Na její radu poslal mořskou obludu, aby Cepheovo království zpustošila. Když chtěli svou říši zachránit, museli nešťastní rodiče podle rady věštírny dát princeznu Andromedu přikovat ke skalnímu útesu nad mořem jako kořist obludy. Perseus však Andromedu vysvobodil a okouzlen její krásou se s ní oženil. Kasiopejiny nepřítelkyně Néreidy dosáhly aspoň toho, že Kasiopeja byla umístěna blízko pólu, takže musí každou noc trávit polovinu času hlavou dolů, aby se naučila skromnosti a zbavila vychloubačnosti.

11. listopadu 1572 vzplanula v souhvězdí Kasiopeja nová jasná hvězda. Jejím pozorováním se zabýval zejména význačný dánský astronom Tycho Brahe a proto se jí také říká Tychonova hvězda. Po několik dní byla jasnější než Venuše a bylo možné vidět ji i ve dne. Potom její jasnost klesala. Pouhým okem však byla pozorovatelná ještě 18 měsíců po výbuchu. Takovým hvězdám, jako byla Tychonova, se říká supernovy. Zbytky po velké explozi Tychonovy hvězdy se dodnes rozpínají rychlostí 4 000 až 5 000 km/sec a jsou mohutným zdrojem rádiového záření. Tato prudce se rozpínající mlhovina je také silným zdrojem rentgenového záření. Má tak velkou kinetickou (pohybovou) energii, že díky srážkám s mezihvězdným plynem bude zářit nejméně ještě 10 000 roků. Na místě supernovy je hvězdička 19-té magnitudy, zachytitelná jen velkými dalekohledy.

α Cas (Schedir, arabsky hruď) je nejjasnější hvězdou v souhvězdí Kasiopeji. Je žlutým obrem a její jasnost se pomalu mění, kolísá mezi 2.1 a 2.4 magnitudy. Je přibližně stejně jasná jako Polárka, ale její absolutní svítivost je asi 200 krát větší, než svítivost Slunce. Je od nás vzdálena přibližně 230 světelných let.
β Cas (Caph, arabsky dlaň) je bílá hvězda hlavní posloupnosti. Má hvězdnou velikost 2.3 magnitudy. Je vzdálena 54 světelných let.
γ Cas (Cih) je zajímavá tím, že kolem svého rovníku vytváří plynný prstenec, způsobující nepravidelné změny v její jasnosti. Po většinu času má jasnost 2.2 magnitudy. Od Slunce je vzdálená 613 světelných let.
δ Cas (Ksora) má jasnost 2.7 magnitudy a je vzdálena 99 světelných let. Jde o zákrytovou dvojhvězdu.
ε Cas (Segin) je modrobílý obr. Má jasnost 3.3 magnitudy a je vzdálena 440 světelných let.
η Cas (Achird) je dvojhvězda dobře pozorovatelná malým dalekohledem. Obě složky kolem sebe obíhají v periodě 480 let.

Nejbližší otevřenou hvězdokupou v souhvězdí je M 52. Hvězdokupa má jasnost 7.3 magnitudy a je viditelná již triedrem. Tvoří ji asi 1 000 hvězd. Od Země je vzdálená 5 000 světelných let.
Téměř stejně jasná jako M 52 je otevřená hvězdokupa M 103 (7.5 mag). Obsahuje přes 80 hvězd a je vzdálená 8 100 světelných let.
Otevřená hvězdokupa NGC 457 (6.3 mag) je nejjasnější hvězdokupou v Kasiopeji. Nachází se ve vzdálenosti 10 000 světelných let.
Poslední jasnější otevřenou hvězdokupou v souhvězdí je NGC 663 (7.1 mag). Je vzdálena 7 500 světelných let.
Nedaleko otevřené hvězdokupy M 52 najdeme mlhovinu NGC 7635 známou pod názvem "Bublina". NGC 7635 je skutečně bublinou plynu vytvořenou z mladé hvězdy o hmotnosti větší než 10 Sluncí, která se kupodivu nachází mimo střed tohoto útvaru. Rychlost rozpínání mlhoviny jedním směrem zřejmě značně omezuje okolní materiál (plynná a prachová mračna). Mlhovina je vzdálena asi 11 000 světelných let.

Vysvětlivky:

NGC katalog (New General Catalogue) je nejznámějším katalogem objektů hlubokého vesmíru. Obsahuje přibližně 8 000 objektů, které jsou známy pod označením NGC objekty. Jeho autorem je John Louis Emil Dreyer (1852-1926, dánsko-irský astronom, ředitel na observatoři Armagh v Irsku). V roce 1888 vydal Nový obecný katalog mlhovin a hvězdokup, známý dnes pod zkratkou NGC. V dalších letech svou práci dovršil vydáním dvou doplňků k NGC. V roce 1895 vydal katalog IC I (Index Catalogue) a v roce 1908 vydal katalog IC II (Second Index Catalogue). Katalog NGC a oba doplňky obsahují celkem 13 226 objektů. Staly se základními katalogy nehvězdných objektů.

Mléčná dráha je stříbřitý pás táhnoucí se celou oblohou, jehož svit je způsoben velkým množstvím hvězd. Lidově se tak označuje také naše Galaxie. Korektnější by však bylo říci, že Mléčná dráha je jen malá část Galaxie pozorovatelná ze Země. Jako pás se jeví proto, že naše Galaxie má tvar disku a my se na něj díváme zevnitř, z místa, které je blíže k okraji než ke středu. Mléčnou dráhu lze pozorovat za jasných nocí v místech vzdálených od velkých zdrojů světla jako jsou města. I pouhým okem je možné spatřit mnoho hvězd v Mléčné dráze a jejím okolí, ale většina z nich je prostému oku skryta. Nejvíce hvězd vidíme v Mléčné dráze při jejím pozorování dalekohledem, ale i obyčejný triedr nám ukáže velké množství hvězd. Mléčná dráha je kromě hvězd tvořena i temným mezihvězdným plynem a prachem, který nám zabraňuje pohlédnout do vzdálenějších oblastí Galaxie. Na noční obloze se pak zdá, že při pohledu některými směry je hvězd méně nebo že tam je Mléčná dráha rozdělena.

Supernova je hvězda, která náhle zvýší svoji jasnost až o 20 magnitud (stomilionkrát). Ke vzplanutí supernovy dojde, když teplota v nitru hvězdy převýší 3 miliardy (!) stupňů. Dochází při tom k syntéze těžkých prvků a intenzivnímu výronu záření a hmoty. V naší galaxii bylo v historické době pozorováno jen několik supernov. Roku 1006 v souhvězdí Vlka, roku 1054 v souhvězdí Býka, roku 1572 v souhvězdí Kasiopeji, roku 1604 v souhvězdí Hadonoše. Běžně se však supernovy pozorují v cizích galaxiích. Poslední významná supernova vzplanula v roce 1987 na jižní hvězdné obloze ve Velkém Magellanově mračnu ve vzdálenosti 170 000 světelných roků. Byla viditelná i prostým okem.

Dvojhvězda je dvojice hvězd. Dvě hvězdy náhodně se promítající do těsné blízkosti tvoří optickou dvojhvězdu. Dvojhvězda fyzická je tvořena dvěma hvězdami, obíhajícími kolem společného těžiště. Jestliže se obě složky fyzické dvojhvězdy téměř dotýkají, jde o dvojhvězdu těsnou (kontaktní). U dvojhvězd vizuálních lze obě složky rozlišit v dalekohledu. Dvojhvězdy zákrytové se projevují periodickými změnami jasnosti, způsobenými vzájemným překrýváním obou hvězd. U dvojhvězd spektroskopických dochází k rozdvojení nebo posuvu čar ve společném spektru. Pozorováním dvojhvězd zákrytových a současně vizuálních nebo pozorováním spektroskopických dvojhvězd lze stanovit hmotnosti obou složek.

Hvězdokupa je soustava hvězd, ve které jsou soustředěny hvězdy shodného stáří a místa vzniku. Pro kulové hvězdokupy je typický pravidelný tvar a silná koncentrace hvězd kolem středu. Obsahují statisíce až milióny hvězd. Zaujímají prostor až o velikosti 300 světelných roků. Jde o soustavy, které jsou z hlediska nebeské mechaniky velice stabilní. Naproti tomu otevřené hvězdokupy mají velikost jen několik desítek světelných roků. Obsahují několik desítek až několik tisíc hvězd. Jsou tvořeny mladými hvězdami.

Fotografie:

Kasiopeja
otevřená hvězdokupa M 52
otevřená hvězdokupa M 103
otevřená hvězdokupa NGC 457
otevřená hvězdokupa NGC 663
emisní mlhovina NGC 7635 (Bublina)
eliptické galaxie Maffei I a Maffei II

Zdroje:

Wikipedie
Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Malý encyklopedický slovník A-Ž
Všeobecná encyklopedie Universum
Aldebaran


komentářů: 7         



Komentáře (7)


Vložení nového komentáře
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Komentář 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
7
Axina 23.11.2011, 14:02:46
[6] Astro, chápu vás. A vězte, že tyto pocity nemáte sama. Zítra by měl vyjít článek "Mistr temných snů I". Jeden z největších spisovatelů sci-fi, fantasy a hororů minulého století na nich založil své knihy.

6
Astra (neregistrovaný) 23.11.2011, 13:50:32
Ještě k tomu tenkrát strachu z hvězd zapomněla jsem říct (na vysvětlenou), že - ač znamením ryba-bojím se hluboké vody pod sebou. A protože jsem při té podívané ležela na pohupujícím se pontonu na hladině přehrady, nebe nad sebou, vodu pod sebou, asi se mi ty dva vjemy nějak propojily.A byly to taky docela mystické chvíle, které nakonec s lidským červíčkem proti vesmíru dělají psí kusy.

Axina
5
Axina 22.11.2011, 20:41:04
Vím, že se opakuji, ale ke svým prvním pocitům pod hvězdnou oblohou mohu říct jen jedno: Nejprve jsem užasla nad její krásou. A pak jsem si poprvé v životě s pýchou i pokorou před propastmi prostoru a času začala uvědomovat svoji sounáležitost s vesmírem. A rozhodla jsem se, že chci vědět víc.

4 Astro
Lucifer (neregistrovaný) 22.11.2011, 19:58:03
Když jsem ještě bydlel v jednom menším městě, a bylo mi o pár let méně, tak jsem někdy večer chodil ty hvězdy pozorovat na sřešní terasu toho domu, a někdy i s dalekohledem. Fascinovalo mě to a tíseň jsem rozhodně necítil. Spíše nějaké poznesení. Jako když věřící vstoupí do božího chrámu.

3
Astra (neregistrovaný) 22.11.2011, 19:43:35
Psala jsem tu, jak jsem sledovala hvězdy na Vranovské přehradě.Když jsem si poprvé v životě mohla prohlídnout Mléčou dráhu v přírodě, kterou nerušilo žádné osvětlení, byla to šokující - a pro to množství hvězd až děsivá podívaná. Budilo to ve mně strach. Paradoxně mi to připomínalo peklo. Nebyly to jen krásné blikající body, ale z té obrovské skrumáže šla tíseň.

Axina
2
Axina 22.11.2011, 10:50:27
[1] K tomu, co je to horní a dolní kulminace, se dostaneme časem Mrkající

1
Lucifer (neregistrovaný) 22.11.2011, 01:09:47
Já jsem ho vždycky viděl ve tvaru písmene W. Cassiopeia byla totiž tak hezká... ]Mrkající

«     1     »