Axina

Jako cirkumpolární (z latinského „kolem pólu“) neboli obtočnová označujeme ta souhvězdí, která nikdy nezapadají pod obzor. Leží blízko světových pólů, ale o která jde konkrétně, závisí na poloze pozorovatele (na jeho zeměpisné šířce). V Evropě jsou cirkumpolární souhvězdí Velká medvědice, Malý medvěd, Kasiopeja, Cefeus, Drak, Žirafa a Rys.

Axina

Pozorovatel stojící na severním pólu považuje za cirkumpolární celou severní oblohu. Naopak pro pozorovatele na rovníku není cirkumpolární žádné souhvězdí nebo hvězda. Jinými slovy - všechny hvězdy zakryje na půl dne horizont. Podobně existují i cirkumpolární hvězdy. Jsou to ty, které se po celý rok a dokonce i po celý den nacházejí nad obzorem. Jejich úhlová vzdálenost musí být menší než 90° minus zeměpisná šířka pozorovatele. Typickým příkladem cirkumpolární hvězdy je pro severní polokouli Polárka. Denní svit oblohy nám ovšem nedovolí tyto hvězdy pozorovat po celých 24 hodin.

Ze severních obtočnových souhvězdí je nejznámější Velký vůz (také Velký medvěd či Velká medvědice). Kdo se seznamuje s hvězdnou oblohou poprvé, musí si zapamatovat jeho tvar. Podobá se vozu se zlámanou ojí. Za květnových večerů ho uvidíme vysoko nad hlavou. Pomocí mapky ho lze snadno najít a s výhodou použít při hledání dalších souhvězdí.

Prodloužíme-li spojnici zadních kol Velkého vozu (hvězdy Merak a Dubhe), najdeme Polárku v souhvězdí Malého vozu (Malého medvěda). Polárka ukazuje k severu a je proto důležitá pro orientaci v noci.

Snadno najdeme souhvězdí Kasiopeji. Má tvar písmene W nebo roztaženého M, podle toho, kdy se na ně díváme.

Mezi Malým vozem a Kasiopejou leží souhvězdí Cefeus. Není nijak nápadné a k vyhledání musíme užít hvězd okolních souhvězdí, např. hvězd α a β Cassiopeae. Prodloužíme-li spojnici obou hvězd čtyřikrát, dojdeme k hvězdě α Cephei. Pomocí této hvězdy najdeme blízké i vzdálenější hvězdy souhvězdí Cefeus.

Drak má výraznou hlavu, od níž vybíhá dlouhá řada hvězd, vinoucí se kolem Malého vozu.

Velký vůz - Velká medvědice
mezinárodní zkratka: UMa
latinské označení: Ursa Major, 2. pád: Ursae Majoris

Velký vůz (nazývaný často též Velká medvědice) je nejznámější souhvězdí naší oblohy. Jeho sedm nejjasnějších hvězd má tvar vozu nebo též naběračky. Národy v Mezopotámii, v severní Asii, Féničané, Peršané a Řekové viděli v tomto souhvězdí podobu medvěda. Je podivuhodné, že i severoameričtí Indiáni viděli v tomto souhvězdí podobu medvěda. Je to náhodná shoda nebo si toto pojmenování s sebou Indiáni přinesli, když se stěhovali z Asie do Ameriky přes Beringovu úžinu? Odpověď neznáme.

Kallistó byla v řecké mytologii dcerou arkadského krále Lykáóna. Byla prý nejkrásnější dívkou v království a stala se členkou družiny bohyně lovu Artemis. Netrvalo dlouho a objevil ji nejvyšší bůh Zeus a aby ji získal, vzal prý na sebe podobu Artemis. Některé verze však hovoří o tom, že si ji vzal násilím. Když Artemis zpozorovala, že Kallistó čeká dítě, vyhnala ji ze své družiny a Kallistó pak osamocena porodila v lese syna Arkada. Jak se to dozvěděla bohyně Héra, Diova manželka, pomstila se za Diovu nevěru tím, že Kallistó proměnila v medvědici. Arkas dospěl a lov se stal jeho vášní. Neštěstí nedalo na sebe dlouho čekat. Na jednom lovu se vydal po stopě právě této medvědice. V poslední chvíli zakročil Zeus, zabránil vraždě matky a proměnil také Arkada v medvěda. Oba poté vyzvedl na nebeskou klenbu a proměnil je v souhvězdí Velké medvědice a Malého medvěda, které dnes nazýváme Velký a Malý vůz. Uražená Héra si pak alespoň vymohla u boha moří Poseidona, že nenechá matku se synem odpočívat na vlnách. Obě souhvězdí proto nikdy nezapadají.

Střední hvězda v oji Velkého vozu se nazývá Mizar (arabsky pás). Je od nás vzdálena 78 světelných roků. Nedaleko Mizara je slabší hvězda Alkor, která často slouží ke zkoušce ostrosti zraku. Je od Mizaru vzdálena 11 úhlových minut. Malým dalekohledem zjistíme, že Mizar je dvojhvězda. Dalekohledem (stačí 12krát zvětšující triedr) tedy vidíme hvězdy tři: Mizar, jeho průvodce a Alkor. Avšak každá z těchto tří hvězd je dvojhvězda. Obě složky jsou však u nich tak blízko, že je lze rozeznat jen spektroskopicky. Mizar je tedy šestihvězdou. Těchto šest hvězd drží pohromadě gravitační silou a krouží po složitých drahách kolem společného těžiště. Za zmínku stojí, že hvězda Mizar byla první pozorovanou spektrální dvojhvězdou (v roce 1889). Spektrální čáry se u takových hvězd periodicky rozdvojují a opět spojují.

Hvězdy Merak (ledví Medvěda) a Dubhe (záda Medvěda) ukazují k Polárce. Prodloužíme-li jejich vzdálenost 4x ve směru jejich spojnice, najdeme Polárku.

Nejzajímavější vlastností jasných hvězd Velkého vozu je jejich pohyb. Pět z nich (β, γ, δ, ε, ζ) a Alkor se pohybují po obloze stejně rychle a stejným směrem (ve směru spojnice β – δ). Dubhe a Benetnaš (Hlavní mezi truchlícími) se pohybují obráceně. Tvar souhvězdí Velkého vozu a všech ostatních se s dobou mění. Změna je však patrná až po několika desetitisících roků. Babylónští a egyptští hvězdáři vídali na nebeské klenbě souhvězdí téměř v tom tvaru, v jakém je vidíme dnes my.

Poblíž hvězdy Merak (β UMa) se nachází Soví mlhovina (dle Messierova katalogu objekt M 97). Patří mezi planetární mlhoviny a je známa hlavně z fotografií, kde se podobá soví hlavě. Vizuálně je vhodná jen pro větší přístroje. Jedná se o objekt 12 m (dvanácté magnitudy).

V souhvězdí je množství galaxií, blízkých i dalekých. M 81 a M 82, dvě galaxie viditelné dobrý triedrem, nalezneme spojením γ UMa k α UMa a prodloužením této spojnice jedenkrát. V M 82 je pozorován velký proces rychlého vyvrhování plynné hmoty z nitra galaxie, zasahující její podstatnou část. Obě galaxie jsou vzdáleny 6 500 000 světelných roků a jsou součástí skupiny galaxií o 9-ti větších členech. Jiná skupina je soustředěna kolem galaxie M 101 nad vojem Velkého vozu ve vzdálenosti 14 000 000 světelných roků. Jasnější je také galaxie M 108 vzdálená 45 000 000 světelných roků. V souhvězdí se nacházejí tři kupy galaxií. Kupy obsahují stovky galaxií.

Vysvětlivky:

Světový pól (někdy také nebeský pól) je průsečík nebeské sféry se zemskou osou. Nebeské póly jsou pouze dva a to severní a jižní. Nebeské póly se jeví, jakoby zůstávaly na nebeské sféře stále na stejném místě. Kvůli zemské precesi však opisuje poloha nebeského pólu kružnici, do stejné polohy se dostane pól každých 25 800 let (za tzv. platónský rok). Severní i jižní nebeský pól můžeme považovat za obdoby severního a jižního zeměpisného pólu. Proto byly nebeské póly odjakživa považovány za důležité orientační body. Severní nebeský pól leží nad severním zeměpisným pólem a díváme-li se na něj, díváme se zároveň k severu. Obdobné je to i pro jižní pól. V severních zeměpisným šířkách leží nebeský pól v současné době v souhvězdí Malého medvěda blízko hvězdy Polárky (α UMa). Jižní nebeský pól leží v souhvězdí Oktantu poblíž hvězdy σ Oct. K vyhledání jihu se spíše využívá souhvězdí Jižní kříž, jehož delší osa ukazuje k jižnímu nebeskému pólu.

Světelný rok (značka jednotky ly, z angl. light year) není jednotkou času, ale jednotkou vzdálenosti. Používá se především v populární literatuře o astronomii. Jeden světelný rok je vzdálenost, kterou urazí světlo ve vakuu za jeden juliánský rok. Ze známé rychlosti světla lze spočítat, že 1 ly = 9 460 730 472 580 800 m ≈ 9.46 × 10¹⁵ m neboli 9.46 bilionů kilometrů. V odborné literatuře se dává přednost o něco větší jednotce parsek (1 pc ≈ 3.2617-3.2619 ly). Pro kratší vzdálenosti se používá astronomická jednotka (63 241 AU ≈ 1 ly).

Messierův katalog je seznam mlhavých vesmírných objektů (hvězdokup, mlhovin a galaxií) sestavený francouzským astronomem Charlesem Messierem. Katalog obsahuje 110 objektů označovaných M 1 až M 110. První objekty dnes zapsané v katalogu objevil tento astronom v roce 1757 při hledání komet. Původním účelem katalogu bylo upozornit na objekty na pohled zaměnitelné s kometami. Objekty do katalogu byly přidávány postupně - první vydání katalogu z roku 1771 obsahuje 45 objektů, třetí vydání z roku 1781 již 103 objekty. Současnou podobu získal katalog až ve 20. století, kdy byl upřesněn a doplněn o poslední objekty.

Magnituda je logaritmická míra jasnosti objektu. Jednotky jasnosti hvězd se nazývají historicky a nevýstižně hvězdné velikosti, cizím slovem magnitudy. Se skutečnou velikostí hvězd nemají přímou souvislost. Jasnost určité hvězdy je tím větší, čím je hvězda blíž a čím je svítivější než Slunce. Příklady relativních magnitud: Slunce -26.6 m, Měsíc v úplňku -12.6 m, Venuše –4 m, Sírius -1.6 m, objekty ještě viditelné na obloze lidským okem 5-6 m, objekty viditelné velkými dalekohledy 30 m.

Fotografie:

M 81 – galaxie
M 82 – galaxie
M 97 – Soví mlhovina
M 101 – galaxie Větrník

Zdroje:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Pavel Příhoda: Souhvězdí naší oblohy
Wikipedie
Aldebaran

08.11.2011, 00:15:00   Publikoval Axinakomentářů: 6