Axina

Souhvězdí Blíženci patří mezi zimní souhvězdí a také mezi souhvězdí zvířetníková (leží částečně v Mléčné dráze na ekliptice - roční dráze Slunce). Slunce v něm vrcholí v době letního slunovratu. Souhvězdí je charakteristické především svými dvěma hvězdami Castorem a Polluxem. Sousedí se souhvězdími Rys, Vozka, Býk, Orion, Jednorožec, Malý pes a Rak.

Axina

Blíženci
mezinárodní zkratka: Gem
latinské označení: Gemini, 2. pád: Geminorum

Souhvězdí Blíženci je vidět na večerní obloze od listopadu do dubna. V lednu stojí Blíženci před půlnocí na jihu. Obrazec tvoří dva rovnoběžné řetězce hvězd, na jejichž východních koncích jsou jasné hvězdy Castor a Pollux. Hvězdy v tomto souhvězdí mohou být alternativně spojeny tak, že vzniknou dvě postavy držící se za ruku.

Blíženci (Castor a Pollux) byli synové spartské královny Ledy. Castor byl smrtelný syn krále Tyndarea, Pollux byl nesmrtelný syn vládce bohů Dia (Zeus svedl Ledu v podobě labutě). Byli tedy nevlastní bratři. Helena, pro kterou později vypukla trojská válka, byla jejich sestra. Oba chlapci byli už od mládí velmi stateční. Castor vynikal v lukostřelbě, v jízdě na koni a v krocení divokých koní. Pollux byl znamenitým zápasníkem. Oba bratři se zúčastnili plavby Argonautů do Kolchidy pro Zlaté rouno. Za této plavby po Černém moři vypukla jednou strašlivá vichřice. Plavci se už vzdávali vší naděje, jen pěvec Orfeus neztrácel víru. Začal hrát na svou kouzelnou harfu a prosil bohy o pomoc. Bouře naráz ustala a současně se na čelech obou bratří rozzářily jasné hvězdy. Od té doby je námořníci pokládali za své ochránce. Oba bratři k sobě lnuli takovou láskou, že po smrti Castora prosil Pollux svého otce Dia, aby směl jeden den trávit na Olympu a druhý den s bratrem v podsvětí. Zeus proto proměnil oba bratry v souhvězdí zvané Blíženci a nechal je navěky zářit vedle sebe na obloze.

Hvězdy Castor a Pollux jsou si naprosto nepodobné. Bližší Pollux je osamocený oranžový obr. V prostoru se pohybuje osamoceně, nemá hvězdného průvodce. Zas tak úplně osamocený ale není. Ve vzdálenosti asi 1.7 astronomické jednotky jej obíhá obří planeta o hmotnosti nejméně 2.3 Jupiterů. Tato planeta Polluxe obkrouží po téměř kruhové dráze jednou za 590 dnů. Pravděpodobně nebude jediná.

Castor patří k nejzajímavějším hvězdám na obloze. Dalekohledem ho vidíme jako dvě modré hvězdy (Castor A a Castor B) a opodál načervenalého trpaslíka (Castor C). Hvězdy A a B oběhnou kolem sebe jednou za 340 roků, kdežto vzdálený trpaslík C potřebuje několik tisíc let k tomu, aby obě modré hvězdy oběhl. Spektrografy připevněné k mohutným teleskopům nám prozradily o životě Castora další zajímavosti. Hvězdy A a B sestávají samy ze dvou blízkých a navzájem rychle se obíhajících hvězd. Vzdálenost obou složek ve hvězdě A je pouze 10 000 000 km a podobně je tomu i u hvězdy B. Oběh složek ve hvězdě A trvá 9 dní, kdežto u Castoru B jen 3 dny. Tím však historie Castora nekončí, protože i vzdálený načervenalý Castor C je těsnou dvojicí chladných trpaslíků, vzdálených od sebe pouze 3 000 000 km a obíhajících se navzájem jednou za 19 hodin. Castor je tedy šestihvězda, složená ze tří těsných dvojic. Má-li některá z těchto dvojic osídlenou planetu, musí mít tamní bytosti nádhernou podívanou na 6 sluncí na obloze – dvě jsou slabě červená a čtyři jasně modrá.

Nedaleko hvězdy η Gem (eta Geminorum) leží otevřená hvězdokupa M 35 (NGC 2168), viditelná za tmavé noci i pouhým okem. V triedru se jeví jako „ojíněné stříbro, na němž se třpytí světlo“.
Hvězdokupa má hvězdnou velikost 5 mag. Leží v blízkosti letního bodu. Je od Země vzdálena 3 000 světelných let, má průměr 30 světelných let a je stará asi 150 miliónů let. Byla objevena nezávisle Philippem Loysem de Chéseauxem v roce 1745 a Johnem Bevisem v roce 1750.

Planetární mlhovina Eskymák (NGC 2392) v souhvězdí Blíženců je vzdálena od Slunce více než 2 870 světelných roků. Mlhovinu objevil 17. ledna 1787 William Herschel. Nachází se u hvězdy δ Gem (delta Gemninorum, Wasat) a patří k oněm nepočetným planetárním mlhovinám, jejichž centrální hvězda je vidět již malým dalekohledem. Pro rozeznání „obličeje Eskymáka“ je ovšem zapotřebí velkého dalekohledu. Na fotografii z Hubbleova vesmírného dalekohledu z roku 2000 jsou plynová mračna zobrazena natolik komplexně, že dosud nebyla plně pochopena.

Meteorický roj Geminidy je pozorovatelný v první polovině prosince. Přesněji mezi 8. a 15. prosincem (maximum meteorů nastává 13. prosince). Radiant meteorického roje Geminid leží východně od hvězd Castor a Pollux. Vstupní rychlost meteoroidů (částic z mateřského tělesa) do zemské atmosféry je kolem 35 km/s. Jde tedy o poměrně pomalé meteoroidy (největší možná rychlost je 72 km/s, čehož dosahují meteoroidy listopadových Leonid). Mateřským tělesem Geminid není obvyklá kometa, ale bývalá planetka Phaeton. První zprávy o roji pocházejí z roku 1862. Tehdy byl ovšem roj velmi slabý, frekvence nepřesáhly 30 meteorů v hodině. Teprve ve 40. a 50. letech minulého století se počet meteorů v hodině zvýšil na dvojnásobek a do současných hodnot (až 100 meteorů v hodině) stoupal až do roku 1990. Podle některých modelů je tento nestálý roj právě v maximu a jeho frekvence se budou rok od roku snižovat. Do konce 21. století by pak měl roj skoro zmizet.

α Gem (alfa Geminorum, Castor)
β Gem (beta Geminorum, Pollux)

Fotografie:

souhvězdí Blíženci
otevřená hvězdokupa M 35 (NGC 2168)
planetární mlhovina Eskymák (NGC 2392)

Zdroje:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Pavel Příhoda: Souhvězdí naší oblohy
Michael Vogel: Hvězdy a souhvězdí
Wikipedie
Aldebaran
Průvodce hvězdnou oblohou

21.02.2012, 00:13:00   Publikoval Axinakomentářů: 9