Jak jsem nakupovala na arabském tržišti

rubrika: 5. Zážitky


V roce 2000 jsem poprvé vyrazila na dovolenou do Tuniska. Stát v severní Africe, 10 milionů obyvatel. Hlavní město Tunis. Státní zřízení republika. Úřední jazyk arabština, obchodní jazyk francouzština, v turistických letoviscích se domluvíte anglicky. Měna tuniský dinár. Kurs je teď asi 12 Kč za dinár. V roce 2000 však byl dinár asi za 30 Kč.

Axina


tunis.jpgKaždé arabské městečko prý má tzv. medinu, tržiště, kde je k dostání prakticky vše. Prostředí je to velmi barvité. Jednotlivé obchůdky jsou většinou tak malé, že majitelé musí postávat či posedávat před nimi, protože kdyby vešli dovnitř, nebylo by vidět vystavené zboží. Říká se jim súky. Jeden je specializovaný na "zlato", jiný na keramiku, další na koření.

Navštívila jsem dva. První z nich byl v hlavním městě Tunisu, kam cestovní kancelář pořádala fakultativní výlet. Tady jde o skutečně velmi známé tržiště, Medinu s velkým M. Leží mezi Bránou moře (Bab el-Bahr) a Olivovníkovou mešitou. Skládá se z velkého počtu obchůdků, natěsnaných jeden vedle druhého. Uniknout obchodníkům jde jen velmi stěží, často jsou až dotěrní. Považují za věc osobní cti oslovit každého kolemjdoucího a zavléci ho do obchůdku. Hlavní ulička tržiště je nejširší, má na šířku tak 4 metry. Prodávají na ní bohatší obchodníci. Postranní spleť uliček je bizarní, potemnělá i za pravého poledne.

Smlouvání je naprosto samozřejmé a očekává se. První ceny jsou proto nadneseny asi 2krát až 3krát.
Nějakou památku jsem na Tuniskou Medinu chtěla mít. Zašla jsem tedy na té hlavní uličce do poměrně velkého (tak 2,5 krát 2 metry) i upraveného krámku. Prodávající byl už dost starý pán, Arab s patrnými černošskými rysy. Tmavá pleť. Tmavé, bystré a zdálo se mi, že i dobrácké oči. Nepříliš dobrou angličtinou jsem mu vysvětlila, že jsem z Evropy, z Čech (národnost chtěl vědět ze všeho nejdřív) a že bych chtěla do své kuchyně nějaké hezké, typické keramické talíře. Začal pochopitelně u největších a nejdražších. Vysvětlila jsem mu, že chci něco menšího, ale že bych si vzala dva. Nebudu detailně popisovat své první nesmělé smlouvání (myslím, že se bavil), ale srazila jsem cenu za oba dva (původně po 5 dinárech) na 8 dinárů. Když už jsem vytahovala peněženku (120 Kč za jeden hezký berberský talíř mi přišlo přiměřené), děda provolal asi stejně kvalitní angličtinou, jakou jsem mluvila já: "Madam! Tyto dva talíře nejsou za deset dinárů! Nejsou za devět dinárů! A nejsou ani za 8 dinárů! Pro Vás, madam, pro Vás jsou za sedm!" Zasmáli jsme se tomu a já se neudržela a pohladila jsem ho po ruce. Řekla jsem mu, že nejsem bohatá Němka (na ty jsou tady jaksi vysazeni a nijak je nešetří) a že na něj budu vzpomínat. Přál mi květnatě hodně štěstí...

Tady jsem tedy dopadla velmi dobře. Mnozí lidí z našeho zájezdu napoprvé na tržišti nekoupili nic, byli jen "šokováni" atmosférou. Zpychla jsem a doplatila na to.

tuniskosousse.jpgDruhý súk, tentokrát se zlatem, jsem navštívila v medině v Sousse. Sousse je čtvrté největší město v Tunisku. Jeho historie sahá až do 9. století, kdy na jeho místě založili Féničané kupeckou osadu. V současné době žije město hlavně z turistického ruchu. Velkou část města tvoří komplexy hotelů přímo na pobřeží moře. V jednom z nich, v hotelu Marhaba Salem, ležícím uprostřed krásné subtropické zahrady, jsem byla ubytovaná.

Mezi arabské zvyky patří, že ženich dává své nastávající mezi svatebními dary také tzv. nákotníkový náramek. Protože se už asi nenajde nikdo, kdo by mi ho chtěl darovat, rozhodla jsem se, že si ho pořídím sama. Mimochodem - toužila jsem po něm už hezky dlouho, aniž jsem věděla, že jde o arabský zvyk.

Do mediny v Sousse jsem se vypravila taxíkem ještě se dvěma dívkami, také účastnicemi zájezdu. Krámků se zlatem (nejběžnější je 9-ti karátové, ale tady ho kupují i místní a nepovažují ho za něco neplnohodnotného) bylo na tržišti spousta. Ale provedení náramku, které by se shodovalo s provedením náhrdelníku, který obvykle nosím (14-ti karátové zlato, bílé, žluté a červené, ve formě 3 propletených pásků) jsem objevila až za hodnou chvíli.
Dívky věděly o mém přání a tak když jsem našla vhodný krámek, rozhodly se, že mi dají čas na smlouvání. Vydaly se na obhlídku nejbližších obchůdku. Dohodly jsme se, že zůstanou na dohled.

Arab, majitel súku, byl asi v mém věku. Od hlavy k patě černě oblečený, hlavu úplně vyholenou. Když jsme se domluvili, o co mám zájem, vzal dlouhý řetízek v tom správném provedení, zaštípnul ho mezi palcem a ukazováčkem v místech, kde by se měl řetízek eventuelně oddělit, položil ho na váhu a předstíral, že něco váží a počítá. Až posléze mi došlo, že to celé byla jen fraška. Pak se vytasil s první cenou: 65 dinárů!
V peněžence jsem měla něco přes 30 dinárů, tím jsem byla limitovaná. 1 000 Kč bych za něco podobného dala i doma. Začal rituál smlouvání. Řekla jsem mu, že je mi líto, ale že moje představa je nejvýše 30 dinárů. Víc bohužel nemám. Chtěla jsem odejít. Vrhl se za mnou s papírkem a tužkou. Ať prý napíši, kolik jsem ochotna zaplatit. On navrhuje 45! Snažila jsem se vysvětlit, že prostě víc než 30 dinárů nemám. Že rozumím, ale že tedy bohužel... Nevím, co ho víc dopálilo, zda moje neochota smlouvat nebo upřímný postoj, který si mohl vykládat i jako rafinovanost. Vyrval mi peněženku z ruky, vysypal na pult i všechny drobné a začal počítat. Bylo to něco kolem 33 dinárů. Pak začal vykřikovat: "O.K., O.K.!, Good price! Go! Go!" A pak mi chtěl připnout na krk jiný, už hotový řetízek! Trochu jsem se začala bát, ale statečně jsem zaprotestovala, že nechci řetízek na krk! Řetízek chci nosit na kotníku a chci ho zkrátit na míru.
Po chvíli vyšlo najevo, že Go doprovázené výmluvnými pohyby směrem z krámku neznamená, že mám vypadnout, ale že půjdeme někam, kde mi řetízek zkrátí. Z posledních sil jsem zavolala na děvčata, ať na mne počkají, že jdeme někam do dílny. Postřehla jsem jeho očividný zájem, s kým že to mluvím.

A pak začalo to dobrodružství. Šel přede mnou docela rychlým krokem. Po třech, čtyřech uličkách (těch postranních, nepřehledných) jsem ztratila orientaci. Pak jsme opustili tržiště. Šli jsme úzkými, snad obytnými uličkami. V poledním žáru nikde nikdo. Nevěděla jsem, zda se mám bát, že tam nikdo není nebo zda se mám začít bát až tehdy, až někoho potkáme. Chvilkový nápad utéci jsem zavrhla, stejně jsem nevěděla, kde jsem. Navíc jsem si říkala, že musím alespoň vypadat statečně, jinak je to moje labutí píseň.
Došli jsme k nějakému domku. Vejít, nevejít... Moc času na rozmyšlenou jsem neměla. Hlavou mi běžely různé katastrofické scénáře, ale převládala ústřední myšlenka: Ty náno, vždyť to je přímo ukázková naivita, hloupost v krystalické podobě! Teď ti v lepším případě seberou kabelku se všemi věcmi a doklady, v horším případě tě ještě navíc umlčí, aby nebyl nikdo, kdo by si mohl stěžovat.

suky.jpgV prvním poschodí seděli tři mladí Arabové, skoro kluci. Pracovali s hořákem a dlátky. Upravovali kovové výrobky. "Můj" obchodník byl evidentně jejich šéf. Vysvětlil jim, co mají dělat. Rychle a zručně se do toho jeden z nich pustil.
Po chvíli mi otrnulo natolik, že jsem se zeptala, co je to vlastně za materiál. Že vím, že 14-karátové zlato to není. Ale co to tedy je? Obchodník vysvětlil: „Gold - silver, half and half ... Good price!“ Po té, co potenciální nebezpečí evidentně pominulo, vzpamatovala jsem se natolik, že jsem se troufale zeptala: "Good price, yes, yes... But for me or for you...?"
Po opracování plamenem zůstal na jednom konci náramku v délce asi 1 cm jen "stříbrný materiál". Strčili ho ještě někam jakoby do klihu a pak do písku. Pak to ožehnuli. Výsledek byl, že písek ulpěl na zbytku lepkavého materiálu a iluze rezavého železa byla dokonalá.
Uvědomila jsem si, že ještě půjdeme docela dlouho nazpátek a omluvila se mladíkům, že jim nemohu dát bakšiš, protože už SKUTEČNĚ nemám žádné peníze.

Asi v polovině zpáteční cesty se muž zastavil a otočil se ke mně. Vzal mi do dlaní obličej a velmi něžně a lehce, ale dlouze mne políbil na rty... Pokud bych to měla nějak výstižně popsat, tak UCTIVĚ ... Mimochodem: Na zájezdu jsme měli i menší drama: Snoubenci se rozešli (on se málem věšel), neboť dívka se zamilovala do Araba, animátora, který v hotelu vedl vodní gymnastiku, aerobik, pólo, diskotéky apod. Důvod: Až tady prý poznala, jak může být muž k ženě něžný. Začala jsem ji míň odsuzovat a víc chápat.

Obchodník se vrátil do krámku, já k děvčatům. Jak jsem je v té chvíli milovala! Vždyť já jsem byla schopna dostat se do situace, že stojím v Africe v neznámém městě, na neznámém tržišti, za 45-ti stupňového žáru bez jakýchkoliv finančních prostředků! Já neměla ani na ten taxík, který by mě dovezl do 5 km vzdáleného hotelu!
Vyzvala jsem je, ať se okamžitě na mně složí, abych měla na taxi a nějakou rezervu, kdybychom se náhodou vzájemně ztratily. (Měly mi co vracet, taxi tam jsem platila já). Jedna z nich mi půjčila 5 dinárů. Potěšily mne sdělením, že když prý jsem tak dlouho nešla, už chtěly pokračovat v prohlídce tržiště samy...
Od druhé jsem si půjčila polyglot, kde byla mapka tržiště. Rozloučila jsem se s nimi a šla s pocuchanými vlasy a nervy a se sebevědomím na nule směrem k civilizaci. Když jsem viděla rušnou ulici, kde projíždělo co chvíli taxi, myslela jsem (jak pravil pan Šimek v jedné své povídce), že padnu do příkopu a budu děkovat Pánubohu, že jsem to přežila...

Taxikář nebyl vydřiduch, mluvil trochu anglicky a spokojil se s 2 dináry. Dovezl mně za ně nejen před hlídanou bránu hotelu, ale zahradou skutečně až před recepci. Asi jsem nevypadala nejlépe. Šla jsem rovnou na pokoj, vypila studenou limonádu, pustila si klimatizaci, padla na postel a dodatečně se roztřásla. Po chvíli jsem si šla prohlédnout "kořist". Zbytky klihu a písku šly odstranit. Zůstal čistý kov. Když jsem se úplně uklidnila, došlo mi, že i v kritických okamžicích jsem měla u sebe "v tajné skrýši" v kabelce 50 dolarů.

V Praze ve zlatnictví mi potvrdili, že náramek tvoří dílem stříbro, dílem 9-ti karátové zlato.


komentářů: 13         



Komentáře (13)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

13
Astra (neregistrovaný) 06.04.2012, 14:24:08
(12) No toto, Axino! To mě nenapadlo ani dneska. Směju se moc Usmívající se Usmívající se Usmívající se

Axina
12
Axina 06.04.2012, 10:58:54
Hezký příběh, Astro. Měla jsi štěstí, že v tom obchodě měli onen kýžený nůž. V té době ještě Viagra nebyla. Ale dovedu si představit, že při animaci změny velikosti nože, by se nyní mohli domnívat, že ti jde o něco podobného Mrkající

11 Vyskakovací nůž
Astra (neregistrovaný) 06.04.2012, 09:19:33
Helsinky, v době, kdy jsem tam trávila nějaký čas (1969) - byly vlídné a krásné město. Prošmejdila jsem tam kdeco, skoro se mi zdálo, že bych tam i žít mohla zbytek života. Jenže bylo léto. Kdo ví, jak to vypadá v zimě. Depky tam má prý kdekdo. Ale to je pro tenhle malý příběh vedlejší.
Před odjezdem jsem dostala zdánlivě jednoduchou nakupovací prosbu od svého kamaráda, který toužil po vyskakovacím noži. Nevím, jak se mu odborně říká, ale asi je jasné, co myslím.U nás o takové věci tenkrát nebylo ani tušení. - Chodila jsem, chodila, nikde neviděla. Ani jsem se zeptat nemohla, protože jsem nechtěla,aby někdo věděl, co sháním. V jedné postranní ulici mě zaujaly za výlohou fotografie v rozevřených časopisech a byl tam jeden, který jsem si chtěla koupit. Vešla jsem dovnitř. Podezřelé už bylo to, že v krámě bylo hodně šero, svítila jen malá lampička u prodejního pultíku. Dva muži, kteří se dívali kdo vstupuje dovnitř, zhodnotili můj vzhled celkem kladně (byla jsem mladá a relativně pěkná holka tenkrát, téměř finská blondýna). Pánové se finsky zeptali, co si přeju. Anglicky jsem odpověděla, že bych si napřed krám prohlídla. Anglicky odpověděli, že můžu. To jsem neměla dělat. Začali vyndavat ze šuplat různá udělátka - dilda - dávno tomu, já samozřejmě netušila, o co se jedná, ale z fotek k udělátkům přiložených bylo jasné, o co kráčí. Byla jsem jako opařená a nevěděla, co dál. Pod skleněným putíkem u kasy jsem zahlídla tesák, kudlu jako hrom. To mě zachránilo. Honem jsem na nůž ukázala a řekla - chci nůž. Jenže jak anglicky vysvětlit, že chci vyskakovací? To bylo další drama. Posunky, nákresy na papíře - až pochopili. Byl tam. Nádherná střenka , ostří asi dvacet centimetrů. Když řekli cenu, protočily se mi panenky, ale po tom tyjátru s robertky mi bylo všechno jedno. Hlavně už abych byla fuč.

10 V Tunisu jsem párkrát byl
Milda (neregistrovaný) 04.04.2012, 08:57:32
rozdíl mezi Tunisem a Egyptem je hlavně v nápojích- v Tunisu se pije kafe, v Egyptě čaj s mátovými větvičkami. Ceny v súku jsou ale zpravidla desetkrát vyšší, než ty realizovatelné. Kdo neumí smlouvat, je kuře a to není příjemný pocit. Samozřejmě, v chudé zemi zlato není, jenom to trumpetové, za to ho nosí ale hodně. Ubránit se žebrákům musíte také umět a hlavně si držet peněženku. Co je však v obou zemích zajímavé, jsou výrobky ze zázemí, hlavně koberečky, také jeden mám. Z původních 500 dinárů klesla při smlouvání cena na 45, více jsem si do peněženky pro jistotu nedal. Zbytek peněz a doklady zavěšené na krku v plátěném pytlíčku se zipem.
Mám ho jako předložku před postelí, rád se na něj podívám. Až přestoupím k islámu, mohu se na něm modlit.

9
Lucifer (neregistrovaný) 03.04.2012, 18:37:29
Zapomněl jsem oslovit Astru ]Usmívající se

8
Lucifer (neregistrovaný) 03.04.2012, 18:36:35
Já jsem se tam nepřestěhoval, chodím tam teď mnohem méně než před pár měsíci, jsem ale momentálně velmi zaneprázdněný. No a Axinu ten odporňouš zuřivák (copyright: Stanislaw Lem) už zřejmě vyštípal. Trochu jsem tam nahlédl a když jsem viděl ty odporné urážky a výhrůžky na moji aderesu, tak se tomu mateřskému webu asi začnu úplně vyhýbat. Od počátku starého Neviditelného psa jsem zažil už mraky nejrůznějších rozbrojů, ale s něčím tak hnusným jsem se ještě nepotkal. I na NP-ND jsem se občas porval, do konfliktu jsem se dostal i s realem a nebyla to žádná brkačka, ale k téhlete úrovni to mělo nebetyčně daleko. Tak ho ode mne pozdravujte, lákat ho tady nehodlám, ale kdyby se tady objevil, můžeme klidně zase skřížit meče ]Mrkající

7
Astra (neregistrovaný) 03.04.2012, 13:12:37
Milá EvoO, koukala jsem, že naši zdejší přátelé se poněkud odstěhovali na můj mateřský web. Nemělo by se jim to zatrhnout ?

6
EvaO (neregistrovaný) 03.04.2012, 08:00:10
Děvčata, skvělé, naše nakupovací nálady nejsou jen tak. Jak je vidět, mohou být zdrojem nevšedních zážitků. A nebyly jste některá na "předváděcí akci"? I když tuzemské? Já jo, jednou a naposledy v r.2000. Odnesla jsem si odtud 3, slovy tři "úžasné" pánve. Jednu mě a ještě iniciativně každému synovi (bylo to na podzim, tak jako na vánoční dárek Usmívající se) nevím, zda je snachy využily vůbec, já jsem v ní dělala 1x !!!! Pstruhy, co jsme dostali a od té doby ten zázrak leží pod regálem. Nechtěli ho ani do bazaru... Cena za 1 ks cca 3.000 už v tom r.2000 . Ta cena byla určitě ještě za to předváděcí představení a jakousi "čínskou vázu" , co jsme dostali jako prémii. Od té doby již nikdy více !!!! Náborové letáky tohoto druhu mizí okamžitě v bedýnnce, kde shromažďuju tříděně papírový odpad, poslední štace je pak samozřejmě kontejner. A to mizí ty letáčky bez čtení, na přdváděčky už mě nikdo nedostane. Tak hezký den Usmívající se

5
Astra (neregistrovaný) 03.04.2012, 06:34:40
Až budu mít čas, sepíšu, jak jsem zase já v Helsinkách omylem nakupovala v porno obchodu. Zdůrazňuju - omylem.

4
Astra (neregistrovaný) 03.04.2012, 06:31:30
Axino, moc mi to líbí, ale divím se, žes tam nezůstala. Kde tady najdeš podobného frajera? Usmívající se) A nákotníček nosíš? Nos, nos! Až ti na stará kolena začnu kotníky otékat, nosit už nebudeš!

3
Lucifer (neregistrovaný) 03.04.2012, 00:38:14
O Velikonocích mám zase znovu svoje znovuzrození. Náročná to činnost O]Mrkající

Axina
2
Axina 03.04.2012, 00:18:40
[1] Tak já si počkám aspoň na pár připomínek až na tom budeš pracovně líp. Co takhle o Velikonocích...? Mrkající

1
Lucifer (neregistrovaný) 03.04.2012, 00:14:49
Hezké. Asi bych k tomu měl miliony připomínek, ale já tady momentálně asi nejsem, poněvadž jsem kompletně zaneprázdněný...

Ovšem povídání skvělé ]Usmívající se

«     1     »