Krásy Persie - Írán

rubrika: 3. Prezentační koutek


Írán (dříve nazývaný Persie) je muslimský stát v Přední Asii. Na západě sousedí s Irákem, na severozápadě s Tureckem, Arménií a Ázerbajdžánem, na severu s Turkmenistánem, na východě s Afghánistánem a Pákistánem. Na jihozápadě je omýván vodami Perského zálivu a Arabského moře, na severu mořem Kaspickým. Počtem 71 milionů obyvatel a rozlohou cca 1.6 milionu km² náleží Írán mezi 20 nejlidnatějších a nejrozlehlejších zemí světa. Prezentace přibližuje obrazem města Jazd, Šíráz, Isfahán, Persepolis a palácový komplex Niavaran v Teheránu.

 

(Prezentaci jako podklad pro video dodal pan Josef K., kterému tímto děkuji.)

 

Axina


Jazd je jedno z nejstarších měst v Íránu a správní středisko stejnojmenné provincie. Leží asi 280 km jihovýchodně od Isfahánu, v oáze na pomezí pouští Dašt-e Kavír a Dašt-e Lút. V roce 2006 zde žilo zhruba 500 000 obyvatel. Klima v Jazdu je velmi suché, místy zde za rok spadne jen 60 mm srážek. Letní teploty dosahují 40 °C, zimní klesají na nulu. V současnosti má Jazd význam především jako spádové středisko provincie.Od jiných metropolí Íránu se Jazd svou architekturou značně liší. Zdejší styl staveb silně ovlivňuje vysoká teplota, která se řeší částečným zapuštěním budov do země a překlenutím menších ulic cihlovými klenbami. Střechy s kopulemi tak tvoří jednotné celky a systém ulic připomíná labyrint. Elektřina i voda sem byly zavedeny teprve nedávno, a tak můžeme obdivovat "klimatizační věže" či podzemní cisterny zásobené z pramenů íránské vysočiny. Pouštní město Jazd je dodnes centrem staré perské víry, zarathuštrismu, jedním z mála, které si tuto monoteistickou dualistickou náboženskou kulturu zachovalo i přes nápor islámu. Zarathuštrismus se v Jazdu prezentuje nejvýznamnějším chrámem Ataš Kádé (chrám ohně) a dále Věžemi ticha, které stojí na vrcholku za městem a sloužily k pohřbívání. Nejstarší částí Jazdu je Staré Město na severovýchodě metropole, v jehož středu stojí monumentální Páteční mešita, původně z 12. století, ale ve 14.–15. století zásadně přestavěná a rozšířená. Její portál s ívánem a dvojicí štíhlých minaretů je nejvyšší v celém Íránu.

(Poznámka: Íván je klenutá halová stavba na obdélníkovém půdorysu s otevřenou přední stranou, která je zpravidla proti vstupu na nádvoří.)
  

Šíráz je šestým největším městem Íránu a střediskem provincie Fárs, starověké Persidy. Leží asi 700 km jižně od Teheránu v nadmořské výšce 1 500 m, okolní hornatý terén náleží k pohoří Zagros. V roce 2006 zde žilo asi 1 200 000 obyvatel. V Šírázu je mezinárodní letiště, které patří k nejmodernějším v celé zemi. Současný Šíráz je živou metropolí, městem zahrad a parků s řadou pamětihodností, z nichž některé prošly po islámské revoluci v roce 1979 zásadní rekonstrukcí. Nejnavštěvovanějšími místy v Šírázu jsou mauzolea básníků Háfize a Sádího. Obě jsou pro Íránce téměř poutními místy. Dominantní stavbou města je citadela Karíma Chána, zbudovaná z cihel a sloužící jako rezidence i jako obytný prostor panovníka. Je tvořena dvoupatrovým palácem a mohutnou hradbou s cimbuřím, zpevněnou na rozích oválnými věžemi. Jednotlivé místnosti jsou bohatě zdobeny nástěnnými malbami.

 

Niavaran je palácový komplex nacházející se v severní části Teheránu. Byl dostavěn v roce 1968 a sloužil jako hlavní sídlo posledního šáha Muhammada Rezy Pahlavího.

 

Isfahán je třetím největším městem v Íránu (po Teheránu a Mašhadu). V roce 2007 zde žily asi 2 000 000 obyvatel. Isfahán je hlavním městem stejnojmenné provincie. Leží asi 340 km jižně od Teheránu. Isfahán byl v historii jednou ze světových metropolí, jeho největší rozkvět probíhal v 17. století. Ze všech íránských měst je pravděpodobně pro turisty nejatraktivnější. Centrum města tvoří náměstí Nakš-e džahán, které je zapsáno na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Známý je dále bulvár Čahár bágh-e Abbásí, který pro Isfahán znamená totéž jako pro Paříž Avenue des Champs-Élysées, paláce Alí Chapú, Čehel Sotún či Hašt Behešt a také řada mešit, např. slavná Šáhova mešita, nazývaná též Imámova, mešita šejcha Loftolláha nebo Páteční mešita (Masdžid-e džámí). V Isfahánu je i řada pozoruhodných mostů.

 

Persepolis je název starověkého města v dnešní íránské provincii Fárs. Nachází se asi 70 km severovýchodně od města Šíráz. Bylo založeno asi 500 let před n. l. Hlavním pozůstatkem někdejšího města je rozlehlý palácový komplex, zbudovaný na umělé terase o rozměrech 450 x 300 m. Jediný přístup na palácovou terasu, místy vystupující až 18 m nad okolní terén, se nachází na severozápadě a tvoří ho dvojité schodiště. Hned za schodištěm lze spatřit tzv. Bránu národů, z níž se dochovala jen kamenná kostra s působivými sochami. Každý příchozí, který chtěl předstoupit před velkokrále, musel touto branou projít a byl zde zaregistrován. Při jižní straně brány je dva metry vysoká vodní nádrž z jediného kusu kamene, jež snad sloužila ke kultovní očistě při ceremoniálních obřadech.


 


komentářů: 4         



Komentáře (4)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
4
Axina * 24.08.2012, 17:41:59
A tady je o tom malá reportáž:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095523948-prizma/210411058100007/obsah/103701-vetrne-veze-v-
iranu-chladi-rozpalene-domy/

Axina
3
Axina 24.08.2012, 17:35:22
Mě zaujal ten důvtip lidí, kteří musí žít v klimaticky nevyhovujích oblastech. Zvládají to a ještě mají smysl pro krásu.

Už ve středověku měli důmyslné stavby zajišťující přírodní klimatizaci. Například větrné věže. Je v nich zabudovaný systém průduchů a dřevěných záklopek, který přijímá pouštní vítr a následně ho ochlazuje nad vodním bazénkem umístěným pod věží. Do zdiva se vkládají kusy dřeva. Jde o praktické opatření proti častým zemětřesením. (Dřevo pruží a při otřesech nedochází ke zřícení stavby.)


2
EvaO (neregistrovaný) * 24.08.2012, 17:02:08
Ještě jsem si vzpoměla, že tato země se dnes skoňuje ve všech pádech i v oblasti spíš válečné. Je to škoda, že lidé války a násilí vůbec vynalezli a stále v nich pokračují. Povýšili boj o přežití v přírodě úplně někam jinam. Už jsem to tu psala několikrát. Bylo by dost pro všechny, kdyby to bylo spravedlivě rozděleno. Ale to by musel přestat hon na majetek, který si bohatí nemohou za jeden lidský život ani užít a ty jejich přebytky by posloužili těm, co se prostě objektivně ocitli na opačném konci. Všichni přišli na svět s holým zadkem a tak z něj taky odejdou - nic si s sebou nikdo nevezme. Tak nač ty štvanice ...

1
EvaO (neregistrovaný) * 24.08.2012, 16:54:12
Celé video krásně zapadá do 1000 a jedné pohádky, co vyprávěla Šahrazád.
Taky k Sultánovi je to dokreslení paláců, kde se příběh odehrává.
Pro nás je to jiný svět a je příjemné do něj nahlédnout aspoň přes obrázky.

«     1     »