Souhvězdí Malý medvěd

rubrika: 1. Astronomický koutek


Malý medvěd je souhvězdí na severní hvězdné obloze. Je jedním z 88 moderních souhvězdí a také jedním ze 48 souhvězdí uvedených již v Ptolemaiově katalogu Almagest. Sousedí se souhvězdími Draka, Žirafy a Cefea. Jedná se o severní obtočnové souhvězdí, takže je v naší zeměpisné šířce stále vidíme nad obzorem. Je proslulé díky své hvězdě alfa neboli Polárce, která v současné době určuje polohu severního světového pólu.

Axina


480px-ursa_minor_constellation_map.pngMalý vůz - Malý medvěd
mezinárodní zkratka: UMi
latinské označení: Ursa Minor, 2.pád: Ursae Minoris

Malý medvěd (s uskupením hvězd, zvaným Malý vůz) je poměrně nezřetelné severní obtočnové souhvězdí. Jeho obrys je tvořen sedmi hvězdami, podobně jako u Velkého vozu. Nejvýraznější v něm je hvězda Polaris (α UMi). Dvě jasnější hvězdy β UMi (Kochab) a γ UMi (Pherkad), které tvoří „zadní kola“ vozu, se nazývají „strážci pólu“.

Bohyně Héra byla velmi pohoršena, že se její sokyně se synem dostala na oblohu. Vyžádala si proto od boha moří slib, že je nikdy nenechá s jinými souhvězdími odpočinout pod obzorem v mořských vlnách. Proto oba Medvědi nikdy nezapadají a musí stále obíhat kolem pólu jako souhvězdí cirkumpolární.

Jsou však i jiné dávné báje o tom, jak vznikla souhvězdí Velký medvěd a Malý medvěd. Jsou to ti medvědi, kteří se prý starali o malého Dia, když se ukrýval na Krétě před svým otcem Chronosem (Časem). Chronos vládl na Olympu a přinášel záhubu všemu živému. Požíral své vlastní děti. Jeho žena Rheia v obavě, že i nově narozený syn Zeus zahyne stejným způsobem, odložila novorozeně do jeskyně na ostrově, kde je svěřila péči obou medvědů. Zeus je pak učinil z vděčnosti nesmrtelnými tím, že je umístil na obloze.

V tomto souhvězdí je jen málo zajímavých objektů. Nejdůležitější je hvězda Polárka pro svou blízkost severnímu světovému pólu. Bývala označována jako „vedoucí hvězda na obloze“, protože udávala směr k severu. Na moři, v pustinách a pouštích byla za starých dob, kdy lidé ještě neznali kompas, jediným ukazatelem směru.

Polárka je od pólu vzdálena o něco méně, než 1 úhlový stupeň (téměř dva průměry Měsíce). Proto opisuje kolem pólu malý kroužek. Můžeme se o tom přesvědčit, když za jasné noci zamíříme objektiv fotografického přístroje na Polárku a několik hodin exponujeme. Polárka nebude vždy hvězdou, která určuje severní nebeský pól. Je tomu tak v důsledku pohybu zvaného precese zemské osy. Severní světový pól (bod, kolem kterého se zdánlivě otáčí severní hvězdná obloha) opisuje na obloze kružnici zhruba za 26 000 let. I jiné hvězdy byly v minulosti polárními hvězdami a znovu jimi v budoucnosti budou. Jsou to například hvězdy Thuban v souhvězdí Draka, Vega v souhvězdí Lyry a Deneb v souhvězdí Labutě. Za 13 000 roků bude pól u Vegy v souhvězdí Lyry. Za dalších 13 000 let se vrátí pól zas na místo, které zaujímá dnes. V současné době se vzdálenost Polárky od severního světového pólu zmenšuje. Astronomové předpokládají, že nejmenší vzdálenosti (0.5°) dosáhne v roce 2100. Poté se začne vzdalovat.

α UMi (Polárka) je pětinásobná hvězda. Má asi 1 000 000 krát větší objem, než Slunce. Pouhým okem vidíme jen největšího a nejjasnějšího člena soustavy – Polárku A. Je to spektroskopická dvojhvězda, veleobr o svítivosti 2 000 až 5 000 Sluncí a o průměru 30 až 100 Sluncí. Její jasnost i velikost se pravidelně mění (pulsuje) jednou za 4 dny. Je od nás vzdálena asi 430 světelných roků (z té vzdálenosti bychom Slunce neviděli ani malým dalekohledem). Ve velké vzdálenosti obíhají hlavní složku tři další průvodci (Polárka B, C a D), kteří jsou dostatečně vzdálení, aby je pozemské dalekohledy dokázaly zachytit. Celá soustava se přibližuje ke Slunci rychlostí 17 km/s.

β UMi (Kochab) je žlutý obr druhé magnitudy vzdálený 110 světelných let od Země. V blízkosti hvězdy leží radiant meteorického roje Ursid. Ursidy jsou nevýrazný meteorický roj, který má maximum 22. prosince (jejich aktivita začíná většinou 17. prosince a trvá týden do 25. nebo 26. prosince). Mateřskou kometou je 8P/Tuttle.

γ UMi (Pherkad) je hvězda třetí magnitudy vzdálená 240 světelných let od Země. Je spektroskopickou dvojhvězdou s nejkratší známou dobou oběhu: 0.1084 dne, tj. asi 2 hodiny 40 minut.

Vysvětlivky:

Kometa je malý astronomický objekt podobný planetce. Hmota komety je soustředěna v jádru, které z velké části tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami. Komety obíhají většinou po velice excentrické (výstředné) eliptické dráze kolem Slunce. Jsou známé pro své nápadné plynné ohony, dlouhé i desítky kilometrů a směřující vždy od Slunce. Zmrzlé plyny se při přiblížení ke Slunci vypařují a tvoří tzv. kómu (hlavu komety). Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí Sluneční soustavy.

Meteoroidy (meteoricka tělesa) jsou malá tělesa Sluneční soustavy o velikosti milimetrů až několik desítek metrů (tělesa větší než 100 m jsou již považována za planetky), která se pohybují mezi planetami po velmi výstředných drahách. Při vniknutí do atmosféry rychlostí 12 až 72 km/s se většinou vypaří a zanechají krátce viditelnou stopu. Pozorovat lze meteoroidy s rozměry řádově milimetrů. Větší meteoroidy dopadnou na Zemi jako meteority.

Meteor je světelný jev při průletu meteoroidu ovzduším.

Meteorit je těleso (zbytek meteoroidu), které dopadne na Zemi.

Meteorický roj je shluk meteoroidů, obíhajících kolem Slunce po podobných drahách. Většina meteorických rojů vznikla z jader komet nebo jejich rozpadem (hmota komety je rozptýlena kolem její dráhy).

Radiant je v astronomii označení bodu na obloze, z něhož zdánlivě vyletují všemi směry meteoroidy daného meteorického roje. Dráhy tělísek jsou ve skutečnosti rovnoběžné, ale vlivem perspektivy se zdá, že se rozbíhají. Radiant je úběžníkem rovnoběžných drah.

Fotografie:

Malý medvěd
Kometa 8P/Tuttle

Zdroje:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Pavel Příhoda: Souhvězdí naší oblohy
Planetárium Praha: Texty pro astronomický kurz
Wikipedie
Aldebaran


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
2
Axina 15.11.2011, 11:44:53
Od začátku našeho letopočtu po 15 století sloužil k orientaci na hvězdné obloze Ptolemaiův katalog. Obsahoval 48 souhvězdí, většinou severní hvězdné oblohy. Souhvězdí jižní hvězdné oblohy vznikla později, byla dokončena v 18. století. V roce 1925 Astronomická unie ustanovila celkem 88 souhvězdí, které pokrývají celou hvězdnou oblohu, severní i jižní. Těmto souhvězdím se říká moderní. Platí dodnes. (Hranice souhvězdí jsou pravoúhlé ve směru deklinačních kružnic a rovnoběžek. Základy sférické astronomie budou obsahem jednoho budoucího článku v Astronomickém koutku.)
Jinak - všichni astronomové, laičtí i profesionální začínali tak, že jednoho dne užasli nad krásou hvězdné oblohy. S pokorou i pýchou si začali uvědomovat svoji sounáležitost s vesmírem. A rozhodli se, že chtějí vědět víc.

1
Astra (neregistrovaný) 15.11.2011, 10:01:15
Proč se říká těm 88 souhvězdím - moderní?V astronomii se nevyznám, ale hvězdy jsou nádherné a mám s nimi neopakovatelné zážitky. Třeba zářijové ještě vlahé noci na Vranovské přehradě, kdy jsem lehávala na pontonu na vodě. Ponton se pohupoval a nade mnou plavaly hvězdy v nekonečném koloběhu. Úžas! A když ten byl podpořený několka decinkami dobrého vína, pomohl fatazii k hvězdám vyletět až do všech nekonečných konců vesmíru. Díky, Axino !

«     1     »