Jarní souhvězdí, souhvězdí Lev

rubrika: 1. Astronomický koutek


K orientaci na jarní obloze nám pomůže trojúhelník tří jasných hvězd: Regulus ve Lvu, modravá Spica v Panně a oranžový Arcturus v Pastýři. Mezi jarní souhvězdí patří výrazná souhvězdí Lev, Panna, Pastýř a Severní koruna a méně výrazná souhvězdí Rak, Honicí psi, Vlasy Bereniky, Hydra, Malý lev, Kompas, Vývěva, Sextant, Havran a Pohár.
Lev je nápadné jarní souhvězdí, obsahující tři jasné a několik středně jasných hvězd. Jeho nejjasnější hvězda Regulus tvoří jeden z vrcholů Jarního trojúhelníku.

Axina


oblohavbreznuadubnu.jpgNa jaře svítí vysoko na noční obloze Velký vůz, výrazná skupina hvězd patřící do souhvězdí Velkého medvěda. Voj Velkého vozu ukazuje na jasnou oranžovou hvězdu Arcturus. Hvězdy Arcturus v Pastýři, Spica v Panně a Regulus ve Lvu tvoří tzv. Jarní trojúhelník, který se nám nejsnáze podaří vyhledat za soumraku, kdy ostatní slabší hvězdy nejsou ještě pozorovatelné. Na východ od Velkého vozu leží souhvězdí Pastýře (Honáka) a na východ od Pastýře leží souhvězdí Severní koruna. Na jih od Velkého vozu nalezneme souhvězdí Lva. Západně od souhvězdí Lva se nachází zvířetníkové souhvězdí Rak. Východně od souhvězdí Lva se nachází souhvězdí Panny. Na sever od Lva je Malý lev, na jih od Lva je Sextant. Pod Lvem, Pannou a Váhami se táhne při obzoru klikaté souhvězdí Hydry s hlavou vztyčenou k severu. Pod ojí Velkého vozu se nachází souhvězdí Honicí psi a pod nimi nad souhvězdím Panny uvidíme matný shluk slabých hvězd – souhvězdí Vlasy Bereniky. Mezi Pannou a Hydrou je Havran a k němu nakloněný Pohár. Pod Hydrou se nachází Kompas, Vývěva a nejhořejší část Centaura.
Jarní souhvězdí zaujímají prostor mimo Mléčnou dráhu, který je chudý na útvary naší Galaxie, tj. otevřené hvězdokupy a difúzní mlhoviny. Při pohledu na jarní souhvězdí se nám otevírá nestíněný výhled do prostoru mimo naši Galaxii. Prostřednictvím dalekohledů vidíme množství galaxií, často v největších vzdálenostech.

Lev
mezinárodní zkratka: Leo
latinské označení: Leo, 2. pád: Leonis

618px-leo_constellation_map.pngSouhvězdí Lev připomíná tvarem ležícího krále zvířat s hlavou obrácenou k západu. Je pozorovatelný od listopadu do června. V jarních měsících ho vidíme ve večerních hodinách, v podzimních měsících ho vidíme v časných ranních hodinách. Slunce prochází souhvězdím v srpnu a v září, takže v této době není souhvězdí Lva pozorovatelné.

Vyhlášená delfská věštkyně Pýthie poradila kdysi hrdinovi Herkulovi, aby vstoupil do služeb mykénského krále. Mykény jsou starobylé město na řeckém poloostrově Peloponés; dodnes jsou tam zachovány zdi královského hradu. Herkules uposlechl a odešel do Mykén. Tam dostal několik obtížných úkolů. Nejdříve měl zabít lva, který žil v blízkých horách. Lev byl neobyčejně velký a sužoval celý kraj. Herkules ho našel v jedné jeskyni a omráčil ho mohutným kyjem. Pak ho zardousil a odnesl ho králi do Mykén. Krále vyděsila velikost lva i Herkulova síla. Vyslal Herkula za novým cílem, zabít devítihlavou Hydru. Král doufal, že Hydra Herkula zahubí, ale Herkules splnil i tento úkol se zdarem. Pro svou velkou statečnost se Herkules stal proslulým. Byl přijat mezi bohy na Olymp a stal se nesmrtelným. Na památku jeho hrdinských činů se na oblohu dostal on (souhvězdí Herkules) i jeho oběti: souhvězdí Lev, Hydra a Rak.

Nejjasnější hvězda souhvězdí Regulus (α Leo, alfa Leonis) je jednou ze čtyř „královských hvězd“, neboli „strážců oblohy“. Byly to hvězdy, které na úsvitu dějin rozdělovaly dráhu Slunce (ekliptiku) na 4 části, roční období.
Aldebaran v souhvězdí Býka označoval jarní bod.
Regulus v souhvězdí Lva označoval bod letního slunovratu.
Antares v souhvězdí Štíra označoval podzimní bod.
Fomalhaut v souhvězdí Jižní ryby označoval bod zimního slunovratu.
Slunce mezi Aldebaranem a Regulem znamenalo jaro, slunce mezi Regulem a Antarem znamenalo léto atd. Dnes bychom asi nenašli žádného rolníka, který by dny v roce určoval podle hvězd. Ale v dávných dobách si každý pastevec, zemědělec a mořeplavec musel určovat čas roku sám. Tím si také vysvětlujeme tehdejší všeobecný zájem lidí o oblohu.

Mezi hvězdami θ Leo (théta Leonis) a ι Leo (iota Leonis) se nachází spirální galaxie M 65, M 66 a NGC 3628. Uskupení se nazývá „Lví trojče". První dvě galaxie lze při dobrých podmínkách rozpoznat triedrem. V malém teleskopu se ukáží dvě nestrukturované podlouhlé skvrny. Spirální ramena galaxií jsou vidět až většími přístroji. Obě galaxie jsou vzdálené asi 20 milionů světelných roků. NGC 3628 byla objevena v roce 1784. S galaxiemi M 65 a M 66 tvoří gravitačně vázaný systém.

Mezi hvězdami θ Leo (théta Leonis, Chertan) a α Leo (alfa Leonis, Regulus) se nachází spirální galaxie s příčkou M 95, spirální galaxie M 96 a eliptická galaxie M 105. Všechny se nachází ve vzdálenosti asi 38 milionů světelných roků.

U hlavy Lva, blízko hvězdy λ Leo (lambda Leonis) leží spirální galaxie NGC 2903. Je vzdálená asi 23 milionů světelných roků. Je tak jasná, že je za dobrých pozorovacích podmínek vidět již triedrem.

Dvě hvězdy v souhvězdí Lva, Regulus a Denebola patří mezi dvacet nejjasnějších hvězd oblohy.
α Leo (alfa Leonis, Regulus)
β Leo (beta Leonis, Denebola)

Poblíž hvězdy ζ Leo (dzéta Leonis) se nachází radiant meteorického roje Leonid. Jde o jeden z nejvýraznějších a nejčastěji pozorovaných meteorických rojů. Je činný od 14. do 21. listopadu, maximum roje nastává 17. až 18. listopadu. Pozoruhodným pozorováním byl déšť Leonid v listopadu 1833, kdy bylo vidět přes 46 000 meteorů za hodinu. Déšť Leonid se v minulosti vyskytl také například v letech 902, 934, 1037, 1202, 1366, 1533 a 1799. Způsobuje ho proud meteoroidů, který po sobě zanechala kometa Tempel-Tuttle. Země se vždy po 33 letech setkává s nejbohatším proudem jejích částic. Roku 1898 byl roj odchýlen přitažlivostí planety Jupiter, takže je dnes mnohem chudší. Zenitová frekvence roje výrazně kolísá. V roce 2011 byla jen asi 15 meteorů za hodinu. Meteoroidy vstupují do atmosféry rychlostí 71 km/s.

Fotografie:

souhvězdí Lev
spirální galaxie M 65 (nahoře) a M 66 (vpravo) a NGC 3628 (vlevo)
spirální galaxie s příčkou M 95
spirální galaxie M 96
eliptická galaxie M 105
spirální galaxie NGC 2903

Zdroje:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Pavel Příhoda: Souhvězdí naší oblohy
Michael Vogel: Hvězdy a souhvězdí
Wikipedie
Aldebaran
Průvodce hvězdnou oblohou


komentářů: 9         



Komentáře (9)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

9
Kikinka (neregistrovaný) 16.09.2014, 15:48:13
Máme za úkol udělat referát o nějakém souhvězdí. Já si vybrala lva a tato stránka mi velice pomohla... Úžasný Úžasný Úžasný

8
Lucifer (neregistrovaný) 12.04.2012, 18:04:34
[7] Nejspíš jsem tak trochu kvantově deformovaný, odborně řečeno entanglovaný,lidově řečeno propletený či zašmodrchaný. Dopracovat se tohoto jurodivého stavu však nebylo vůbec jednoduché a nějakou dobu mi to trvalo. První záblesky se sice objevily již v kojeneckém věku, ale cesta k dosažení tohoto cíle, finálního entanglementu, byla ještě velmi dlouhá ]Mrkající

Axina
7
Axina 12.04.2012, 17:43:55
[6] Ten, kdo rozumí kvantové fyzice, sleduje její rozvoj a ve své profesi ji používá, je podle mne kvantový fyzik. Mám takovou všetečnou otázku: Poznamenala tahle profese nějak tvůj osobní život, názory, postoje? Například u pedagogů (a hlavně u pedagožek) se říká, že jsou profesně deformovaní. O sobě si myslím, že mne profese programátora-analytika taky poznamenala. Mám tendenci programovat život sobě i druhým Usmívající se

6
Lucifer (neregistrovaný) 12.04.2012, 16:56:37
[5] Axino, s tou profesionální dráhou kvantového fyzika bych to nepřeháněl. Kvantovou fyziku používám, ale nerozvíjím, pouze její rozvoj pozoruji.

Axina
5
Axina 12.04.2012, 16:53:13
[3] Lucifere, ode dneška pro mne na noční jarní obloze bude zářit souhvězdí Myši Mrkající Jinak bych řekla, že už se u tebe zřejmě od dětství projevoval sklon vidět věci v nezvyklých souvislostech. Zákonitě jsi tak dospěl ke studiu přírodních věd a profesionální dráze kvantového fyzika.

Axina
4
Axina 12.04.2012, 16:42:46
[2] EvoO, moc bych si přála, aby bylo víc lidí jako jsi ty, kterou astronomická povídání na webu NČ nenudí a třeba i něco nového přináší. A k tomu obdivu k astronomickým poznatkům: Astronomie patří mezi nejstarší vědy. Začala se rozvíjet už 4000 let před naším letopočtem v Indii, Číně, Mezopotámii a Egyptě. 6000 let soustavného lidského poznávání už prostě musí být někde vidět Usmívající se

3
Lucifer (neregistrovaný) 12.04.2012, 14:51:10
Hvězdná obloha mě fascinovala již od dětství a poměrně brzy se ze mě stal amatérský astronom, jak jsem již zmínil kupř. zde v poznámkách

http://lucifer.bloguje.cz/912102-sobotni-meditace-iv.php

V první knížce tohoto druhu, která se mi dostala do rukou, byl Lev vyobrazen přesně jako na druhém obrázku. Já v tom však Lva neviděl. Uchopil jsem to tak nějak z opačné strany a místo lva jsem v tam viděl myš. A to, co naznačuje hlavu lva, jsem tak považoval za její ocásek ]Mrkající

2
EvaO (neregistrovaný) 12.04.2012, 14:23:40
Axino, ještě jednou díky za tvá astronomická povídání. Normálně by člověk ani nikam nezabrousil, ale když ty to tak pěkně nabízíš, rád se poučí. Pořád mi zůstává stát rozum nad tím, jak se malý človíček na malé Zemičce v tom nekonečném prostoru dokáže orientovat.

Axina
1 Hubbleova klasifikace galaxií
Axina 12.04.2012, 12:29:10
V souhvězdí Lva se nachází množství galaxií. Galaxie jsou hvězdné soustavy. Skládají se z hvězd, mlhovin, hvězdokup a zářící i tmavé mezihvězdné hmoty. Všechny komponenty galaxie drží pospolu působením gravitačních sil a obíhají kolem společného středu.
Galaxie budou předmětem samostatného článku v Astronomickém koutku. Zatím jen uvedu, že existuje jejich klasifikace podle tvaru. Dělí se na
1. Eliptické (E). Speciálním typem eliptické galaxie je kulová galaxie (E0). Nejprotáhlejší eliptický tvar má galaxie typu E7.
2. Čočkové (S0). Čočková galaxie je přechodným typem mezi mezi galaxií eliptickou a spirální.
3. Spirální (S). Spirální galaxie se dělí na typy Sa, Sb a Sc. Spirální galaxie typu Sa má mohutnou středovou oblast a ramena jsou k ní těsně přivinuta. Galaxie typu Sc mají středovou oblast poměrně malou a ramena jsou široce rozevřená. Galaxie typu Sb jsou přechodovým typem mezi galaxiemi typu Sa a Sc.
4. Spirální s příčkou (SB). Spirální galaxie s příčkou se dělí na typy SBa, SBb a SBc. Mají jen dvě ramena, která jsou přes střed galaxie spojena příčkou. Doplňující písmena a, b, c udávají stupeň zavinutí ramen. Mezi spirální galaxie s příčkou patří Mléčná dráha. Jde o galaxii typu SBc
5. Nepravidelné (Irr). Nepravidelné galaxie postrádají výraznou strukturu. Mají sice také jádro, ale mnohem menší než spirální galaxie. Jejich disk má nepravidelnou strukturu.

Uvedené klasifikaci se říká Hubbleova klasifikace galaxií.
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8a/Hubble_sequence_photo.png

«     1     »