Souhvězdí Vozka

rubrika: 1. Astronomický koutek


Souhvězdí Vozka patří mezi zimní souhvězdí. Nejlepší podmínky pro jeho pozorování jsou v lednu a v únoru. Tvoří nepravidelný šestiúhelník s jasnou hvězdou Capellou, jednou z hvězd zimního mnohoúhelníku. Součástí obrazce Vozky je hvězda Elnath (beta Tauri), která patří do sousedního souhvězdí Býka. Souhvězdí Vozka sousedí se souhvězdími Žirafa, Perseus, Býk, Blíženci a Rys.

Axina


Vozka
mezinárodní zkratka: Aur
latinské označení: Auriga, 2. pád: Aurigae

480px-auriga_constellation_map.pngSouhvězdí Vozka leží v Mléčné dráze a můžeme je podle mapky snadno vyhledat. Jeho nejjasnější hvězda Capella je u nás cirkumpolární a můžeme ji i s Kůzlátky (hvězdami ε Aur, ζ Aur, η Aur) vidět na obloze po celý rok.

O tom, že souhvězdí Vozky podědili Řekové od starších národů, svědčí soška vykopaná v mezopotámském městě Nimrodu. Soška znázorňuje vozku s kozičkou na rameni a s kůzlátky v ruce. V druhé ruce drží vozka otěže. Takto je souhvězdí Vozka znázorňováno dodnes. Pro plavce po Středozemním moři nebyly Kozička s kůzlátky oblíbenými hvězdami. Jejich východ v prvních říjnových dnech byl předzvěstí období bohatého na bouřky a zpravidla znamenal ukončení plavby po Středozemním moři.

Vozka na zimní obloze je řecký král Erichthonios, syn chromého boha Hefaista. Vychovala ho sama bohyně Athéna. Když dospěl, stal se aténským králem. Proslul tím, že jako první zapřáhl koně do vozu a stal se mistrem v ovládání spřežení. Vůz vynalezl jako nezbytnost, neboť byl po svém otci chromý. Byl to záslužný čin, užitečný všemu lidstvu, a proto Zeus Erichthonia přenesl po jeho smrti na oblohu, kde ho můžeme jako Vozku vidět dodnes.
Rozhodnutím samotného Dia se dostala na oblohu i Capella (Kozička). Je to koza, která svým mlékem kojila malého Dia na ostrově Kréta, kde ho jeho matku ukrývala před všepožírajícím Chronosem. Zeus pak kozu z vděčnosti umístil na oblohu, kde dodnes září jako nejjasnější hvězda souhvězdí Vozky.

Nejjasnější hvězda souhvězdí Vozky Capella (α Aur, alfa Aurigae) je šestá nejjasnější hvězda oblohy a třetí nejjasnější hvězda severní oblohy. V zimním mnohoúhelníku tvoří nejsevernější vrchol. V našich zeměpisných šířkách je cirkumpolární, ale při dolní kulminaci se dostává velmi nízko nad obzor a při hornatějším horizontu za něj na krátkou dobu i zapadá. Capella je ve skutečnosti čtyřhvězda. Je vzdálená od Země přibližně 42 světelných roků. Má průměr 17 Sluncí, teplotu jako Slunce (6 000 stupňů). Je 80-ti násobně svítivější, než Slunce.

Nejzajímavějším objektem ve Vozkovi je Almaaz (ε Aur, epsilon Aurigae). Toto Kůzlátko je zákrytová dvojhvězda, jejíž menší složka má v průměru 300 miliónů km, kdežto větší složka má v průměru 4 miliardy kilometrů! Vešla by se do ní celá naše Sluneční soustava až po Saturna. Patří mezi největší známé hvězdy ve vesmíru. Menší složka svítí, proto ji vidíme. Její gigantický průvodce je však příliš chladný, takže je pro nás neviditelný. Je to zřejmě rodící se hvězda – objekt na přechodu mezi shlukem mezihvězdné hmoty a hvězdou. Vlastní gravitací se poměrně rychle smršťuje a tím zahřívá své nitro. Teplota nitra i povrchu tělesa pozvolna stoupá. Nejdříve bude infračervenou, pak červenou prahvězdou. Až teplota ve středu tělesa dosáhne 7 milionů stupňů, zažehne se termonukleární reakce a z prahvězdy se stane normální hvězda.

Souhvězdím Vozky prochází Mléčná dráha. Proto se zde nachází mnoho otevřených hvězdokup, které se dají pozorovat i malým dalekohledem. Nejjasnější z nich popsal ve svém katalogu Charles Messier. Tři hvězdokupy (M 36, M 37 a M 38) se nacházejí takřka v jedné rovině. Objevil je v roce 1654 italský astronom Giovanni Battista Hodierna.

M 36 (NGC 1960) má jasnost 6.5 mag a je vzdálená 3 900 světelných roků. Obsahuje asi 60 hvězd.

M 37 (NGC 2099) je nejkrásnější otevřenou hvězdokupou v souhvězdí Vozky. Leží téměř na spojnici θ Aur (théta Aurigae) a β Tau (beta Tauri). Již v triedru lze rozpoznat ty nejjasnější ze 150 hvězd této hvězdokupy. V malém dalekohledu je pohled ještě krásnější. Má jasnost 5.6 mag a je od Země vzdálená 4 600 světelných roků.

Otevřená hvězdokupa M 38 (NGC 1912) leží v srdci Vozky. Je vidět již triedrem. V dalekohledu lze rozeznat mnohé z přibližně sta hvězd. Má jasnost 6.4 mag. a je vzdálená 4 500 světelných roků.

α Aur (alfa Aurigae, Capella)
β Aur (beta Aurigae, Menkalinan)
ε Aur (epsilon Aurigae, Almaaz)

Fotografie:

souhvězdí Vozka
otevřená hvězdokupa M 36
otevřená hvězdokupa M 37
otevřené hvězdokupy M 38 a NGC 1907

Zdroje:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Pavel Příhoda: Souhvězdí naší oblohy
Michael Vogel: Hvězdy a souhvězdí
Wikipedie
Aldebaran
Průvodce hvězdnou oblohou


komentářů: 17         



Komentáře (17)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
17
Axina 13.03.2012, 08:34:45
[16] Jedno staročeské přísloví říká "Orel much nelapá". Ačkoli jsem od přírody extrovert s otevřenou myslí i srdcem, v tvém případě se tím příslovím začínám řídit.

16
Honza (neregistrovaný) 13.03.2012, 08:25:35
"Moje představa nekonečna se od školních let příliš nezměnila."
to je ovšem smutné, neb jsi tenkrát neměla žádnou ... školáci z 99% nemají schopnost abstrakce .... pro mne ve 14 letech byl Minkowski nebo Lobačevskij velmi zajímavý ... ale prožitky jsem z toho neměl, to tělo nebylo prostě ještě zralé ... v 16 letech s použitím matic a vektorů s nějakými indexy již dostávaly ty věci lepší obrysy ... a kardinální čísla a teorie nekonečných množin, pojmy jako mohutnost a tak ... mi konečně nějak (spolu s infinitezimálními počty) daly prožitek a představu ... nakonec je to vše dosti jednoduché ... o počty nejde ... jde o temperament ... leckdo se prostě bude bránit do smrti ...

15
EvaO (neregistrovaný) 08.03.2012, 20:05:53
Taky jsem se zamýšlela nad tím, jak vůbec ta "souhvězdí" vznikla, proč je tvoří právě ty jisté hvězdy a proč mají takový název. Vysvětlení poskytuje Axina (13). Prostě bylo třeba se v tom nekonečnu nějak orientovat...

14
Lucifer (neregistrovaný) 07.03.2012, 11:59:07
Honzo, máš samozřejmě pravdu, ale ne až tak úplně. Souhvězdí nejsou naprosto fiktivní. Přinejmenším se jejich hvězdy nacházejí téměř stejným směrem. Ten rozdíl je tím menší, čím menší je souhvězdí. Obrazce souhvězdí jsou projekcí poloh jejich hvězd do dvourozměrné plochy, nebeské sféry. Když řeknu, že poletím třeba směrem k Labuti, tak je ten směr víceméně daný. Takže vzhledem k délce našeho života a rychlosti, s jakou se dokážeme pohybovat, jsou souhvězdí dostatečně spolehlivými "navigačními majáky". Souhvězdí jsou v naší pozemské kultuře pevně zakotvenými majáky. A navíc nám slouží k nejrůznějším pohádkovým, mytologickým či přímo filosofickým představám.

Axina
13
Axina 07.03.2012, 08:54:11
[12] O souhvězdích má cenu mluvit. Lidé o nich mluví už nejméně 6000 let. Astronomická unie se zabývala mravenčí prací, jak optimálně rozdělit hvězdnou oblohu na souhvězdí. Těch pár posledních slov tvůj komentář částečně znehodnotilo. Nic není dokonalé.

12
Honza (neregistrovaný) 07.03.2012, 08:19:18
na souhvězdích člověka fascinuje to, že ta uskupení, útvary a souvislosti jsou naprosto fiktivní ... když jsem učil fysiku, vždy jsem měl nějaký fysikální kroužek, pro jádro třídy, pto ty, co nebyli blbci ... pohráli jsme si nádherně ... párkrát jsme si namodelovali určitá souhvězdí ... udělali jsme obří (metrový) prostorový model, svítivé diody dali na konce tyček správné délky, vše upevnili na desku, zatemnili místnost, pěkné to bylo, zvláště více takových objektů najednou ... a pozorovali údajné souhvězdí ze všech stran ... každému takto dojde, že relativní a absolutní vzdálenosti hvězd jsou něco naprosto jiného, jsou řádově až ob dva řády jinde, o souhvězdích tedy v podstatě nemá cenu mluvit ...

11
Lucifer (neregistrovaný) 06.03.2012, 19:51:23
Mimochodem, spektrum termického vodního plazmatu v okolí Hbeta vypadá takto

http://lucifer.bloguje.cz/img/figure5.jpg

Hbeta je ten obrovský kopec s centrálním údolím vpravo. Spektrální čáry jednou ionizovaného kyslíku proti tomu vypadají jako špendlíky. Údolí je tam proto, že centrální komponenta Starkova rozštěpení kvůli zakázanému přechodu tohoto typu chybí. Koncentrace elektronů v tomto případě dosahuje 1.7 x 10^23 na metr kubický.

10
EvaO (neregistrovaný) 06.03.2012, 19:24:09
(8) I zjednodušený výklad není pro laiky snadné sousto. Už z té popsané složitosti se dá jen tušit, na co všechno lidé přicházejí a to ještě v bůhví kolika oborech. V tomto směru nejsme tak hloupá civilizace. Jaká škoda, že cesta se neubírá jen tím chytrým směrem.

Axina
9
Axina 06.03.2012, 19:15:49
Docent Matematicko-fyzikální fakulty UK doc. RNDr. Pavel Krtouš, Ph.D.: "Potřebuji hlavně tužku a papír."

http://www.cuni.cz/IFORUM-6402.html

8
Lucifer (neregistrovaný) 06.03.2012, 18:30:11
Vzdálenost hvězd se odvodí z paralaxy. Tady je popsáno, co je to paralaxa a jak se měří

http://cs.wikipedia.org/wiki/Paralaxa_(astronomie)

Chybí tam "spektroskopická paralaxa", která se ale dá použít jen u hvězd, které se nacházejí v klidné fázi a v nitru spalují vodík. Zhruba to funguje tak, že se změří spektrum hvězdy, z něhož se nějak odvodí absolutní hvězdná velikost. S pomocí relativní hvězdné velikosti, která dá změřit, se pak spočte vzdálenost.

Jak vypadá spektrum vodíku si můžete prohlédnout na Aldebaranu

http://www.aldebaran.cz/applets/fy_spectral/spectral.html

Ve viditelné části spektra svítí tzv. Balmerova série, což jsou spektrální čáry, které vzniknou přechodem z kterékoli vyšší hladiny na hladinu s hlavním kvantovým číslem 2. Při přechodech na základní hladinu číslo 1 se vyzáří Lymanova série, které je vidět v UV někde kolem 100 nm. V infračervené oblasti je pak vidět Paschenova série (nu=3). S Balmerovou sérií mám dost velké zkušenosti, neboť se nám objevuje ve spektru našich plazmových zdrojů. Vodíkové čáry jsou velmi náchylné na tzv. Starkovo rozšíření, které je způsobeno elektrickým šumem okolních nabitých částic. V důsledku intenzity elektrického pole v momentě přechodu dojde k posuvu energetických stavů obou hladin, s čímž pak souvisí energie vyzářeného fotonu. Vzhledem k tomu, že sledujeme záření s obrovského počtu zářičů a za určitý časový úsek, tento Starkův efekt se sečte a výsledkem je rozšířená čára. Z šířky takové čáry se pak dá odvodit koncentrace nabitých částic. Nejčastěji se k tomu používá Balmerova čára Hbeta, která má vlnovou délku 486 nm. Výklad jsem samozřejmě s ohledem na laiky silně zjednodušil.

Axina
7
Axina 06.03.2012, 18:23:02
[5] EvoO, odpověď na další tvé otázky je mnohem svízelnější. Když to řeknu upřímně a lapidárně, on to vlastně nikdo neví. Vědci vytvořili několik modelů vesmíru. Nejznámější jsou otevřený, uzavřený a cyklický. Existuje dokonce celý vědní obor, který se tím zabývá. Říká se mu kosmologie.
Kosmologie se zabývá vesmírem jako celkem. Předmětem studia je vznik, vývoj a budoucí osud vesmíru. Využívá se při tom poznatků několika fyzikálních oborů (obecné teorie relativity, astronomie, astrofyziky a částicové a atomové fyziky).
Moje představa nekonečna se od školních let příliš nezměnila. Začínala jsem tím, že jsem si představila, že letím raketou od Zeměkoule libovolným směrem. A nikde není konec, nikde nejsou žádné hranice. Je to dost nestravitelné, já vím. Ale to proto, že máme zkušenost jen z 3-dimenzionálního světa. Matematické modely (a experimenty to potvrzují), předpokládají, že náš vesmír je s největší pravděpodobností vícedimenzionální. Zřejmě 11-ti rozměrný Usmívající se Neptej se mne, proč...
Pomohu snad jen často používaným přirovnáním. Představ si 2-rozměrného živočicha (já vím, kulhá to, i ploštice je ve skutečnosti 3-rozměrná, i když její výška je zanedbatelná vůči délce a šířce), který nezná 3. rozměr. Umí lézt dopředu, dozadu, doleva, doprava, ale neví, že je také nahoře a dole. Necháme ho lézt po nějaké kulové ploše, třeba po míči. Ať se hne, kam chce, nikde není konec. Ta kulová plocha je pro něj nekonečno.
Lucifere, já už tě zase potřebuju! SOS Usmívající se Já vím, že máš málo času. Ale aspoň zkus nějak přiblížit vícedimenzionální prostor. Díky.

Axina
6
Axina 06.03.2012, 17:55:13
EvoO, ani největší dalekohledy světa nerozliší jednotlivé hvězdy Capelly (jak jsem psala, je to čtyřhvězda). Všechny vědomosti o ní získáváme z jejího spektra. Tmavé čáry ve spektru nás informují
-o teplotě
-o rychlosti, s jakou složky obíhají společné těžiště
-o době oběhu každé složky kolem společného těžiště
-o vzdálenosti každé složky od společného těžiště.
Ze spektra lze určit i hmotnosti jednotlivých hvězd.

Lucifere, ty občas vyhodnocuješ spektra (i když ne hvězd). Řekni k tomu něco, prosím.

5
EvaO (neregistrovaný) 06.03.2012, 17:26:22
Axino, těžko se ptát nám vyloženým laikům. My se můžeme akorát poučit. Mě na tom všem vždycky fascinuje, jak se měří ty nekonečné vzdálenosti (je to tolik a tolik světelných let ...), jak se zjistí velikost Almaaz (větší složka průměr 4 miliardy km), prostě ta orientace v nekonečném prostoru a jeho rozměrech, vlastnostech pozorovaných objektů atd. Pro nás obyčejné lidi nepochopitelné. Když už se člověk ve svém zkoumání dostane tak daleko, jak je to s nekonečností vesmíru a co vůbec nekonečno znamená? Je to asi zatím nad naše chápání.

Axina
4
Axina 06.03.2012, 11:38:27
Nikdo se mne na to zatím nezeptal Usmívající se ale upřesňuji, že na obrázku "otevřené hvězdokupy M 38 a NGC 1907" je M 38 ta větší, vpravo.

Axina
3
Axina 06.03.2012, 07:34:59
Na obloze se lidé od dávných dob orientují pomocí souhvězdí, zdánlivých útvarů tvořených spojnicemi nejjasnějších hvězd. Nebylo vždy jasné, která hvězda do daného souhvězdí patří a která už patří do souhvězdí sousedního. Až v roce 1925 Mezinárodní astronomická unie ustanovila přesné hranice mezi souhvězdími. Je celkem 88 souhvězdí a jsou většinou nazvaná podle historicky vžitých názvů souhvězdí. Hranice mezi souhvězdími jsou pravoúhlé ve směrech deklinačních kružnic a rovnoběžek (obdoba zemských rovnoběžek a poledníků).
Chci tím vysvětlit menší rozpor mezi ilustračním obrázkem - mapkou převzatou (již tradičně) z wikipedie.cz a výřezem z mapy severní hvězdné oblohy, která se vám zobrazí po kliknutí na odkaz Souhvězdí Vozka. Jednoznačně dávám přednost této mapě, převzaté z webu aldebaran.cz, který se zabývá astronomií a astrofyzikou na profesionální úrovni.
Alignementem souhvězdí Vozky je tedy 5-ti úhelník a hvězdy beta Tauri a epsilon Tauri do něj nepatří.

Axina
2 Hlídač hvězd
Axina 06.03.2012, 07:09:27
Usínám v objetí měsíce,
a nejsem sám,
prý jsou nás tisíce,
takových, co denně,
hlídaj hvězdy,
krásný matky Země

Že to tak nějak musí být,
počítám,
nelžu sám sobě, klid,
ve vůni heřmánku,
hledám se, hledám,
andělskou sebranku

Víš, možná bych ti to měl říct,
proto nebe neshodím,
život je koloběh,
s bydlištěm přechodným
Možná bych ti to měl říct,
najít to správný místo,
život je koloběh,
písemka nanečisto.

Vstoupím a zavřu z vosku dveře,
zaženu cit,
co do prsou řeže,
poslouchám varhany,
Ave Maria,
v koupelně z vany

Usínám v objetí měsíce,
napořád,
znovu se rodíce,
s bosýma nohama,
hlavou v oblacích,
starý neznámý

Víš, možná bych ti to měl říct,
proto nebe neshodím,
život je koloběh
s bydlištěm přechodným
Možná bych ti to měl říct,
najít to správný místo,
život je koloběh,
písemka nanečisto

Víš, možná bych ti to měl říct,
proto nebe neshodím,
život je koloběh
s bydlištěm přechodným

(převzato z webu www.poeticon.webnode.cz)

1
Lucifer (neregistrovaný) 06.03.2012, 00:48:45
Ano, teď jsem konečně pochopil, že jsem hlídačem hvězd. Už odmalička. Už od té své pranepatrné maličké existence jsem koukal nahoru na hvězdy, ačkoli mi bylo neustále řečeno, že mám koukat dolu na nohy... No a Vozka s Capellou v popředí mě tam neustále táhne ]Usmívající se

«     1     »