Souhvězdí Blíženci

rubrika: 1. Astronomický koutek


Souhvězdí Blíženci patří mezi zimní souhvězdí a také mezi souhvězdí zvířetníková (leží částečně v Mléčné dráze na ekliptice - roční dráze Slunce). Slunce v něm vrcholí v době letního slunovratu. Souhvězdí je charakteristické především svými dvěma hvězdami Castorem a Polluxem. Sousedí se souhvězdími Rys, Vozka, Býk, Orion, Jednorožec, Malý pes a Rak.

Axina


Blíženci
mezinárodní zkratka: Gem
latinské označení: Gemini, 2. pád: Geminorum

gemini_constellation_map_visualization_1.pngSouhvězdí Blíženci je vidět na večerní obloze od listopadu do dubna. V lednu stojí Blíženci před půlnocí na jihu. Obrazec tvoří dva rovnoběžné řetězce hvězd, na jejichž východních koncích jsou jasné hvězdy Castor a Pollux. Hvězdy v tomto souhvězdí mohou být alternativně spojeny tak, že vzniknou dvě postavy držící se za ruku.

Blíženci (Castor a Pollux) byli synové spartské královny Ledy. Castor byl smrtelný syn krále Tyndarea, Pollux byl nesmrtelný syn vládce bohů Dia (Zeus svedl Ledu v podobě labutě). Byli tedy nevlastní bratři. Helena, pro kterou později vypukla trojská válka, byla jejich sestra. Oba chlapci byli už od mládí velmi stateční. Castor vynikal v lukostřelbě, v jízdě na koni a v krocení divokých koní. Pollux byl znamenitým zápasníkem. Oba bratři se zúčastnili plavby Argonautů do Kolchidy pro Zlaté rouno. Za této plavby po Černém moři vypukla jednou strašlivá vichřice. Plavci se už vzdávali vší naděje, jen pěvec Orfeus neztrácel víru. Začal hrát na svou kouzelnou harfu a prosil bohy o pomoc. Bouře naráz ustala a současně se na čelech obou bratří rozzářily jasné hvězdy. Od té doby je námořníci pokládali za své ochránce. Oba bratři k sobě lnuli takovou láskou, že po smrti Castora prosil Pollux svého otce Dia, aby směl jeden den trávit na Olympu a druhý den s bratrem v podsvětí. Zeus proto proměnil oba bratry v souhvězdí zvané Blíženci a nechal je navěky zářit vedle sebe na obloze.

Hvězdy Castor a Pollux jsou si naprosto nepodobné. Bližší Pollux je osamocený oranžový obr. V prostoru se pohybuje osamoceně, nemá hvězdného průvodce. Zas tak úplně osamocený ale není. Ve vzdálenosti asi 1.7 astronomické jednotky jej obíhá obří planeta o hmotnosti nejméně 2.3 Jupiterů. Tato planeta Polluxe obkrouží po téměř kruhové dráze jednou za 590 dnů. Pravděpodobně nebude jediná.

Castor patří k nejzajímavějším hvězdám na obloze. Dalekohledem ho vidíme jako dvě modré hvězdy (Castor A a Castor B) a opodál načervenalého trpaslíka (Castor C). Hvězdy A a B oběhnou kolem sebe jednou za 340 roků, kdežto vzdálený trpaslík C potřebuje několik tisíc let k tomu, aby obě modré hvězdy oběhl. Spektrografy připevněné k mohutným teleskopům nám prozradily o životě Castora další zajímavosti. Hvězdy A a B sestávají samy ze dvou blízkých a navzájem rychle se obíhajících hvězd. Vzdálenost obou složek ve hvězdě A je pouze 10 000 000 km a podobně je tomu i u hvězdy B. Oběh složek ve hvězdě A trvá 9 dní, kdežto u Castoru B jen 3 dny. Tím však historie Castora nekončí, protože i vzdálený načervenalý Castor C je těsnou dvojicí chladných trpaslíků, vzdálených od sebe pouze 3 000 000 km a obíhajících se navzájem jednou za 19 hodin. Castor je tedy šestihvězda, složená ze tří těsných dvojic. Má-li některá z těchto dvojic osídlenou planetu, musí mít tamní bytosti nádhernou podívanou na 6 sluncí na obloze – dvě jsou slabě červená a čtyři jasně modrá.

Nedaleko hvězdy η Gem (eta Geminorum) leží otevřená hvězdokupa M 35 (NGC 2168), viditelná za tmavé noci i pouhým okem. V triedru se jeví jako „ojíněné stříbro, na němž se třpytí světlo“.
Hvězdokupa má hvězdnou velikost 5 mag. Leží v blízkosti letního bodu. Je od Země vzdálena 3 000 světelných let, má průměr 30 světelných let a je stará asi 150 miliónů let. Byla objevena nezávisle Philippem Loysem de Chéseauxem v roce 1745 a Johnem Bevisem v roce 1750.

Planetární mlhovina Eskymák (NGC 2392) v souhvězdí Blíženců je vzdálena od Slunce více než 2 870 světelných roků. Mlhovinu objevil 17. ledna 1787 William Herschel. Nachází se u hvězdy δ Gem (delta Gemninorum, Wasat) a patří k oněm nepočetným planetárním mlhovinám, jejichž centrální hvězda je vidět již malým dalekohledem. Pro rozeznání „obličeje Eskymáka“ je ovšem zapotřebí velkého dalekohledu. Na fotografii z Hubbleova vesmírného dalekohledu z roku 2000 jsou plynová mračna zobrazena natolik komplexně, že dosud nebyla plně pochopena.

Meteorický roj Geminidy je pozorovatelný v první polovině prosince. Přesněji mezi 8. a 15. prosincem (maximum meteorů nastává 13. prosince). Radiant meteorického roje Geminid leží východně od hvězd Castor a Pollux. Vstupní rychlost meteoroidů (částic z mateřského tělesa) do zemské atmosféry je kolem 35 km/s. Jde tedy o poměrně pomalé meteoroidy (největší možná rychlost je 72 km/s, čehož dosahují meteoroidy listopadových Leonid). Mateřským tělesem Geminid není obvyklá kometa, ale bývalá planetka Phaeton. První zprávy o roji pocházejí z roku 1862. Tehdy byl ovšem roj velmi slabý, frekvence nepřesáhly 30 meteorů v hodině. Teprve ve 40. a 50. letech minulého století se počet meteorů v hodině zvýšil na dvojnásobek a do současných hodnot (až 100 meteorů v hodině) stoupal až do roku 1990. Podle některých modelů je tento nestálý roj právě v maximu a jeho frekvence se budou rok od roku snižovat. Do konce 21. století by pak měl roj skoro zmizet.

α Gem (alfa Geminorum, Castor)
β Gem (beta Geminorum, Pollux)

Fotografie:

souhvězdí Blíženci
otevřená hvězdokupa M 35 (NGC 2168)
planetární mlhovina Eskymák (NGC 2392)

Zdroje:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Pavel Příhoda: Souhvězdí naší oblohy
Michael Vogel: Hvězdy a souhvězdí
Wikipedie
Aldebaran
Průvodce hvězdnou oblohou


komentářů: 9         



Komentáře (9)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

9
EvaO (neregistrovaný) 21.02.2012, 23:28:06
Ať ti barevná věrně slouží. O těch broušených skleničkách je to moc pěkně řečeno. Víš, jak se to ještě říká: peníze budou a my nebudem...Já každé ráno na ČRo2 poslouchám Jak to vidí... V tu dobu totiž na na ČRo Brno opět hrajou na přání Zamračený Hrajou 8,30-9,00, v 11,00 aspoň jednu ... , od 12,00-13,00, pak 14,00-14,30, a znova 16,30-17,00 a ještě znova 18,00-19,00. Aby se z toho nepo... Prostě hrůza, a navíc se tam dovolávají často stejní lidi (spíš baby). Kdybych neměla v ČRo snachu (dělá tam vedoucí redakce zpravodajství), tak bych jim tam napsala, ale nechci to nějak rodinně komplikovat, tak prostě přeladím jinam. No teda, kam já jsem se zas dostala od poetických hvězd a laserové tiskárny... Jde na mě nějak spaní a ráno musím vstávat dřív než je to běžné. Jdu k bráchovi - poslední DP. Svoje dušičky už mám hotové !!! Tak dobrou tobě a všem...

Axina
8
Axina 21.02.2012, 20:03:02
[7] Zapomněla jsem říct to hlavní. Barevná laserová tiskárna bude určena hlavně k tisku fotografií z hlubokého vesmíru, kterými doplňuji články v Astronomickém koutku.

Axina
7
Axina 21.02.2012, 20:00:42
EvoO, omlouvám se, že se ozývám až teď, ale nebyla jsem u PC. Musím se pochlubit - byla jsem si pro barevnou laserovou tiskárnu. Barevná inkoustová tiskárna, co mám, sice slouží věrně a spolehlivě, ale život není tak dlouhý, aby se člověk pořád držel zpátky (myslím tím, aby stále šetřil).
Slyšela jsem jednou krásný bonmot a držím se ho: "Je třeba běžně pít i z broušených skleniček." Usmívající se
Myslím, že to kdysi řekl František Nepil v rámci svých ranních pořadů "Dobré a ještě lepší jitro" na ČRo2 Praha. Škoda, že už není mezi námi. Moudrý pán. Hodně mi ho připomíná básník František Novotný.

6
EvaO (neregistrovaný) 21.02.2012, 19:17:22
Chtěla jsem ještě dodat toto. Film Titanic, to úžasné zpracování Jamese Camerona. Po jeho ztroskotání bylo nad mořem také nebe plné hvězd. Nevím, zda to byl trik či jak to bylo natočeno, ale ten vesmír byl nekonečný.
http://www.youtube.com/watch?v=PKS5DwSC0fo

5
EvaO (neregistrovaný) 21.02.2012, 19:04:18
Axi, tvůj zájem o tento vědní obor z tvých článků přímo vyzařuje. Lucifer má k tomu blízko z hlediska své profese. Proto nebe plné hvězd oslovuje pozemské bytosti opět z různých úhlů pohledu. Nejkrásnější bylo, když jsme byli jednou u známých v Jeseníkách, nezasahovalo žádné umělé osvětlení a na černém sametu oblohy bylo těch hvězd nepočítaně. Rovněž nezapomenu na jiný zážitek. Jako rodič jsem byla spolu s třídní učitelkou na 3 denním výletě s třídou mého staršího syna (myslím, že to byla 7.tř.základky). Spali jsem jednu noc přímo na Radhošti a měli jsme štěstí, že noc byla jasná. Osvětlené vesnice byly hodně dole a nad námi nádhera. Myslím, že mnou popsaná nebe plná hvězd dostanou rovným dílem všechny bytosti (i bez ohledu na profesní souvislosti), na takový zážitek se nezapomíná. Už jen proto ne, že člověk se zas tolikrát na tak příhodném místě neocitne ... Raději odesílám ...

Axina
4
Axina 21.02.2012, 15:04:56
[3] EvoO, máš úplnou pravdu. Něco jiného je dívat se na hvězdnou mapku a něco jiného je stát přímo pod hvězdnou oblohou. Chce to praxi.
Schopnost inteligentních bytostí z té malé modré planety v nevýrazném koutku jedné galaxie (lidí) zkoumat vesmír je fascinující. Proto mne vždycky zajímala astronomie a do jisté míry i astrofyzika. Lucifer má v tomhle směru jednodušší život. Problematiku chápe mnohem komplexněji, spousta věcí z astrofyziky je mu díky jeho profesi jasná.
Ale pod nebem plným hvězd jsou si všechny bytosti rovny ... Usmívající se

3
EvaO (neregistrovaný) 21.02.2012, 14:13:30
Vždycky zajímavé počtení v astronomickém koutku. Mě na tom nejvíc fascinují vzdálenosti, o kterých je tu řeč, a ještě více pak to, co dokázali vědci v těchto nepředstavitelných prostorech vůbec zjistit. Samotný schematický obrázek Blíženců (u článku) pomáhá k představě. Když se ale podívám na první z fotografií, (souhvězdí Blíženci), už bych v tom ty dva junáky hledala jen stěží. Jen Castor a Pollux září výrazně (prostě mají osvícené hlavy...)

Axina
2 Mlhoviny IC 444 a IC 443
Axina 21.02.2012, 13:04:57
Mezi hvězdami eta Geminorum (Tejat Prior) a mí Geminorum (Tejat Posterior) se nacházejí dvě mlhoviny:

http://www.astrocruise.com/milky_way/IC443-444.jpg

Vlevo nahoře je mlhovina IC 444, vpravo mlhovina IC 443, zvaná Medúza.
IC 443 je pozůstatkem zániku hmotné hvězdy. Odhozená rozpínající se plynná obálka stlačuje okolní molekulové mračno,které se zahřívá a svítí prakticky v celém oboru spektra - od rádiového, přes optické, až po rentgenové. Po hmotné stálici však ještě něco zůstalo - gravitačně zhroucené jádro (neutronová hvězda). Zajímavé je, že se nachází daleko od středu plynných zbytků supernovy. Dokonce ani stopa vytvořená pohybem neutronové hvězdy v okolním plynu, není srovnaná se směrem do středu mlhoviny. Vzdálenost IC 443 odhadujeme na asi 5 000 světelných roků, skutečný průměr plynné obálky je několik desítek světelných let.

Axina
1
Axina 21.02.2012, 06:58:57
Možná jste při prohlížení fotografie M 35 na rozpacích, co je vlastně M 35. To řídké uskupení namodralých hvězd západně nebo stříbřitý kulovitý shluk jihovýchodně?
Pak vězte, že správně je první varianta. Kulovitý shluk hvězd, který se jeví jako velmi kompaktní a připomíná spíše kulovou hvězdokupu, je další otevřená hvězdokupa v souhvězdí Blíženců a to NGC 2158. Od Země je 5 krát dále, než M 35. Její hvězdy na nás svítí ze vzdálenosti okolo 15 000 světelných roků. Skutečné bohatství hvězd ukáže až velký amatérský dalekohled. Nejjasnější stálice NGC 2158 jsou oranžoví obři.

«     1     »