Souhvězdí Drak

rubrika: 1. Astronomický koutek


Drak patří mezi cirkumpolární souhvězdí severní hvězdné oblohy. Leží mezi souhvězdími Malého medvěda, Žirafy, Velkého medvěda, Pastýře, Herkula, Lyry, Labutě a Cefea. V naší zeměpisné šířce je nad obzorem po celou noc v kteroukoliv roční dobu. Nejvýše nad obzorem je v červnu a červenci, nejníže nad obzorem je začátkem listopadu. Patří mezi starobylá souhvězdí, znal ho již starořecký astronom Ptolemaios.

Axina


draco_constellation_map.jpgDrak
mezinárodní zkratka: Dra
latinské označení: Draco, 2. pád: Draconis

Souhvězdí Draka je rozsáhlé. Má tvar písmene S. Větší smyčka obepíná Malý vůz. Souhvězdí končí hlavou Draka – charakteristickým nepravidelným čtyřúhelníkem hvězd nad souhvězdím Herkula.

Podle nejznámějšího řeckého mýtu měl stohlavý drak Ládón za úkol hlídat zlatá jablka v zahradě Hesperidek. Hesperidky byly dcery Atlase, jednoho z Titánů, kteří bojovali proti bohům. Ládóna poslala do zahrady Hesperidek hlídat bohyně Héra když zjistila, že Hesperidky, kterým strom svěřila, si trhají jablka pro sebe. Ládón uhlídal jablka až do té doby, dokud se jednou z dvanácti namáhavých a nesnadných prací hrdiny Herkula pro krále Erystea nestalo právě přinesení zlatých jablek. Stohlavý Ládón měl ohromnou sílu a navíc nikdy nespal, takže bylo nanejvýš obtížné jablka získat. Herkules využil nabídku Atlase a nechal si od něj jablka donést. Předtím však musel Ládóna zabít, protože se ho Atlas bál. Zastřelil ho otráveným šípem přes zahradní zeď. Podle legendy později Héra umístila Ládóna na obloze jako souhvězdí Draka.

V souhvězdí Draka je velmi mnoho NGC objektů. Jen málo z nich je přístupných pro malé dalekohledy.

Nejjasnější je planetární mlhovina NGC 6543, známá pod názvem Kočičí oko. Má jasnost 8.1 magnitudy. Z hlediska struktury je NGC 6543 nejsložitější známou mlhovinou. Ve vysokém rozlišení Hubbleova vesmírného dalekohledu v ní lze pozorovat nevšední struktury – chomáče, výtrysky, vlákna a jakoby obloukové útvary. Mlhovinu objevil 15. února 1786 William Herschel. Roku 1864 se díky práci amatérského astronoma Williama Hugginse stala první planetární mlhovinou pozorovanou spektroskopem. Hugginsova pozorování poprvé naznačila, že se planetární mlhoviny skládají z extrémně zředěných plynů. Od té doby byla NGC 6543 pozorována ve všech částech elektromagnetického spektra (infračerveném, optickém, ultrafialovém i rentgenovém). Moderní studie narazily na několik zajímavostí. Komplikovanost struktury může být způsobena částečně materiálem vyvrhovaným z binární centrální hvězdy, i když dosud neexistuje žádný přímý důkaz, že by centrální hvězda měla průvodce. Snaha zjistit relativní zastoupení chemických prvků narazila na velký nesoulad mezi výsledky dvou odlišných metod měření, příčina však není jasná. NGC 6543 se nachází téměř přesně ve směru severního pólu ekliptiky. Je vzdálena od Země asi 1 000 parseků (3 262 světelných let).

V souhvězdí Draka leží galaxie M 102, zvaná Vřetenová. Byla objevena v roce 1781 buď Charlesem Messierem nebo jeho přítelem Pierrem Méchainem. Nezávisle na nich ji zaznamenal Wiliam Herschel v roce 1788. Galaxie je od Země vzdálena asi 50 milionů světelných roků. Podle Hubblovy klasifikace galaxií jde o tzv. čočkovou galaxii (přechodný typ mezi galaxií spirální a eliptickou).

α Dra (alfa Draconis, Thuban) leží uprostřed spojnice gama γ UMi (Pherkad v souhvězdí Malého medvěda) a ζ UMa (Mizar v souhvězdí Velkého medvěda). Je to modrobílý obr s magnitudou 3.7. Před 4 000 lety se nacházela v blízkosti světového pólu. Byla Polárkou starých Egypťanů. Byla tak jasná, že ji bylo možné vidět v noci i ve dne průzorem z nitra Cheopsovy pyramidy. Od té doby její jasnost poklesla tak, že dnes je v pořadí jasnosti až na 4. místě v souhvězdí. Hvězda je vzdálena 220 světelných roků. Její povrchová teplota je asi 10 000 stupňů. Má průvodce, který ji oběhne jednou za 51 roků.

Hlavu Draka tvoří hvězdy
β Dra (beta Draconis, Rastaban) – žlutý obr, 2.8 magnitudy, vzdálenost asi 360 světelných roků
γ Dra (gama Draconis, Etamin) – oranžový obr, 2.2 magnitudy, nejjasnější hvězda souhvězdí, vzdálenost asi 150 světelných roků. Má přibližně 50 krát větší průměr než naše Slunce a zhruba 600 násobek jeho svítivosti. Povrchová teplota činí asi 4 000 stupňů. Zhruba za 1.5 milionu let se přiblíží k naší sluneční soustavě na vzdálenost jen okolo 28 světelných roků a stane se tak jednou z nejjasnějších hvězd na obloze.
ξ Dra (xí Draconis, Grumium) – oranžový obr, 3.8 magnitudy, vzdálenost asi 110 světelných roků
ν Dra (ný Drakonis, Kuma) – dvojice stejně jasných hvězd, 4.9 magnitudy, vzdálenost asi 100 světelných roků

V hlavě Draka leží radiant meteorického roje, který nazýváme Drakonidy případně Giacobinidy. Meteorický roj vznikl rozpadem komety 21P/Giacobini-Zinner. Je aktivní každoročně mezi 6. a 10. říjnem, maximum připadá na 8. října. Roku 1933 byla na Drakonidy obzvlášť krásná podívaná. Během hodiny bylo možné na obloze napočítat asi 26 000 meteorů. V současnosti je meteorický roj Drakonid slabý, během hodiny je vidět jen několik meteorů.

V souhvězdí Draka leží severní pól ekliptiky.

Vysvětlivky:

Ekliptika je v podstatě zdánlivá dráha, po které se během roku pohybuje Slunce po obloze. Ve skutečnosti se však jedná o průmět oběžné dráhy Země kolem Slunce na nebeskou sféru. Zjednodušeně lze říci, že ekliptika má tvar kružnice, která protíná světový rovník na dvou místech: v jarním bodě a v podzimním bodě. Průměrná rychlost pohybu Slunce po ekliptice je necelý 1° za den. Rovina ekliptiky prochází středem Slunce a Země. Pokud by zemská osa byla rovnoběžná se sluneční osou, tj. kolmá na rovinu oběžné dráhy Země kolem Slunce, promítalo by se Slunce na světový rovník. Protože je ale osa Země skloněná o úhel přibližně 23.5°, svírá i ekliptika vůči světovému rovníku úhel 23.5°. Tomuto úhlu se říká sklon ekliptiky. Podobně jako světový rovník má dva póly, tak i ekliptika má dva póly ležící ± 90° od ní. Severní pól ekliptiky se promítá do souhvězdí Draka, jižní do souhvězdí Mečouna.

Fotografie:

souhvězdí Draka
galaxie M 102 (Vřetenová)
planetární mlhovina NGC 6543 (Kočičí oko)

Zdroje:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Pavel Příhoda: Souhvězdí naší oblohy
Průvodce hvězdnou oblohou
Wikipedie
Aldebaran


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
2
Axina 13.12.2011, 00:19:17
[1] Mně taky Usmívající se
Když jsem shromažďovala aktuální informace pro článek, narazila jsem na tohle foto. Nic mi neříkalo a neříkal mi ani nic název mlhoviny. Šla jsem se podívat do materiálů z dob, kdy jsem navštěvovala Astronomický kurs. Mlhovina byla známá, ale jen pod katalogizačním číslem, ne jako "Kočičí oko". Vzhledem to byla celkem nevýrazná planetární mlhovina. To až Hubblův vesmírný teleskop odhalil tuhle krásu.

1
Lucifer (neregistrovaný) 13.12.2011, 00:09:57
Kočičí oko se mi strašně líbí ]Mrkající

«     1     »