Axina

V roce 2017 teprve posedmé patří v České republice mezi státem placené svátky i Velký pátek. Tento křesťanský svátek se slavil v letech 1947 - 1951 a nově se slaví od roku 2016. Z Velikonoc se tak stává nejdelší víkend v roce. Velikonoce pro 70 % Čechů představují pouze oslavu jara. Pokud však nějaká tradice trvá již téměř 17 století, je dobré znát okolnosti, za kterých vznikla.

Axina

Velikonoce jsou dnes nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. K tomu podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování. Ježíšovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku Pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. Od roku 325 se slaví ve stejný den jako svátek židovský.

U Slovanů a Germánů splynuly lidové oslavy Velikonoc s pohanskými slavnostmi jara (Easter), které oslavovaly procitnutí přírody ze zimního spánku. Díky tomu do lidových oslav Velikonoc přešly u nás mnohé původem pohanské zvyky. Historicky lze symboly oslav jara a plodnosti vystopovat například až do starověkého Egypta.

Předpokládané datum Ježíšovy smrti

Datum Ježíšovy smrti neznáme, řada badatelů se jej však snažila určit, mimo jiné za pomoci údajů o zatmění Slunce či Měsíce. Isaac Newton (anglický fyzik, matematik, astronom, ale také teolog) došel v roce 1733 svými výpočty k tomu, že k Ježíšově smrti mohlo dojít v pátek 7. dubna 30 nebo 3. dubna 33 nebo 23. dubna 34. Sám dával přednost poslední z možností. V roce 1990 oznámili dva oxfordští vědci Colin Humphreys a W. D. Waddington, že částečné zatmění Měsíce, o němž mluví evangelia, mohlo nad Jeruzalémem nastat v podvečer 3. dubna 33. Měsíc vyšel zčásti zatmělý a toto zatmění skončilo po 51 minutách od východu Měsíce.

Pašijový týden

Svatý týden (Pašijový týden) je významné období křesťanského liturgického roku, ve kterém si křesťané připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení. Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonoční nedělí. Jednotlivé dny Svatého týdne jsou označeny zvláštními přívlastky:

Květná neděle (Pašijová neděle) - V neděli přijel Ježíš se svými učedníky do Jeruzaléma oslavit svátek Pesach. Zahrával si ovšem s ohněm. Část svých spoluobčanů si rozhněval vyhnáním penězoměnců z jeruzalémského chrámu. Velké spory měl i s farizeji a jinými židovskými náboženskými skupinami. Navíc hlásal příchod Božího království, čímž se stal politicky nepohodlný vládnoucím Římanům.

Pašijová neděle je označení pro šestou a zároveň poslední neděli postní. Připomíná se slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Při bohoslužbách se předčítá zpráva o umučení Ježíše tzv. Pašije (latinsky utrpení). Název svátku je odvozen od květů, jimiž bývají kostely vyzdobeny a které mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše. V našich zemích se k tomuto účelu užívá tzv. kočiček, tedy vrbových větviček s částečně rozvitými pupeny.

Modré pondělí - Poslední masopustní pondělí. Kostely se zdobí modrým nebo fialovým suknem.

Šedivé úterý - V tento den hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny.

Škaredá středa (Sazometná středa) - Tento den se připomíná, jak Jidáš zradil Ježíše za 30 stříbrných. Ve středu, která dostala později přízvisko „škaredá“, vyzradil Jidáš velekněžím, kde se Ježíš se svými učedníky nachází.

Jméno "Sazometná" získala středa podle toho, že se tento den vymetaly komíny. Podle lidové pověry se v tento den lidé neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce. Na Škaredou středu se v českých zemích pečou jidáše, což je pečivo, které připomíná smyčku, na které se Jidáš oběsil. Jí se pomazané medem.

Zelený čtvrtek - Na Zelený čtvrtek se připomínají dvě hlavní události: Za prvé Ježíšova večeře na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy, ustanovuje tajemství eucharistie a zároveň je zrazen od Jidáše a za druhé Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí.

Ve čtvrtek uspořádal Ježíš v Getsemanské zahradě za hradbami Starého města pro své blízké slavnostní večeři – a to už něco tušil. Po jídle zůstal vzhůru a v úzkostech se modlil k Bohu. O několik hodin později ho vojáci zatkli. Poznávacím znamením měl být polibek, který mu Jidáš vtiskl na tvář. Apoštolové se rozutekli. Petr, který se holedbal, že svého pána nikdy neopustí, jej dokonce ze strachu z uvěznění třikrát zapřel.

Jidáš byl jedním z 12-ti apoštolů. Ježíš při Poslední večeři předpověděl „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí“.  V Jidáši se posléze hnulo svědomí a přinesl velekněžím a starším oněch 30 stříbrných nazpátek. Sám pak ukončil svůj život oběšením.

Petr byl rovněž jedním z 12-ti apoštolů. Jeho osoba má v sobě cosi obecně lidského a nadčasového. Přestože byl prvním z vyvolených a přestože byl podle evangelií svědkem mnoha zázraků vykonaných Ježíšem, neubránil se pochybnostem. Když vojáci Ježíše zatkli, třikrát ze strachu prohlásil, že ho nezná, přesně tak, jak mu sám Ježíš předpověděl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš“.

V římskokatolické církvi se dopolední mše slaví pouze v katedrálách. Sídelní biskup svolává kněze své diecéze a spolu s nimi žehná oleje katechumenů, nemocných a křižmo. Večerní mše se slaví ve všech farních kostelech. Její součástí je eucharistie (řecky díkuvzdání) -  obřad, při kterém se připomíná Poslední večeře Ježíše přijímáním požehnaného chleba a vína a vzdávají se díky za spasení. (Pojmem eucharistie se také označuje tento chléb a víno, symboly Kristova těla a krve). Římský ritus - pravidla pro bohoslužbu - umožňuje do bohoslužby zařadit mytí nohou podle Ježíšova příkladu. Tato tradice má podobný význam jako eucharistie. Je to služba lásky, Ježíš tímto obřadem apoštolům sděloval, že být představeným znamená současně sloužit. Kdo chce být prvním, musí být služebníkem všech.

Při zpěvu Gloria během večerní mše zvoní zvony. Pak se odmlčí ("zvony odlétají do Říma"). Znovu se rozezní až na Bílou sobotu při zpěvu Gloria během Velikonoční vigilie. Zapovězený zvuk zvonů a zvonků je nahrazen zvukem dřevěných řehtaček a klapaček. Na konci mše se odnáší eucharistie mimo svatostánek na jiné vhodně upravené místo v kostele. Znázorňuje se tak odchod Ježíše z Večeřadla do Getsemanské zahrady.

Poznámka: Český přívlastek zelený vznikl zkomolením původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek).

Velký pátek - Tento den je připomínkou smrti Ježíše na kříži. Velký pátek je prvním dnem tzv. velikonočního tridua (třídenní). V pátek byl „Ježíš Nazaretský, král židovský“ odsouzen k smrti a po bolestném stoupání s křížem na zádech byl na vrchu Golgota popraven ukřižováním. Jeho tělo si vyžádal Josef z Arimatie a uložil jej do hrobu, který si dal před nedávnem vytesat ve skále.

Bílá sobota - V sobotu Ježíš "sestoupil do říše smrti". Bílá sobota je druhým dnem velikonočního tridua. Je to den, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den ticha. Křesťané prodlévají u hrobu Pána, rozjímají nad jeho utrpením a smrtí a po celý den nekonají žádné liturgické obřady. Po západu slunce (tj. v sobotu večer) začíná velikonoční bdění (vigilie), a tím začíná slavnost Kristova vzkříšení. Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých křestních rouch křtěnců, kteří přijali křest právě o Velikonoční noci (vigilii).

Boží hod Velikonoční (Velikonoční neděle) - V neděli vstal Ježíš Kristus z mrtvých. Ukázal se nejprve Máří Magdaleně, ačkoli ta jej zpočátku nepoznala. Poté navštívil i své apoštoly a uložil jim dál šířit víru.

Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu", neboli "prvního dne po sobotě" (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Křesťané věří, že svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo a definitivně lidem otevřel cestu k Bohu. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému "lámání chleba" (mši svaté) a tento den nazvali "dnem Páně". Každá neděle v roce je tedy pro ně "oslavou Velikonoc" - připomínkou Kristova vykupitelského činu.

Velikonoční pondělí je dnem veselých lidových oslav, svátkem jara, znovu se probouzející přírody a nikdy nestárnoucí naděje. Je to symbolická pozůstalost po časech pohanských, kdy lidé ve stejné době vítali jaro jako symbol znovuzrození přírody.

Výpočet Velikonoc

I když by to pozdější křesťanští činovníci nejraději z historie vymazali, Ježíš byl Žid se vším všudy a tak pochopitelně slavil židovský svátek Pesach, připomínku vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví. Cokoli židovského však bylo pro Ježíšovy pozdější vykladače nežádoucí. Proto bylo na prvním nikajském koncilu v roce 325 ustanoveno, že termín Velikonoc se nesmí s tímto významným svátkem Izraelitů křížit. Velikonoční neděle je stanovena na nejbližší neděli po prvním jarním úplňku. Pokud první jarní úplněk připadne na neděli, slaví se Velikonoce až další neděli. Dle těchto pravidel může Velikonoční neděle připadnout na den v rozmezí od 22. března do 25. dubna. Termín tak není stálý a každoročně se mění. 

Za první jarní den (jarní rovnodennost) byl podle znalostí z počátku letopočtu pevně stanoven 21. březen. Na tento den připadla rovnodennost i v roce 325. Toto datum se nemusí shodovat s astronomickým výpočtem jarní rovnodennosti, která může díky skokovým úpravám kalendáře pomocí přestupných dnů nastat až o dva dny dříve či později. Církevní výpočty nepracují s reálnou fází Měsíce, ale s tzv. církevním (cyklickým) měsícem, který se dlouhodobě shoduje s reálnými měsíčními fázemi, v konkrétním případě se ale může od skutečné měsíční fáze odlišovat.

Následující algoritmus umožňuje stanovit datum Velikonoční neděle pro libovolný rok v letech 1800 až 2199. Výpočet pro zcela libovolný rok by byl složitější.

Označme si daný rok jako rrrr.

Hledaný den v měsíci, na který připadne v daném roce Velikonoční neděle, si označme jako VN.

1) Zavedeme si 2 konstanty m a n.

Pro rok z rozmezí let <1800,1899> platí: m=23, n=4

Pro rok z rozmezí let <1900,2099> platí: m=24, n=5

Pro rok z rozmezí let <2100,2199> platí: m=25, n=6

2) Vypočteme položky a,b,c,d,e (* je symbol pro násobení, # je symbol pro matematickou operaci zvanou modulo, jejím výsledkem je zbytek po celočíselném dělení dvou čísel):

a=rrrr#19

b=rrrr#4

c=rrrr#7

d=((19*a)+m)#30

e=(n+(2*b)+(4*c)+(6*d))#7

3) Vypočteme hledanou položku VN:

VN=22+d+e

Vyjde-li položka smysluplně (22 až 31), výpočet končí. Velikonoční neděle připadá na VN-tý březen roku rrrr. 

4) Vyjde-li VN "nesmyslně", tj. větší než 31, vypočteme položku VN2:

VN2=d+e-9

Vyjde-li VN2<26, výpočet končí.

Vyjde-li VN2>25, odečteme od ní 7, tj. VN2=VN2-7.

Velikonoční neděle připadá na VN2-tý duben roku rrrr.

Příklad pro rok 2017:

ad 1) m=24, n=5

ad 2)

a=rrrr#19=2017#19=3

b=rrrr#4=2017#4=1

c=rrrr#7=2017#7=1

d=((19*a)+m)#30=((19*3)+24)#30=(57+24)#30=81#30=21

e=(n+(2*b)+(4*c)+(6*d))#7=(5+(2*1)+(4*1)+(6*21))#7=(5+2+4+126)#7=137#7=4

ad 3)

VN=22+d+e=22+21+4=47

ad 4)

VN2=d+e-9=21+4-9=16

Velikonoční neděle v roce 2017 připadá na 16. dubna.

Prostým pohledem do kalendáře se můžeme ujistit, že jsme počítali správně :-)

13.04.2017, 18:33:17   Publikoval Axinakomentářů: 17