Na skok v Bavorsku

rubrika: 3.6 Výlety


Ve čtvrtek jsme byli nějak uondáni předchozími túrami (v pondělí podél Vydry, v úterý Černé jezero, ve středu Tříjezerní slať), že jsme se rozhodli přidělit si jeden oddychový den a vyrazit autem na výlet za hranice s Německem, tj. do Bavorska.

 

Axina


Ze Srní jsme vyjeli směrem na západ. Přes Prášily do Železné Rudy. Tam jsme dorazili kolem poledne. Zaparkovali jsme u kostela. Je nepřehlédnutelný, připomíná pravoslavné kostely. Všudypřítomní asijští obchodníci na nás hleděli s nadějí. Chtěla (spíš musela) jsem si koupit nový batoh. Měli jich nepřeberné množství. Jeden z obchodníků mne pobavil, když mi nabízel růžový, květovaný exemplář. Po chvíli jsem objevila jeden textilní, střízlivý, v barvě šedé a černé. Byl však poměrně velký. Lucifer, který vypadal velmi neangažovaně, mě jen tak mimochodem upozornil na malý, černý, kožený batoh. Musím přiznat, že jako pozorovatel opravdu zabodoval. Batoh, spíše batůžek, je elegantní, lehký, velmi příjemný na omak a má 9 různě velkých kapes na zip. Cena neuvěřitelně nízká: 350 Kč. Bylo by nespravedlivé asijské obchodníky šmahem zatracovat.

 

V Železné Rudě je řada restaurací a penzionů, kde se dá najíst. Po optimalizaci nabídky z hlediska menu a ceny jsme vybrali restauraci Slávie naproti kostelu. Poobědvali jsme k naprosté spokojenosti. Při odchodu nás trochu zarazila i pobavila cedulka u toalet, že klíč k nim je možné si vyzvednout na baru. Nevyužili jsme této „lákavé možnosti“ a vyrazili směrem Bayerisch Eisenstein.

V zahraničí jsem byla naposledy v roce 2006, v Řecku. Letos jsem si tedy poprvé zkusila v praxi, co je to pohybovat se v schengenském prostoru. Poznámka: Schengenský prostor  je území většiny evropských států (zemí Schengenské dohody), na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční kontrolou. Česká republika podepsala Schengenskou dohodu v roce 2004. Součástí schengenského prostoru je od 21.12.2007.

Po několika kilometrech jsme minuli typickou schengenskou hranici. Žádná pasová kontrola. Návštěvníky nenápadně vítá jen modrá čtvercová cedule s 12 žlutými hvězdičkami EU. Nápisy na obchodech začaly být v němčině. Míjela nás auta s převážně německými státními poznávacími značkami. Pozoruhodné bylo, že většinou nesvítila! U prvních jsme si mysleli, že řidiči na světla prostě zapomněli. Když jsme však zjistili, že nesvítí dvě auta ze tří, usoudili jsme, že rozsvícená světla vozidel za dne jsou v Německu zřejmě věcí dobrovolnou, nikoli povinnou jako u nás.

V Bayerisch Eisenstein jsme zastavili na malém náměstí, na parkovišti před místní ordinací praktického lékaře. Dvoupatrový dům. Bylo zřejmé, že lékař ve vile bydlí a dole má ordinaci. Dům byl krásně udržovaný. Typická horská architektura. Bílá omítka, trámy, dřevěná pavlač, spousta truhlíkových květin. Před domem lehce přístupná fontánka. Opláchli jsme si v ní ruce a vyrazili na kratší obhlídku. Nedaleko byl vstup do parku. Udržované stromy, keře, travnaté plochy a vodní plochy. Chvíli jsme poseděli na lavičce. Na procházku celým rozlehlým parkem (trvala by 2 hodiny) jsme neměli čas. Rozhodli jsme se jet do asi 15 km vzdáleného městečka Zwiesel. 

 

V Zwieselu jsme zastavili na parkovišti u supermarketu obchodního řetězce EDEKA. Začala jsem prohrabovat peněženku s mincemi Euro. Zbytečně. Nákupní vozíky jsou zde k zapůjčení zdarma. Vůbec nemají zařízení na vkládání mincí či žetonů. Pozoruhodné. Obchod nás přivítal vůní čerstvého pečiva. Obešli jsme dlouhé regály plné zboží. Po chvíli jsem objevila to, po čem jsem toužila – instantní chřestové polévky (Spargelcreme Suppe). U nás prostě nejsou. Pak ještě piksly s instantní horkou čokoládou. Lucifer zkoumal nabídku vín a aperitivů. Nakonec si chudák nic z toho nekoupil, protože jsem mu poněkud sklesle svěřila, že docela urgentně potřebuji na toaletu. Mínil, že by mne paní pokladní mohla při troše dobré vůle pustit na sociální zařízení zaměstnanců supermarketu. Nic podobného nebylo třeba. Zaplatila jsem nákup a pak se svojí školní němčinou otázala paní pokladní na toalety. Byla chápavá a usměvavá. Nasměrovala mne. Ukázalo se, že obchod má dvoje toalety. Pro personál a pro zákazníky. Viděla jsem jen ty druhé. Na velmi dobré úrovni. Myslím, že mnozí obyvatelé paneláků by je považovali dokonce za luxusní. Vím, že je to epizoda na trochu ošemetné téma. Ale ani Neviditelnému čertovi není nic lidského cizí. Třeba se některý čtenář dostane do podobné situace.

 

Pak jsme vjeli do centra města a zaparkovali opět u kostela. Přesněji před místním úřadem práce. Jako třetí vozidlo. Ta druhá dvě asi patřila zaměstnancům úřadu. Ač byly úřední hodiny, neviděli jsme nikoho na úřad vcházet ani z něho vycházet. Opět jsme se vydali po obchodech. Utratila jsem peníze za kosmetiku a nerezovou rychlovarnou konvici. (Podobných konvic je u nás spousta, ale od jisté doby není u nich nerez nikdy kombinovaný s bílou umělou hmotou, ale s černou. Děkuji, nechci.).

 

Když jsme si užili nákupů, rozhodli jsme se zajít na kávu. Nakonec jsme kupodivu skončili v řecké restauraci. Právě otvírali. Servírka (možná majitelka) se dle názoru Lucifera chovala jaksi nadřazeně poté, co vyšlo najevo, že jsme cizinci. Prohlásila, že anglicky nehovoří ani slovo. Lucifer si objednal víno (prý bylo velmi dobré), já džus a espresso. Jsem přesvědčena, že jsem řekla velmi zřetelně Apfelsaft (jablečnou šťávu). Dostala jsem Traubensaft (šťávu z vinných hroznů). Byla  vynikající. Nápoj se barvou vůbec nelišil od Luciferova červeného vína. Při objednání další sklenice ovocné šťávy vyšel omyl najevo. Škoda. Měla jsem radši říct „Noch einmal bitte“. Chybami se člověk učí.

 

Při zpáteční cestě jsme malinko bloudili. Špatně jsme odbočili a pár kilometrů si zajeli. Nevídáno. Vločka byla potěšena z výletu stejně jako my. Vozila nás oddaně a spolehlivě a tak hned za Železnou Rudou dostala u benzínové pumpy také pořádně „napít“.


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového komentáře
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Komentář 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

2
Astra (neregistrovaný) * 11.08.2012, 19:57:48
Pěkné vyprávění, Axino, s důležitými lidskými informacemi. Jak jsem tak líčení vás obou, tvoje i Luciferova, sledovala, měli jste se hezky. Z toho,co jste psali, to koukalo. Za těch pět šest dní jste toho zvládli dost, jen nějaká zmínka o houbách se nedostavila. Ale to určitě doženete, až se vrátíte. Tak pomalu zase na shledanou! Mrkající

1
EvaO (neregistrovaný) * 11.08.2012, 09:06:42
Axino, opět diky moc za krásné povídání. Já se na ty tvoje "cestopisy" vyloženě těším. Umíš to půvabně napsat, jako by tam člověk byl osobně.
No, už se vám to krátí, tak pomalu sbalit, co jste přivezli a šťastně dojet domů. Tohle balení mi už nevadí. Nemusím totiž vymýšlet, co si vzít, jenom prostě posbírám, co se dovezlo. Zkontrolujeme šuplíky a skřiňky, zda jsme tam něco nezapoměli a hotovo. Tak hezkou pohodu a přijemnou cestu zpět.

«     1     »