Axina

GORILA - největší lidoop
(kmen strunatci, třída savci, řád primáti)

Gorily jsou největší a nejsilnější lidoopi, kteří na Zemi žijí. Ve volné přírodě dosahují hmotnosti až 200 kg a výšky až 200 cm. Se svou šířkou ramen přes 1 m působí jako skuteční svalovci a mají také 10-krát více síly, než vytrénovaný sportovec. Jedním stiskem zubů dokáží překousnout i 5 cm tlustou větev. Existují dva druhy goril: Gorila východní (horská) a  gorila západní (nížinná). Oba druhy žijí vzájemně odděleně ve střední Africe. Obývají lesy a jsou většinou býložravé.

Téměř všechny gorily mají krevní skupinu B. Podobně jako u člověka má každá gorila jedinečné otisky prstů. DNA gorily je z 98 % shodná s DNA člověka. Po šimpanzích jsou gorily nejbližší příbuzní člověka. Lidé a gorily se vývojově oddělili před cca 7 miliony let.

ŠIMPANZ - nejchytřejší lidoop
(kmen strunatci, třída savci, řád primáti)

V cirkusech, zoologických zahradách či mnohých testech inteligence šimpanzi vždy znovu dokazují, že jsou velice chytří. Poměrně rychle chápou, jak dosáhnout svých cílů s pomocí nástrojů, které mají k dispozici. Učí se jednak sledováním, jednak tím, že se o danou věc sami pokusí. Může to být například otevírání dveří pomocí klíčů, oprava a použití nástrojů, malování obrázků. V případě úloh, které zvládají, mohou držet krok i s malými dětmi.

Mezi lidoopy řadíme šimpanze, gorily a orangutany. Jsou to středně velcí až velcí savci s výrazným pohlavním dimorfismem. Živí se plody, pozemní vegetací a často i živočišnou stravou. Jsou schopni se adaptovat k životu v různých typech ekosystémů. Jsou typičtí poměrně řídkou srstí. Všechny druhy používají alespoň částečnou bipedii a brachiaci. Většina zástupců čeledi Hominidae (lidoopi) umí velmi dobře manipulovat s nástroji a často je i vyrábět. Mnozí hominidé mají analytické schopnosti, umí napodobovat a uvědomují si vlastní osobnost.

OKAPI - nejmenší potřeba spánku

(kmen strunatci, třída savci, řád sudokopytníci)

Okapi, které se také někdy říká pralesní žirafa, žije v deštných pralesích africké republiky Kongo. Vypadá spíše jako kůň, nežli jako žirafa. Na zadní části těla má černobílé pruhování podobně jako zebra. Chůze okapi nápadně připomíná chůzi žirafy. Stejně jako ona pohybuje oběma nohama na jedné straně najednou. Je posledním pozůstatkem třetihorních žiraf, díky čemuž je typickou živoucí fosílií.

Okapi je aktivní hlavně ve dne, kdy chodí prošlapanými cestičkami v džungli. Nemá příliš dobrý zrak. Chce-li vyhledat partnera, musí využít svůj dobře vyvinutý čich. Okapi jsou tichá zvířata, která nevydávají příliš mnoho zvuků. V říji vydávají zvuky podobné kašli. Mláďata vydávají více zvuků než dospělí jedinci; pískají a mečí. Vydávání těchto zvuků se zvyšuje, když je mládě samo s matkou. Samice, která přichází z pastvy, hledá mládě podle zvuků o frekvenci 12 až 30 Hz, tj. pod prahem lidské slyšitelnosti.

Na okapi je zvláštní, že ze všech zvířat na světě potřebuje nejméně spánku. Sice se uloží k noclehu asi na 6 hodin denně, ale fáze hlubokého spánku trvá u těchto žiraf pouze 10 sekund. Tyto fáze se opakují asi 10-krát za noc. Důvodem je to, že především mláďata jsou žádanou kořistí šelem, jako jsou lvi a hyeny, a okapi proto musejí zůstat bdělé.

PES UŠATÝ - největší počet zubů 

(kmen strunatci, třída savci, řád šelmy)

Pes ušatý obývá savany východní a jižní Afriky. Vyhrabává si hlubokou noru nebo obsadí doupě cizího zvířete. Jeho doupě má mnoho vchodů a bývá i několik metrů hluboké. Svůj příbytek však používá jen jako úkryt před deštěm nebo v nouzi před nepřáteli, neboť většinou spí v úkrytech v křovinách nebo prázdných termitištích. V noci pak vyráží kontrolovat své teritorium a na svých pochůzkách si zároveň hledá potravu.

Své pojmenování získal díky svým velkým uším, které připomínají obrovské polévkové lžíce. Rekord, kterého dosahuje, je však v úplně jiné oblasti: Se svými 46-ti až 50-ti zuby má nejvyšší počet zubů ze všech šelem; je to o 4 až 8 více, než u normálních psů. Jeho zuby jsou však relativně malé, protože pes ušatý se živí převážně hmyzem. Hlavní součástí jídelníčku jsou termiti. Pochutná si i na kobylkách a štírech (je odolný proti jejich jedu). Dále žere med, některé ovocné plody, ale také vejce ptáků a mláďata ptáků. Je proto považován za škodnou a zemědělci jej pronásledují. Je loven i pro krásnou kožešinu.

Pes ušatý špatně vidí. Díky velkým uším však výborně slyší a dobře si udržuje stálou tělesnou teplotu.

PLAMEŇÁK RŮŽOVÝ -  největší plameňák

(kmen strunatci, třída ptáci, řád plameňáci)

Plameňák růžový představuje největší druh mezi plameňáky. Dosahuje výšky až 1,6 m, rozpětí křídel až 1,65 m a váhy až 4 kg. Svoje krásné zbarvení získává díky karotenu, barvivu, které sám nedokáže produkovat, musí jej přijímat v potravě. K tomu mu slouží především drobní krabi, kteří obsahují karotenu velké množství. Mimo to se živí řasami a larvami hmyzu. Pokud s potravou nepřijímá dost barviva, je téměř bílý. Má dobrý zrak, ale téměř žádný čich. Dlouhý, ohebný krk je zakončen malou hlavou s téměř do pravého úhlu ohnutým zobákem uzpůsobeným k cezení vody. Dlouhé nohy má až k tělu holé. Při odpočinku stojí na jedné noze s hlavou ukrytou pod křídlem.

Plameňáci plavou málo. Většinou chodí po mělčinách, kde si nesmáčejí peří. Ke vzletu, ať již z vody nebo ze suché země, se musí rozběhnout k nabrání rychlosti. Létají s kupředu nataženým dlouhým krkem a nohama nataženýma dozadu za téměř neustálého rychlého mávání křídly, většinou v sevřených hejnech ve tvaru písmena "V". Komunikují mezi sebou kejháním podobným husímu. Plameňák růžový je nejrozšířenějším druhem plameňáka. Mimo Afriku žije v různých částech Asie, Evropy a Jižní Ameriky.

VELESKOKAN GOLIÁŠÍ - největší žába
(kmen strunatci, třída obojživelníci, řád žáby)

Veleskokan goliáší žije ve větších, rychle proudících řekách s písčitým dnem v tropických deštných pralesích západní Afriky, především v Kamerunu a Rovníkové Guinei. Jak už jeho název napovídá, je největší žábou na světě. Dospělí jedinci dosahují délky trupu až 40 cm, s nataženýma nohama pak 96 cm. Váží až 4 kg. Veleskokan goliáší je známý svojí výjimečnou schopností skákat – nejdelší zaznamenané skoky měří až 6 m. Dožívá se věku až 15 let. O jeho rozmnožování je dosud známo velmi málo; v zajetí přežívá obtížně a nerozmnožuje se. Počet jedinců klesá v důsledku lovu a ničení jeho přirozeného prostředí v pralesích.

LEZEC OBOJŽIVELNÝ - ryba na souši
(kmen strunatci, třída paprskoploutví, řád ostnoploutví)

Chodící ryba není úplně běžnou skutečností. Lezec obojživelný je skutečně mezi rybami výjimečný. Žije v mělkých tůních a jezírkách u tropického pobřeží Afriky, Austrálie a jihovýchodní Asie. V Africe se vyskytuje v Senegalu a Angole.

Je to sice opravdová ryba s žábrami pro život ve vodě, ale většinu času tráví na souši. Vyniká už na první pohled svým vzhledem. Měří 20 až 25 cm. Na břišní straně těla má ploutve srostlé do jakési „přísavky“, díky které se může pohybovat i po mangrovových kořenech. Tělo lezce je protáhlé a směrem dozadu se zužuje. Horní část lezcova těla může být zbarvena od modrošedé až po hnědou, zatímco spodní část těla bývá světlejší – světle hnědá až žlutavá. Tělo této obojživelné ryby mohou zdobit kobaltově modré skvrny či různosměrné pruhy. Oči má vypouklé, tvarem připomínají srdce.

Ve své velké čelisti přenáší neustále trochu vody, aby byl schopen pomocí žaber dýchat. Směrem navenek je dokáže uzavřít, aby na vzduchu nevyschly. Malou část kyslíku přijímá svou kůží. Zajímavostí je, že kdyby měl stále žít jenom ve vodě, utonul by. Hlavní součást jeho potravy tvoří hmyz. Živí se i drobnými řasami a jinými organismy, které vybírá z bahna.

(kmen členovci, třída hmyz, řád polokřídlí)

Nejhlasitějším hmyzem na světě jsou cikády. Vydají ze sebe zvuk o hlasitosti až 100 db, což odpovídá hlučnosti pneumatického kladiva. Absolutní rekord v tomto oboru drží jeden z afrických druhů cikád. V bezprostřední blízkosti tohoto hmyzu byl naměřen jejich zpěv s hlasitostí přes 106 db. Samečci vyluzují charakteristické hlasité cvrkavé zvuky pomocí membrány na zadečku. Tento zpěv slouží samečkům k přivábení samiček, ale také jako odstrašující prostředek proti nepřátelům.

Dospělý jedinec je dlouhý kolem 2 až 5 cm, některé tropické druhy však dosahují i délky 15 cm. Cikády mají 2 velké oči, umístěné po stranách hlavy a 3 malá očka umístěná nad nimi. Dalšími znaky jsou poměrně krátká tykadla a blanitá křídla.

(kmen členovci, třída hmyz, řád motýli)

Typickým znakem motýlů jsou dva páry vzdušnicemi protkaných křídel, která jsou pokryta drobnými šupinkami. Šupinky pokrývají hustě rub i líc křídel a překrývají se jako tašky na střeše. Lesklé zbarvení motýlích křídel je způsobeno lomem světla na těchto šupinkách a dává vzniknout nádherným barvám. Pokud bychom chtěli udělit první cenu za barevně nejkrásnějšího mezi motýly, zcela jasně by ji získal motýl s latinským názvem Urania ripheus. Jeho domovem je Madagaskar. Křídla tohoto denního motýla mají rozpětí 8 až 10 cm. Lesknou se téměř všemi barvami a není divu, že se stala inspirací při výrobě šperků v secesním stylu. Housenky jsou černožluté. V jídle si potrpí na listy pajasanů, rododendronů a ptačího zobu. Vzhledem k tomu, že se živí také jedovatou rostlinou Omphalea, soudí se, že jsou tak pasivně ochráněné před ptáky.