Axina

Souhvězdí Panna je rozsáhlé zvířetníkové souhvězdí ležící jihovýchodně od souhvězdí Lva. Je to průměrně výrazné souhvězdí tvaru velkého Y. Je viditelné od února do června. Nejlepší podmínky pro jeho pozorování jsou v květnu. Sousedí se souhvězdími Pastýř, Vlasy Bereniky, Lev, Pohár, Havran, Hydra, Váhy a Had.

Axina

Panna
mezinárodní zkratka: Vir
latinské označení: Virgo, 2. pád: Virginis

Souhvězdí Panny je po souhvězdí Hydry druhým největším souhvězdím oblohy. Tvoří ho jedna velmi jasná hvězda a několik hvězd střední jasnosti. Prochází jím ekliptika a nebeský rovník. Slunce jím v současné době prochází v září a říjnu. Kolem roku 2000 před naším letopočtem vycházela Spica, nejjasnější hvězda souhvězdí Panny, zároveň se Sluncem koncem srpna a ukazovala tak rolníkům počátek žní. Spica znamená v latině klas.

V souhvězdí Panny, přibližně uprostřed mezi hvězdami β Vir (beta Virginis) a η Vir (eta Virginis) leží jeden z průsečíků ekliptiky a světového rovníku, tzv. podzimní bod.

Koho přesně má Panna reprezentovat, není možné s jistotou říci. V historii byla ztotožňována téměř s každou významnější bohyní. Pro obyvatele údolí Eufratu a Tigridu představovalo souhvězdí bohyni Istar, dceru nebes a královnu hvězd. Pro Egypťany představovala Panna bohyni Isis, což byla manželka Osirida, boha podsvětí a matka Hora, boha Slunce. V řecké mytologii existují různé výklady. Podle jednoho představuje toto souhvězdí Persefonu, dceru Dia a bohyně plodnosti Demeter. Podle jiného výkladu představuje souhvězdí bohyni Astraiu, dceru vládce bohů Dia a bohyně Themis. Astraia byla bohyní spravedlnosti a pořádku. V době zlatého věku sestoupila na Zemi a učila lidi znát řád, spravedlnost a právo. Lidé se však stávali sobeckými, mysleli jen na své osobní zájmy. Vymýšleli zbraně, olupovali nevinné a zabíjeli své bližní. Země byla zborcena krví a bohové ji opustili. Poslední zůstala na Zemi Astraia v naději, že se jí podaří odvrátit Diův hněv a zkázu lidstva. Nakonec však i ona Zemi opustila a odebrala se mezi ostatní bohy. Je nyní mezi hvězdami, kde se stala souhvězdím Panny.

α Vir (alfa Virginis, Spica)
ε Vir (epsilon Virginis, Vindemiatrix)

V souhvězdí je množství galaxií, většinou velmi vzdálených a slabých. Nejvýraznější je spirální galaxie M 104 (NGC 4594, Sombrero), vzdálená asi 32 milionů světelných roků. Dle Hubbleovy klasifikace galaxií je typu Sa. Centrální výduť galaxie je mimořádně velká, v jejím centru se nachází černá díra. V halu této galaxie se nachází velký počet kulových hvězdokup. Vzhledem k tomu, že galaxie je ze Země pozorována „z boku“, je na obvodu galaktického disku dobře viditelný prachový prstenec, ale obtížně jsou rozeznatelná hustě navinutá ramena galaxie.

V souhvězdí se nachází kupa galaxií. Kupa galaxií (hnízdo galaxií) je skupina několika stovek až tisíců galaxií.
- Kupy bohaté na velké množství galaxií mají nejčastěji pravidelný kulový tvar a galaxie jsou v nich rovnoměrně rozloženy se středovou koncentrací. V centru galaktického hnízda převládají galaxie eliptické, zatímco na okrajích jsou galaxie spirální a nepravidelné.
- Málo početné kupy galaxií mají obvykle nepravidelný tvar. Tyto kupy se od pravidelných liší tím, že nemají středové zhuštění a převládají v nich galaxie spirální a nepravidelné.
V centrální oblasti velké kupy galaxií se často nachází obří eliptická galaxie, která zřejmě zvětšuje svoji velikost v důsledku tzv. kanibalismu, tj. vtahování menších galaxií silným gravitačním polem.
Naše Galaxie (Mléčná dráha) není součástí žádné kupy galaxií. Patří do menšího útvaru zvaného "místní skupina galaxií". Nejbližší kupou galaxií je "kupa galaxií v Panně", která je vzdálena 45 milionů světelných roků. Obsahuje asi 2 000 galaxií. Spolu s naší místní skupinou galaxií a několika menšími formacemi pak tvoří větší útvar, tzv. "nadkupu galaxií v Panně".
Kupou galaxií v Panně prochází výrazný řetězec galaxií, známý jako Markarianův řetězec galaxií. B. E. Markarian byl arménský astronom. Řetězec se táhne v délce asi 1.5 stupně od obří eliptické galaxie M 84, přes eliptickou galaxii M 86 na severovýchod až do souhvězdí Vlasy Bereniky, kde je zakončen čočkovou galaxií NGC 4477.

V souhvězdí Panny se nachází objekt, který astronomové označují 3C 273. V dalekohledu se jeví jako slabá hvězdička. Ale její spektrum a její rádiové záření nám prozrazují, že je to těleso od hvězd naprosto odlišné. Čáry ve spektru mají neobyčejně velký rudý posuv, což znamená, že objekt 3C 273 je od nás nesmírně daleko. Přesto však pozemské radioteleskopy zjišťují intenzívní záření tohoto tělesa. Na rádiových vlnách byl také tento objekt poprvé pozorován. Přestože je podstatně menší, než naše Galaxie, jeho záření je asi 100krát větší než záření všech 150 miliard hvězd naší Galaxie! Takových objektů známe dnes na obloze víc. Říkáme jim kvazistelární objekty, zkráceně kvazary/kvasary (z anglického akronymu QUASi-stellAR radio sources).

Hubbleova klasifikace galaxií

Galaxie jsou hvězdné soustavy. Skládají se z hvězd, mlhovin, hvězdokup a zářící i tmavé mezihvězdné hmoty. Všechny komponenty galaxie drží pospolu působením gravitačních sil a obíhají kolem společného středu.
Podle tvaru se dělí na
1. Eliptické (E). Speciálním typem eliptické galaxie je kulová galaxie (E0). Nejprotáhlejší eliptický tvar má galaxie typu E7.
2. Čočkové (S0). Čočková galaxie je přechodným typem mezi mezi galaxií eliptickou a spirální.
3. Spirální (S). Spirální galaxie se dělí na typy Sa, Sb a Sc. Spirální galaxie typu Sa má mohutnou středovou oblast a ramena jsou k ní těsně přivinuta. Galaxie typu Sc mají středovou oblast poměrně malou a ramena jsou široce rozevřená. Galaxie typu Sb jsou přechodovým typem mezi galaxiemi typu Sa a Sc.
4. Spirální s příčkou (SB). Spirální galaxie s příčkou se dělí na typy SBa, SBb a SBc. Mají jen dvě ramena, která jsou přes střed galaxie spojena příčkou. Doplňující písmena a, b, c udávají stupeň zavinutí ramen. Mezi spirální galaxie s příčkou patří Mléčná dráha. Jde o galaxii typu SBc
5. Nepravidelné (Irr). Nepravidelné galaxie postrádají výraznou strukturu. Mají sice také jádro, ale mnohem menší než spirální galaxie. Jejich disk má nepravidelnou strukturu.

Kvasary

Kvasary jsou vesmírná tělesa s výrazným rudým posuvem spektra. V optickém dalekohledu se jeví jako hvězdy, tedy jako bodové zdroje světla. Dnes jich známe přes 60 000. Některé kvasary mění velmi rychle svoji svítivost, z čehož se usuzuje na jejich malou velikost. Z výrazného rudého posuvu ve spektru plyne, že kvasary musejí být velmi vzdálené objekty a musí vyzařovat více energie než desítky běžných galaxií. Většina kvasarů leží více než 1 000 Mpc od Země. Urazit tyto vzdálenosti trvá světlu řádově miliardy let, takže dnes zřejmě pozorujeme světlo z již neexistujících objektů!
Přesný mechanismus fungování kvasaru dosud není plně objasněn. Jedna z vědeckých teorií říká, že jde o aktivní jádra velmi starých galaxií, v jejichž středu se nachází supermasivní černá díra.
Kvasary byly objeveny koncem padesátých let dvacátého století na prvních rádiových mapách oblohy. Při dobrém rozlišení jsou to téměř bodové zdroje a zpočátku byly považovány za rádiové hvězdy v naší Galaxii. Někteří astronomové ale věřili v jejich extragalaktický původ. Optické protějšky kvasarů jsou velice slabé a spojit je s jejich radiovými protějšky nebylo jednoduché. První zdroj, u kterého se to podařilo, byl 3C 48 v souhvězdí Trojúhelník.

Fotografie:

souhvězdí Panna
eliptická galaxie M 49 (NGC 4472)
spirální galaxie M 58 (NGC 4579)
eliptická galaxie M 60 (NGC 4649, objekt vlevo)
spirální galaxie M 61 (NGC 4303)
Markarianův řetězec galaxií
spirální galaxie M 104 (NGC 4594, Sombrero)

Zdroje:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Pavel Příhoda: Souhvězdí naší oblohy
Wikipedie
Aldebaran
Průvodce hvězdnou oblohou

24.04.2012, 00:57:00   Publikoval Axinakomentářů: 2