.:: Axina ::.

Souhvězdí Malý pes, souhvězdí Jednorožec

rubrika: 1.3 Souhvězdí

Souhvězdí Malý pes patří mezi zimní souhvězdí. Nejlepší podmínky pro jeho pozorování jsou od ledna do dubna. Je to malé souhvězdí, východně od Orionu. Nejjasnější hvězda je Procyon. Souhvězdí Malý pes sousedí se souhvězdími Blíženci, Rak, Hydra a Jednorožec.
Souhvězdí Jednorožec je nevýrazné souhvězdí v Mléčné dráze, rovněž východně od Orionu. Ve střední Evropě je nejlépe vidět v únoru. Nachází se v něm množství otevřených hvězdokup a mlhovin.

Axina

Malý pes
mezinárodní zkratka: CMi
latinské označení: Canis Minor, 2. pád: Canis Minoris

Souhvězdí Malý pes je malé souhvězdí, východně od Orionu. Jeho nejjasnější hvězda Procyon patří mezi 10 nejjasnějších hvězd oblohy. Najdeme ji snadno. Hvězdy Sírius ve Velkém psu, Betelgeuze v Orionu a Procyon v Malém psu tvoří rovnostranný trojúhelník. Souhvězdí obsahuje jen málo zajímavých objektů.

K tomuto souhvězdí se váže hned několik pověstí. Jedna z nich je o Artemidě a Aktaiónovi. Artemis se jednou za poledne vracela se svými nymfami do jeskyně v posvátném háji. K háji také zabloudila družina prince Aktaióna se smečkou psů. Princ se přiblížil až k samotné jeskyni, což byl veliký přečin, za který byl potrestán. Artemis ho proměnila v jelena. Aktaión pobíhal po lese, kde ho vyslídili psi jeho vlastní družiny a uštvali ho k smrti. Jeden pes ze smečky se pak dostal na oblohu.
Jiná verze praví, že Malý pes je jedním z loveckých psů bohyně Artemidy. Podle řecké mytologie provázejí Malý pes a Velký pes lovce a bojovníka Oriona. Staří Egypťané se domnívali, že vidí na obloze svého boha Anubise, tvora se psí hlavou. Arabové a Římané si představovali na obloze štěňátko.

Nejjasnější hvězda souhvězdí Malého psa Procyon (α CMi, alfa Canis Minoris) je osmá nejjasnější hvězda oblohy. Má jasnost 0.4 magnitudy. Vysílá 7 krát více záření než Slunce. Je poměrně blízko, 11 světelných roků. Vlastní pohyb Procyona po obloze se (stejně jako u Síria ve Velkém psu) neděje po přímé dráze, nýbrž po vlnovce. Vlnitá dráha je v obou případech způsobena neviditelným průvodcem. Tímto průvodcem je malý bílý trpaslík, což je hvězda o velikosti Země, ale s hmotou Slunce. Hustota bílých trpaslíků je tak obrovská, že ji lze udávat v metrických centech na kubický centimetr. Hustota běžných látek na Zemi je pouze několik gramů na kubický centimetr. Látka s tak velkou hustotou se nazývá degenerovaný plyn.
Procyonova průvodce bylo velmi nesnadné objevit dalekohledem. Nejprve byl zjištěn početně. Objeven byl až v roce 1896 na Lickově hvězdárně v Kalifornii. Procyon je tedy dvojhvězda.

Druhá nejjasnější v souhvězdí Malého psa nese název Gomeisa (β CMi, beta Canis Minoris). Dosahuje 2.9 magnitudy. Jde o modrobílou hvězdu ve vzdálenosti asi 170 světelných roků od Země. Velmi rychle rotuje okolo vlastní osy (rotační obvodová rychlost na rovníku asi 250 km/sec), takže se dá očekávat, že v důsledku silné odstředivé síly bude výrazně zploštělá.

α CMi (alfa Canis Minoris, Procyon)
β CMi (beta Canis Minoris, Gomeisa)

Fotografie: souhvězdí Malý pes

Jednorožec
mezinárodní zkratka: Mon
latinské označení: Monoceros, 2. pád: Monocerotis

Souhvězdí Jednorožec je nenápadné souhvězdí na nebeském rovníku mezi Malým psem, Velkým psem a Orionem. Toto souhvězdí patří mezi souhvězdí vymyšlená až v novověku. Obecně se soudí, že ho pojmenoval holandský teolog a astronom Petrus Plancius, zřejmě inspirován jednorožcem zmiňovaným ve Starém zákoně. Do hvězdných map ho zanesl německý astronom Jakob Bartsch ve svém díle „Usus astronomicus planisphaerii stellati“.

Otevřená hvězdokupa M 50 (NGC 2323) byla objevena italsko-francouzským astronomem G. D. Cassinim před rokem 1711 a nezávisle pak Charlesem Messierem v roce 1772. Od Země je vzdálena přibližně 3 000 světelných roků.

Asi nejslavnějším objektem v souhvězdí Jednorožce je otevřená hvězdokupa s katalogovým označením NGC 2244, která je obklopena mlhovinou s názvem Roseta (Růžice). Nejjasnější části mlhoviny dostaly dokonce několik označení, a to NGC 2237, NGC 2238, NGC 2239 a NGC 2246. Mlhovina a centrální část hvězdokupy spolu vývojově souvisí. Stálice, které mlhovinu osvětlují, se z ní zrodily asi před 1 milionem let. Svým intenzivním zářením vytvořily v mlhovině dutinu, kterou můžeme obdivovat zejména na fotografických záběrech. Nejhmotnější stálice NGC 2244 však nečeká z hlediska stáří vesmíru dlouhý život. Během několika milionů let explodují jako supernovy. Vzdálenost Rosety příliš dobře neznáme, odhady se pohybují okolo 5 000 světelných roků. Pokud je tento údaj o vzdálenosti blízký pravdě, pak jde skutečně o obří mlhovinu s průměrem okolo 200 světelných roků.

V severní části souhvězdí Jednorožce, nedaleko hranice se souhvězdím Blíženci, se nachází otevřená hvězdokupa Vánoční stromek (NGC 2264). Název získala díky tvaru rozložení jejích nejjasnějších hvězd na obloze. Jedná se o velmi mladou hvězdokupu, která je ještě stále vnořena do mlhoviny, ze které vznikla.

Fotografie:

souhvězdí Jednorožec
otevřená hvězdokupa M 50 (NGC 1960)
otevřená hvězdokupa NGC 2244 s mlhovinou zvanou Roseta
otevřená hvězdokupa NGC 2264 (Vánoční stromek)

Zdroje:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Michael Vogel: Hvězdy a souhvězdí
Wikipedie
Aldebaran