Robert Anson Heinlein: Dveře do léta

rubrika: 7. Pel-mel


Astronomické léto roku 2017 končí. Podzim začne zítra, 22. září 2017, ve 22:01. Ty, kteří očekávají astronomické informace, tentokrát zklamu. Nedokážu říci více na téma "Rovnodennost a slunovrat", než jsem napsala ve stejnojmenném článku přesně před půl rokem. S končícím létem, ve kterém jsem stále jen čekala a čekala na něco hezkého, Vám nabízím anonci na moji oblíbenou knihu "Dveře do léta".

 

Axina


DVEŘE DO LÉTA (The Door into Summer) je skvělá sci-fi, zřejmě nejčtenější román amerického spisovatele Roberta Ansona Heinleina (1907-1988). Román vyšel v roce 1956 nejprve jako seriál na pokračování (v magazínu The Magazine of Fantasy & Science Fiction). Knižně jej vydalo nakladatelství Doubleday v roce 1957. Česky vyšla kniha poprvé roku 1986 ve skvělém překladu Pavla Medka v nakladatelství Odeon.

Název knihy vychází z poznámky autorovy ženy Virginie, která podotkla na adresu jejich kocoura, který nechtěl jít ven do zimy, když měl otevřené dveře: „Hledá dveře do léta.“ Heinlein pak román napsal za pouhých 13 dní.

Nebudu podrobně popisovat celý děj, uvedu jen nástin. A dva úryvky na důkaz, jak svěžím a neotřelým stylem je román napsán. Je o něm známo, že neobsahuje věcné chyby, jakými bývají sci-fi romány zpravidla poznamenané. Autorem je totiž  jeden z nejvýznamnějších představitelů tohoto žánru. Robert Heinlein po studiu na námořní akademii působil několik let v námořnictvu, odkud ze zdravotních důvodů odešel. Vystřídal různá zaměstnání, studoval matematiku a fyziku na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Od roku 1939 začal působit jako profesionální spisovatel.


Děj románu je částečně situován do roku 1970, částečně do let 2000 - 2001. Ústředním motivem knihy je cestování v čase. Protagonistou příběhu je 30-ti letý talentovaný konstruktér a vynálezce Daniel Boone Davis. Jeho věrným společníkem je kocour Petronius Arbitr, zvaný Pete. Pete nemá rád déšť. A sníh ho studí do tlapek. Chová pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne…


Jedinou nevýhodou bylo, že z domu vedlo ven jedenáct dveří.

Vlastně dvanáct, když počítáte Petovy. Vždycky jsem hleděl, aby Pete měl  svoje vlastní dveře - v tomto případě to bylo prkno v okně jedné nepoužívané ložnice, do níž jsem vyříznul kočičí sklopná dvířka široká přesně pro Petovy vousy. Příliš velkou část života jsem už strávil tím, že jsem otvíral kočkám dveře - jednou jsem vypočítal, že od počátku civilizace tahle činnost zabrala celkem 978 člověkostaletí. Mohl bych vám ty výpočty ukázat.

Pete obvykle používal vlastních dveří kromě případů, kdy se mu podařilo donutit mě, abych mu otevřel některé z lidských - tomu dával přednost. Nikdy však svých dveří nepoužil, když venku ležel sníh.

Když byl ještě kotě, samé chmýří a pomňoukávání, vypracoval si jednoduchou filozofii. Já jsem měl na starosti ubytování, stravu a počasí, on sám se staral o všechno ostatní. Zvlášť jsem mu ale musel skládat účty za počasí. Connecticutské zimy jsou dobré jedině pro vánoční pohlednice; tu zimu Pete pravidelně kontroloval svoje dveře, odmítl vyjít ven kvůli tomu nepříjemnému bílému svinstvu za nimi (nebyl žádný hlupák) a pak na mě dorážel, abych mu otevřel některé lidské.

Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vest do letního počasí. Pokaždé to znamenalo, že jsem byl nucen obejít s ním všech jedenáct dveří, podržet je dokořán, dokud se nepřesvědčil, že je tam venku taky zima, a potom jít k dalším, zatím co jeho kritika mé neschopnosti byla s každým dalším zklamáním o něco roztrpčenější.

Nikdy se však nevzdal a nepřestal hledat dveře do léta. 3. prosince 1970 jsem je hledal i já.

 

S Danielem se setkáváme v době, kdy sedí spolu se svým kocourem Petem nad sklenicí alkoholu, bilancuje svůj život a rozhoduje se, co dál. Píše se rok 1970. Má za sebou více jak deset velice úspěšných let. Založil svou firmu, začal realizovat své vlastní nápady, na jeho rýsovacím prkně se rodily další a další návrhy robotů. Jeho společník Miles Gentry se staral o obchodní stránku věci a sekretářka, později Danova snoubenka, Belle Darkinová, o administrativu. Jak se později ukázalo, měl Dan smůlu na výběr partnerů. Existují lidé, kterým by člověk prostě neměl věřit. Jinak na to doplatí.


Daniel sestrojil největší vynález svého života - domácího robota, který zvládne téměř cokoli. Fascinující úspěch měl přímo na dosah, ale přesto se jeho život ocitl v troskách. Chamtivý obchodní partner a ještě chamtivější snoubenka ho podvedli a jeho nápad si přivlastnili. Daniel přišel o všechno, na čem posledních deset let tvrdě pracoval.

Rozhodne se podstoupit hibernaci, uložit se ke kryonickému spánku. Na třicet let, aby se před ním místo šedivého roku 1970 otevřela budoucnost počátku nového milénia. Spolu s ním má hibernaci podstoupit i jeho oblíbený kamarád - kocour Pete. Snoubenka to však zjistí, nadopuje Daniela sedativy a nechá ho uspat u jiné firmy, než zamýšlel. Navíc bez Peta.

Daniel se ocitne v roce 2000. Je v neznámé budoucnosti se znalostmi inženýra, které jsou dávno překonané, ovšem nevzdává se. Kontaktuje firmu Hired Girl, kterou kdysi založil. Snaží se obnovit své vzdělání a vypátrat jedinou blízkou osobu, která může žít. Tou je nevlastní dcera Milese, Ricky. Pátrání není tak jednoduché, jak se může zdát. Během svého hledání a vzdělávání si najde nové přátele, potká ženu, kterou chvíli miloval a pocítí zadostiučinění, když vidí, jak Belle dopadla. Během pátrání objeví jméno jistého D. B. Davise, který má patenty na novější verze jeho robotů. Záhy učiní úžasný objev. Existuje možnost, jak se i přes propast uplynulých desetiletí pomstít! S pomocí vědce, který zrovna vynalezl stroj času, se dostane zpět. Vrátí se v čase do roku 1970.


Pokud se úspěšně propracujete prvními dvaceti stránkami knihy, za pár hodin máte celou knihu přečtenou. Je psaná velice příjemným jazykem a je tak napínavá, že prostě budete chtít co nejdříve znát její konec. Setkáte se s cestováním časem, s hibernací lidských bytostí, s problematikou konstruktérské práce a obchodu. Kniha má detektivní zápletku. S překvapením také zjistíte, že část příběhu je ovlivněna samotným cestováním časem. Naštěstí autor v knize bere v úvahu problémy spojené s časovým přesunem a hlavní hrdina intuitivně dodržuje nepsané předpisy „Jak se chovat ve své minulosti.“

A na závěr – happy end. I v milostném životě. Nechte se překvapit :-)


Na nikoho se nezlobím a dnešní doba se mi líbí. Až na to, že Pete stárne, trochu tloustne a už nemá tolik chuti vybírat si mladší protivníky; už příliš brzo se bude muset uložit k tomu nejdelšímu spánku. Z celého srdce doufám, že jeho statečná malá dušička najde své dveře do léta, kde je spousta těch nejvybranějších pochoutek, kde samičky jsou přístupné a protivníci jsou roboti naprogramovaní tak, aby zuřivě bojovali, ale pokaždé prohráli, kde lidé mají přátelské klíny a nohy, o něž je možné se otírat, ale které nikdy nenakopnou.

Postavil jsem pro Peta “kočičí koupelnu”, kterou může používat, když je špatné počasí – automatickou, samostatně se zásobující, hygienickou a bez jakéhokoliv zápachu. Pete ovšem jako správný kocour raději chodí ven a nikdy se nevzdal přesvědčení, že stačí vyzkoušet všechny dveře a jedny z nich určitě musí být dveře do léta.

Myslím si, že má nejspíš pravdu.

 

Přeji i Vám, ať vždy, když to budete potřebovat, naleznete své dveře do léta.

 


komentářů: 16         



Komentáře (16)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
16
Axina * Web 01.10.2017, 08:30:35
Fredy, nezklamal jsi! Už dávno vím, že pod maskou svérázného básníka se skrývá mimojiné i čtenář dobré sci-fi. Myslím, že není moc čtenářů tohohle blogu, kteří ví, co je Flexibilní Frank, Pracant Paul a Proteovský Pete Usmívající se

15
Fredy Kruger (neregistrovaný) 30.09.2017, 22:11:39
" Jsem z toho úplně na hromadě !!
Hrabal mi listí na zahradě,
hnůj vozil s trakařem po celém sadě

... a idiot chytil se na návnadě !

Co jsem se na něm namakal !! "
Bruno Schoustt uprd se, zaplakal :

" Myslím teď jen a jen na Franka !

Pankáči ( ti s těma chocholama )
jej ukradli, teď už jsou za horama
chytli jej na kousek špeku !!"

Bruno Schoustt plný je vzteku,
že ukrad mu nějaký pankáč
Flexibilního Franka !

" Až chytnu ty kurwy, " muž slibuje
... " Jim červené pačesy... vyrvu je !"



Axina
14
Axina * Web 25.09.2017, 21:29:06
[12] Pavle, stydím se. Vůbec mne to nenapadlo...

Axina
13
Axina 25.09.2017, 21:26:45
Beallaro, je mi ctí, že tě mé články tak oslovují. Pavel bude mít také jistě radost. Myslím, že to vzájemné obohacování (v tom nejlepším slova smyslu) je jeden z hlavních důvod, proč blogujeme. Vrána k vráně sedá a bloger blogera rovného si hledá Usmívající se
Ani mne nepřekvapuje, žes rovněž příznivec Harryho Pottera. Prostě otevřená, upřímná, citlivá duše.
Poznámka: Docela mi lezou na nervy lidi, kteří se nechápavě, někdy až s opovržením dívají na ty, kteří zůstali mladí a mají stále jisté ideály, což se projevuje třeba tím, že jim něco říká jak Pán prstenů, tak Harry Potter.

12
TlusŤjoch (neregistrovaný) 25.09.2017, 20:12:39
je to reakce na Název knihy vychází z poznámky autorovy ženy Virginie, která podotkla na adresu jejich kocoura, který nechtěl jít ven do zimy, když měl otevřené dveře: „Hledá dveře do léta.“

11
beallara (neregistrovaný) 25.09.2017, 17:37:56
Zjišťuji, že blog si vybírá daň. V Itálii jsem koukala místo po Italech, po kanálech, skutečně. Pavlova záliba se mi vryla do podvědomí a když jsem postávala u desátého De klu, začala jsem toužit po rébusu Mrkající Mrkající , no to néé, ale ty kanály mě dostaly, fakt.
V pátek jsem prolustrovala revizáka přes plyn takovým způsobem, že pouze prohodil, že kdyby tohle dělali všichni, nemůže nic špatného stát, i když na začátku pěkně remcal.Asi tušíš, kdo měl na mě takový dopad.
Já jsem obrovský fanda Harryho Pottera, nikdy jsem ho nečetla, za to jsem vždy musela na premiéru, to byla tradice a následné díly jsem viděla... raději nepočítat.
Můj absolutní top je díl Harry Potter a Ohnivý pohár, ten zbožňuju....já vím, jsem cáklá, ale i o těch vzpomínkách bude můj další článek...

Axina
10
Axina * Web 25.09.2017, 11:39:38
Beallaro, ty jsi originální každým coulem Usmívající se
Chvíli jsem v tvém komentáři hledala, kdys dostala dnes podruhé "přes hubu" (abys pak šla hledat dveře do léta) a posléze jsem pochopila, že se tak stalo na mém blogu!
Emotivní lidé jsou mi sympatičtí. Nejsou totiž pokrytečtí. To je vlastnost, kterou skutečně bytostně nesnáším. I já jsem často "co na srdci, to na jazyku". A díky tomu se musím občas omlouvat...
Myslím, že ty krásné chvíle, které jsi během celého života (nejen letošního léta) vstřebala, budou stačit na zvládnutí těch horších.
Kdo zná příběhy Harryho Pottera (vůbec to nejsou příběhy jen pro děti), určitě mi dá za pravdu, že na vytvoření mocného ochranného kouzla "Expecto patronum" stačí i jen jedna jediná krásná vzpomínka Usmívající se

9
Beallara (neregistrovaný) * Web 25.09.2017, 09:09:02
Dnes už po druhé jsem dostala přes hubu.
Nejdříve když jsem odpovídala na komentáře na svém blogu. Odpověděla jsem a pak jsem si uvědomila, že i přes ten déšť jsem si měla některé negativní pocity nechat ležet u polní cesty. Jsem moc emotivní a přes emoce kolikrát nevidím to příjemné, to objímající.
A nyní u tebe, milá Axino, dveře do léta. Budu mít nad čím přemýšlet. Já jsem celé léto do sebe tlačila světlo, barvy, pocity, když zavřu oči, je to tam, ale bude to stačit ? Jsou ty dveře připravené být mé ? Ježiši, to je otázek, děsím se, ale mám nad čím přemýšlet.
Vypadá to na skvělou knihu,třeba mi odpoví na nějaké mé otázky.
Já jsem letošní léto četla životopisnou knihu o modní guru a nemohla jsem začíst číst další, jsem jí ještě plná, musím jí nechat vstřebat.
Krásný den

Axina
8
Axina * Web 24.09.2017, 19:07:28
[7] Pavle, většinou se dovtípím, ale tady nevím, na který komentář nebo na jakou pasáž článku (event. část románu) narážíš. A prosím tě, nemlž, jako, žes to myslel obecně...

7
TlusŤjoch (neregistrovaný) Web 24.09.2017, 18:12:00
Výroky žen jsou velmi, ale opravdu velmi inspirativní.

Axina
6
Axina * Web 23.09.2017, 19:21:20
Sugr, chtěla jsem ti napsat, že ji asi neseženeš, ale jsem překvapená - zjistila jsem, že vyšla naposledy v roce 2012 a někde ještě je k dostání:
http://neoluxor.cz/beletrie/dvere-do-leta--178015/

5
sugr (neregistrovaný) * Web 23.09.2017, 17:46:50
Ta kniha vypadá zajímavě, podívám se po ní a budu doufat, že na ní zbyde čas...Usmívající se

Milos
4
Milos Web 22.09.2017, 19:53:14
[1] Máš pravdu, zjednodušeně si představujeme, co bychom dřív mohli udělat lépe, ale mnoho věci je neměnných, navíc jsme také mnohokrát v něčem měli štěstí a kdybychom něco udělali jinak, mohlo by se i to následující vyvíjet jinak a být to ještě horší, než kam jsme skutečně dospěli.

[2]Drtit nové automobily na šrot - to musí být sadistický zážitek :).
Připomnělo mně to krachující automobilové závody v Detroitu, které z prosperujícího města udělaly zónu zmaru, zdevastovaných domů a aut asi jen na šrot.

Axina
3
Axina 22.09.2017, 12:08:06
[1] Však Daniel to po probuzení "ze studeného spánku" také lehké neměl:

V práci, kterou jsem si našel, jsem drtil nové pozemní automobily, aby mohly být odeslány zpátky do Pittsburgu jako šrot. Cadillaky, chryslery, eisenhowery, lincolny - všechny možné druhy krásných velkých nových a silných turbovozidel bez jediného kilometru na tachometrech. Zajet s nimi mezi čelisti a potom cvak, rup, prásk - a byl z nich šrot pro vysoké pece.
Ze začátku mne bolelo dívat se na to, protože sám jsem do práce jezdil veřejnou dopravou a neměl jsem ani graviped. Zmínil jsem se o tom a málem jsem přišel o místo... dokud si šéf směny nevzpomněl, že jsem "spáč" a že tomu vlastně nerozumím.
... Povzdechl si: "Zajdi si někdy do veřejné knihovny a vypůjč si tam nějaké knížky. Nemáš právo říkat na tyhle věci nějaký názor, dokud o nich nebudeš něco vědět."
Takže jsem toho nechal. Neprozradil jsem mu, že ve veřejné knihovně nebo v univerzitní knihovně trávím všechen volný čas; vyhýbal jsem se tomu, abych někomu prozradil, že jsem nebo spíš jsem býval strojní inženýr - tvrdit, že jsem strojní inženýr teď, by bylo totéž jako přijít k du Pontovi a prohlásit: "Excelence, jsem alchymista. Žádáte si využít mého umění?"

Axina
2
Axina * Web 22.09.2017, 10:56:25
[1] Odhaduji, že je tak deset momentů v mém životě, kdy bych se - pokud bych měla tu příležitost - rozhodně zachovala jinak. Určitě si mnozí z nás občas pomyslí: Kéž by šlo vrátit čas!
Na druhou stranu - nechtěla bych znovu prožívat tu bolest, kdy se člověk musí navždy rozloučit se svým blízkým, protože přišel jeho čas.

V knize Starořecké báje a pověsti je jedna báje, která hovoří o Kyklopech. Byla to nešťastná stvoření, která byla podvedena bohy. Znala čas své smrti.

Takže je asi dobře, že je to s plynutím času tak, jak to je. Tenhle komentář moc optimistický není. Ale "Dveře do léta" je napínavý a důmyslný sci-fi román, kde nechybí humor a všechno dobře dopadne Usmívající se

Milos
1
Milos Web 21.09.2017, 23:15:01
Všechny dveře jsem otevřel a léto nikde :).

Cestování do budoucna si moc nedovedu představit, s pocitem, že mně "ujely všechny vlaky", bych se musel cítit jako trouba. Ovšem posun do minulosti, kdyby se navíc dalo vyvarovat omylů a začít s čistým štítem jinak a lépe, to bych bral. A ztracené mládí také :).

«     1     »