Mám ráda houby

rubrika: 5. Zážitky


Češi jsou považováni za nejvášnivější houbaře na světě. Alespoň jednou ročně vyrazí na houby přes 70 % obyvatel České republiky, což nemá ve světě obdoby.

 

Axina


K houbám mám vřelý vztah odmalička. K mým nejranějším vzpomínkám (to mi byly tak 4 roky) patří, jak jdeme spolu s tátou do lesa, co chvíli se zastavíme někde u mechu, táta se na mne s úsměvem podívá a ani nemusí nic říkat. Nadšeně začnu sbírat každou žluťoučkou lišku. Táta je čistí a ukládá do košíčku. Když narazíme na bělavé smrkové hříbky, je to slavnostní chvilka. Ty sbírá táta sám. Pak kořist vítězoslavně přineseme domů. Mamka nám z nich udělá smaženici! Taky sbírá ráda houby, ale jíst je moc nemusí. Starostlivě je dusí celých 20 minut, zatímco my s taťkou ji netrpělivě přesvědčujeme, že už to stačí, že jsou měkké dost. Kuchyní se line báječná vůně...

Ke smaženici krajíc čerstvého chleba s máslem a hrnek studeného mléka. Nezapomenutelná kombinace.

 

 

Největších houbařských úlovků naší rodiny jsem byla svědkem jedno léto na Šumavě, na Churáňově. Závod, ve kterém rodiče pracovali, tam měl podnikovou chatu. Bylo mi tehdy 11 let. Chodila jsem ten týden na houby i dvakrát denně. Dopoledne s rodiči, odpoledne s babičkou a dědou. Houby jsme nehledali, ale sbírali. Nádherné exempláře pravých hříbků, kouzelné suchohřiby se sametovými, čokoládově hnědými kloboučky, špičníky, kozáky, občas dokonce křemenáče. Jakmile člověk narazil na místo, kde rostly aspoň 2 - 3 hříbky poblíž sebe, už většinou nebylo třeba chodit někam dál. Za chvíli byl plný košík. Zpychli jsme do té míry, že jsme krásné růžovky (masáky) už ani nesbírali. Maminka s babičkou celé hodiny houby čistily. Navečer vznikala tlačenice v kuchyni, každá rodina chtěla mít k večeři smaženici z hub. Mužská část rodiny byla vysílána do nejbližšího konzumu pro čerstvá vajíčka. Hub bylo tolik, že je naši začali sušit. Na balkónu, na novinových papírech, zatížených čím se dalo. Byla jsem pověřena částečně proschlé houby obracet. Dělala jsem to - vědoma si důležitosti té práce - velmi pečlivě. Plátky hub jsem rovnala do úhledných řádek.

Jednou v noci - mohlo být mezi druhou a třetí - mne probudil nezvyklý ruch. Nejen v pokoji, ale i na chodbě chaty. Zdáli k nám doléhaly nezvyklé zvuky. Letadel a jakéhosi dunění. "Na hranicích se střílí..." řekl někdo. V jídelně byl puštěný rozhlas a postávala u něj řada rekreantů. Ozvalo se: "Vážení posluchači, zůstaňte u svých přijímačů. Vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky překročila státní hranice...".  Bylo 21. srpna 1968.

Kolem 6 hodiny ranní se vedoucí chaty dovolal do podniku JANKA Radotín. Dojednal, že pro nás bude tak rychle, jak jen to půjde, vyslán autobus, který nás předčasně odveze z Churáňova do Radotína. Nikdo si nepřál nic jiného, než se vrátit domů. Naši v rekordním čase zapakovali všechny naše věci a nanosili je do jídelny. Na usušené houby si nikdo nevzpomněl.

 

Přes 20 let žiji v Praze na Barrandově. Ale jak přijde čas, kdy rostou houby, sednu do auta a jedu do třebotovského lesa. Zaparkuji na jeho okraji (mimochodem té části vesnice se říká Šumava) a jdu na svá oblíbená místa. Mnohé se změnilo. Lišky už tam nerostou. Krásné vzrostlé smrky jsou káceny, pár lesních školek nemůže ten úbytek stromů zachránit. A jak se kácí les, bere za své i podhoubí. Je čím dál tím těžší najít během léta a na začátku podzimu dost hub na usušení, tak, aby vydržely do příští houbové sezóny.

V Třebotově žije ve svém domku naproti lesu paní Marie. Pamatuje mé rodiče i prarodiče. Zná mne od narození. Je mým posledním pojítkem s místem, kde jsem strávila dětství, mládí a pořádný kus života. Skoro vždycky, když jedu do Třebotova, zastavím se u ní na kávu a na kus řeči. Když probíhala rekonstrukce panelového domu, kde bydlím, poskytla mi na 6 týdnů bydlení. Vlídné útočiště. Jako bych se vracela domů.

Občas se spolu potkáme v lese. Už několikrát se - věřte, nevěřte - vzdala v můj prospěch celého svého bohatého úlovku hub! Vždy se s ní chci rozdělit. Měly bychom obě dost, ale nedá si říct. A já nemám sílu tak lákavý dar odmítnout. Odjíždím domů s plným košíkem hub, domácími zavařenými okurkami, čerstvě sesbíranými vlašskými ořechy a pravým českým česnekem.

Pokud to mohu posoudit, nejsem sobecká. Myslím, že jsem v jádře velkorysá a dokážu být i štědrá. Ale vzdát se - tak jako paní Marie - všech pracně nasbíraných hub, aniž by mi zbyla jediná? Nevím, zda bych to dokázala. Obávám se, že jen s jistým přemáháním. Já mám totiž houby hrozně ráda :-)

 


komentářů: 25         



Komentáře (25)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
25
Axina * Web 19.10.2017, 12:25:51
[24] Tedy Petře, mít alergii na houby, zvlášť pokud je máš rád, to je fakt pech.

24
Petr V. (neregistrovaný) * Web 19.10.2017, 10:06:10
To já houby moc rád hledám i sbírám, dřív jsem byl vysloveně houbovým gurmánem a zkoušel připravovat různé specialitky podle starých receptů, ale teď už je jím jen minimálně, kdysi se u mne vyvinula nějaká hloupá alergie či co a několik let jsem měl velké problémy, i když jsem jen okoštoval. Teď už je to sice lepší, ale stejně to nepřeháním a většinou houby jen nasuším a dám někomu z rodiny.

Evule
23
Evule * 18.10.2017, 18:51:49
[22] Bylo toho na 10 plat v sušce. Psala jsem "volně ložené", možná kdybych to řádně setřepala, bylo by toho tak 3/4 té láhve. A navíc bylo všechno zdravé. Naše košíky nejsou nejmenší Usmívající se . A taky tam bylo nejvíc babek Překvapený . "Upozornění "jsem si už zatrhla, doufám, že dobře.

Axina
22
Axina * Web 17.10.2017, 13:35:59
[21] No Evi, 4-litrová láhev ze dvou půlek neboli jednoho košíku...? Já sice nevím, jak velký ten košík je, ale vypadá to, že to musely být pořádně velké houby. Závidím.

Evule
21
Evule * 16.10.2017, 22:50:18
Abych tu jen tak něco nepsala, tento pátek 13.10.2017 jsme se vypravili do Chřibů, jinak do buchlovských hor. Den byl krásný. Zdejší lesy jsou samé listnáče, jen tu a tam ojediněle se ukáže pár vzrostlých jehličnanů. Nikdy jsme v těchto končinách nebyli, tak uvidíme ... (nebo ne?). Vzhledem k pěknému počasí trvajícímu už zas nějaké ty dny předchozí to vypadá, že v lesích je opět málo vláhy. U tohoto vědomí jsem se obětovala a slézala z výšin dolů, že tam bude vlhčeji. Výsledek žádný. Přítel našel jednoho krásného asi pomýleného poddubáka a asi 3 suchohřiby, já nic. V listí je navíc opravdu houby vidět Překvapený . Tam naproti je pár smrků, jdeme tam. Opět dolů a tím pádem zase nahoru. Trochu se to vyplatilo. Nějaké suchohřiby a hlavně babky. Jelikož babky byly mladé, tak jsme nakonec brali i ty. Tož, každý tak půl košíku, zato nohy po 3 hodinách až navrch hlavy. Chřiby nejsou hory vysoké, ale terén dolů a strk nahoru dá pořádně zabrat a hlavně je to tak v každém místě. Doma jsme se ploužili z posledních sil, ještě že se pak u čištění a skládání na sušku sedělo. Jedna "volně ložená" 4 l láhev - samozřejmě po usušení - z toho ale vyšla. Sice se v poslední době píše, že babky by se sušit neměly kvůli nějaké plísni, ale ty naše byly opravdu v dobré kondici. Četla jsem i jiný článek, kde pisatel sděluje, že babky suší 40 let, že to tak dělala už i jeho babička, moje švagrová totéž a vše je zcela bez následků. Jo, a důkazem našeho kvalitního sběru bylo, že odpad při čištění byl zcela minimální a jediný hříbek nebyl červavý. Krájely se jako máslo ...
Teď už je zase opravdu sucho, kolik dní nezapršelo, takže to byl letos asi hřibový výjezd poslední.

Axina
20
Axina 12.10.2017, 09:50:14
Eva v lednu 2012 napsala o houbaření a ztrácení se tenhle článek:
http://www.axina.cz/blog/6-vylety/64-z-a-traceni-houbari.html

Evule
19
Evule * 11.10.2017, 22:24:34
Děvčata, některé to mají ještě o jednu funkci složitější (Axina 3). Já musí ještě sledovat přítele, aby se neztratil, protože u nich v rodině je k tomu talent. Fakt je, že za roky společného hledání už jsme natolik sehraní, že o sobě stále víme. Dokonce v poslední době odpadá bufet, protože jdeme do lesa jen na tak dlouho, abychom se bez něj obešli. A orientace v terénu je přímo můj koníček. Turistické mapy prostuduju předem,beru někdy i s sebou a letos jsem rozpoznala kámen, přes který jsme šli loni od Pasecké skály(Vysočina). Ostatně GPS nepotřebujeme ani v autě, protože ji zastávám osobně podle map. A navíc mě to baví.

Axina
18
Axina 10.10.2017, 09:25:36
[17] Bufetový doprovod Usmívající se Ale to je velice užitečné. Navíc se zřejmě nikdy v lese neztratíš, neboť nemáš permanentně zaostřeno jen na 2-3 metry před sebou. Já musím být 3 v 1 (hledání + zásobování + orientace).

17
beallara (neregistrovaný) Web 10.10.2017, 06:20:29
Mnohokrát děkuji za tento článek. Vyvolal nádherné vzpomínky na rekreace ROH, kdy pan správce do amplionu hlásil...Nesbírejte už houby, jinak kuchařky nestihnout vařit...krájí, plátkují a kuchyň je plná.
Lesy byly plné nádherných hub a úplně jsem zapomněla na žluté lištičky.
Já miluju houby , nikdy se mi nepřejí a smaženice s čerstvým chlebem, delikátní záležitost.
Bohužel jsem v lese úplně blbá, chodím, očumuji a o houby zakopávám a proto všem vždy dopředu hlásím, že jsem bufetový doprovod, u kterého najdou pití, svačinu a dobrůtky...prostě musím přiznat svou popelivou slepičí povahu Úžasný

Evule
16
Evule * 09.10.2017, 22:58:31
Od švagrové vím, že v Brně na Zelňáku (náměstí pro trh) stálo letos 1kg praváků 450 Kč ... No nekup to Plačící . Proti tomu je máslo 250 g úplná brnkačka Nerozhodný

Axina
15
Axina 09.10.2017, 16:24:10
[14] No vida, ještě, že jsem Evuli nesmazala.

Mně se zdá, že svoji nezanedbatelnou roli hraje u některých českých houbařů i fakt, že jsou houby zadarmo. A lze s nimi kšeftovat.
Před pár lety jsem zjistila, že si lze koupit čerstvé houby na farmářském trhu v Radotíně. Jedno léto (to probíhala akce výměna oken v bytě) mně tyhle houby přišly neobyčejně vhod. Sice jsem přišla o radost z jejich osobního úlovku, ale nepřišla jsem o jídla z hub po následujících 3/4 roku.

Evule
14
Evule * 09.10.2017, 15:58:23
Evule zalistovala v análech na zimním sídle, kde ještě nejsme a heslo se našlo. Takže je do budoucna vše OK. Obyčejně si vše značím, takže mě potěšilo, že to není se mnou ještě tak zlé Usmívající se.
Do konce týdne má být docela hezky, třeba by to na hřiby šlo. Ale dotazem u znalce poměrů - našeho kamaráda - jsem se dozvěděla, že všechno je prolezlé houbaři tak dokonale, až je to skoro škoda námahy. Tak se mi zdá, že je to čím dál větší móda chodit na hřiby, protože dřív to tak divoké nebývalo.

Axina
13
Axina * Web 09.10.2017, 10:01:43
[12] Evi, tady na blogu jsi registrovaná jako Evule. Heslo samozřejmě neznám. Nezná ho nikdo, ani administrátor webu. Můžeš se zaregistrovat znovu, klidně jako Eva (Evča nedoporučuji, byla bys Evca) a já tu Evuli smažu.
Přibyla novinka - možnost nechat si zasílat mailem upozorňování na nové články. K tomu je třeba být na blogu zaregistrovaný. Postup je tady:
http://www.axina.cz/blog/8-axina-sdeluje/174-upozornovani-na-nove-clanky-na-blogu.html

12
Evča (neregistrovaný) 09.10.2017, 09:39:26
Dobří holubi tu nebyli tak dlouho, že zapomněli heslo. Holuba jménem Evča jsi identifikovala správně. Hezký den a prý stále rostou, dokonce i u nás na Slovácku. Problém je ten, a zároveň i paradox, že na Vysočině víme kam zajít, kdežto tady v buchlovských horách (kam musíme zajet, chceme-li...) ne.

Axina
11
Axina * Web 09.10.2017, 09:24:05
[8] Fredy, dostal jsi mne. Tuhle povídku Raye Bradburyho jsem neznala. Ale hned dnes časně po ránu jsem to dohnala.
Hoši! Pěstujte i vy obří houby doma ve sklepě!
https://www.youtube.com/watch?v=OLlYcHjaD8E

Axina
10
Axina * Web 09.10.2017, 09:19:58
[7] Evi, vidím, že dobří holubi se na blog vracejí, vítám!
Máme to stejně. Nejhezčí na houbaření jsou ty procházky lesem. Možná jsem divná, nikomu to neříkej, ale já si s ním i v duchu povídám Usmívající se
Houby jsou takový bonus.

Axina
9
Axina * Web 09.10.2017, 09:14:32
[5] Já už to asi pochopila Usmívající se

8
Fredy Kruger (neregistrovaný) 08.10.2017, 23:49:31
Křičí děd, - starý Skořepa :

... " Hoši !! sem ku mně do sklepa !
Mám tady obří houby !!"

" Váš dědek, má podivné hobby !"
dí malý Patrick Brabetschek
( 195 cm chlapeček ):
" To nejsou houby ! toť ufouni !!"

" No tak... pojďte ! vy blbouni !"

... vnuk dědka ( též u sklepa okouní )
dědečka najednou nepoznává !
Děd otvírá ústa, ( ?? ) má je jak kráwa
a šedesát zubů má v každé dásni !

" Tak pojdte wolové !!
... poslední zhasni !!
i ty vnuku !! to se tě netýká ???"

.... slyšet je Lýču Pepýka :
... " Jááá... četl jsem Káju Maříka .....
tam mimozemšťané připluli " ....

" Howno ! to napsal Bradbbůry ! !
ti menšťani připluli na loděch ! "
... zašeptal Josska Kolodjey ....

Hle ! dědek už leze po schodech !
Je bosý, a nohama láká chlapce :

" Ty... i ty, hajzle, pojď sem a vrať se !
( na každě noze má protistojné palce ! )

Již vylezl ze sklepa !
... všech pět kluků
... okamžitě jsou na úprku !!

7
Evča (neregistrovaný) 08.10.2017, 22:22:27
Hledání hub je jednou z hlavních náplní naší každoroční zářijové dovolené na Vysočině. Jezdíme do stejného penzionu již nejméně 7 let a vlastně už skoro jako domů. Potíž je v tom, že nám nějak nevychází ten správný týden, kdy rostou. S láskou vzpomínám na r.2014, kdy jsme si dovezli 4 4litrové sklenice nasušených hub. Máme totiž možnost vzít si s sebou sušku. R.2015,2016 nic, sucho. Letos něco málo, ale zase to bylo vedle o týden. Jen co jsme odjeli, bylo jich plno. Bohužel na našem rodném Slovácku bylo letos tak sucho, až je to k pláči. Celé léto radary ukazovaly déšť v Čechách, max. po Vysočinu a tady ani nekáplo. Co teda chudáčci hříbkové mají dělat? Nicméně chození po lese je balzám pro tělo i duši a když se ještě něco najde do košíka, neznám lepší potěšení.

Axina
6
Axina * Web 08.10.2017, 21:48:49
[5] Stuprume, já nevím, jestli ti dobře rozumím. Na obrázcích je les u Třebotova a paní Marie. Kde bys chtěl bydlet? U mě na Barrandově nebo u paní Marie v Třebotově?

5 stuprum.blog.cz
stuprumX (neregistrovaný) 08.10.2017, 21:37:46
Všecky houby bych ti dal za pár týdnu bydlení! :)

Axina
4
Axina * Web 08.10.2017, 17:53:49
[3] Sugr, a proč ne? Nějaká nesnášenlivost hub nebo dieta? Jestli jde jen o dostupnost hub, dají se koupit aspoň žampiony. Dávám je do polévek, pod maso, do sekané... Smaženice je samozřejmě nejchutnější, když je z několika druhů hub, ale ani ta žampionová není k zahození.

3
sugr (neregistrovaný) * Web 08.10.2017, 17:19:26
Miluju houby, už jsem je ale nejedla nejméně 5 let. Zamračený

Axina
2
Axina * Web 08.10.2017, 10:22:47
Miloši, ono asi záleží na tom, jaký měl člověk první kontakt s daným, méně obvyklým jídlem. Ve tvé rodině byly zřejmě považovány za lahůdku koláče a knedlíky s borůvkami. Však také jsou. K borůvkám nepřijde člověk každý den. No, a v naší rodině byly za lahůdku považovány také houby.
Myslím, že sbírání lesních plodů je svým způsobem výchovné. Dítě pozná, že "bez práce nejsou koláče" Usmívající se

Milos
1
Milos * Web 07.10.2017, 23:10:04
Mnohokrát jsem v lese viděl červené muchomůrky, ale hřiby nikdy, jen v košících někoho jiného. Nemám talent na hledání hub, moc mně to však nechybí, protože smaženici nejím.

V Jeseníkách jsem ale rád sbíral borůvky, vždy několik litrů v plastikových láhvích. Na ty jsem měl i trpělivost, protože jsou skvostnou lahůdkou.

"Pomoc spřátelených vojsk" byla opravdu dokonale zorganizovaná, protože během dne byla všude.

«     1     »