H. P. Lovecraft, mistr temných snů (2)

rubrika: 3.2 Sci-fi literatura


Americký spisovatel Howard Phillips Lovecraft (20. 8. 1890 – 15. 3. 1937) byl rovněž básníkem, esejistou a amatérským žurnalistou. Věnoval se literární tvorbě v oblasti fantasy, science fiction a hororu. Všechny tyto žánry velmi zručně kombinoval. Zabýval se studiem astronomie, chemie, geologie, historie, filosofie, psychologie, antropologie a architektury. Jeho životopis předčí mnohé romány.

Axina


lovecraft2.jpgH. P. Lovecraft, biografie

Howard Phillips Lovecraft se narodil v městě Providence, které obdivoval po celý svůj život a o kterém se v mnoha svých básních zmiňuje, v rodině Winfielda Scotta Lovecrafta, obchodního cestujícího s klenoty a Sarah Susan Phillips Lovecraftové, která se velmi zajímala o dějiny svého rodu. V dětství byl Howard velmi rozmazlován a hýčkán. Byl vychováván v odloučení od okolního světa. Většinu svého času trávil poklidnou četbou a denním sněním v prostorných, tmavých chodbách rodného domu, který byl (jak mnozí říkali) velmi neudržovaný a zanedbaný.

Toto období náhle přerušila tragédie v roce 1893, kdy byly Howardovi pouhé tři roky. Jeho otce během obvyklé obchodní cesty do Chicaga počaly pronásledovat nepříjemné halucinace. Po návratu na hotelový pokoj musel být urychleně převezen zpátky do Providence, do Butlerovy nemocnice pro duševně choré. Jeho manželka ani syn ho v nemocnici nenavštěvovali, neboť byli informováni, že je zcela paralyzovaný a neschopný komunikace.

Není známo, zda si byl Howard vědom příčiny otcovy nemoci. Jak však dokládají mnohé dopisy, byl nejspíše po celý svůj život přesvědčen, že otcovo psychické zhroucení a paralýza byly důsledkem dlouhodobého vyčerpání a stresu z četných studií a úmorné obchodní práce. Je ale možné, že lékaři pouze nechtěli, aby někdo věděl, v jak zoufalém stavu pan W. S. Lovecraft je. Jeho syn Howard se tedy nikdy nedostal k lékařským zprávám, podle nichž byl pan Winfield během svého pětiletého dožívání ochrnutý pouze částečně, projevoval se agresivně a často celé hodiny hlasitě opakoval nesmyslné útržky vět. Příčina jeho nepříčetnosti, přesněji demence, byla dnes s jistotou určena jako progresivní paralýza, mozková forma syfilis, která se rozvíjí 10 - 25 let od počáteční infekce. Je známo, že Howardova matka v tomto období uschovávala doma arsenovou tinkturu, která se tehdy využívala jako preventivní lék na syfilis.

Howarda vychovávala jeho značně neurotická, panovačná a chorobně starostlivá matka, dvě tety, které se z něj snažily vychovat pravého gentlemana a jeho dědeček Whipple Van Buren Phillips, majetný průmyslník, který v něm zažehl celoživotní lásku k tajemnu a dílu E. A. Poea. Jeho matka ho rozmazlovala i tom, že mohl jíst cokoli a kdykoli chtěl a mohl jít spát, kdykoli se mu zachtělo. Chodíval spát ve velmi pozdních hodinách. Vyhýbal se spánku, neboť začal trpět nočními můrami a také poruchou pavor nocturnus. Jeho vztah k matce byl velmi rozpolcený až patologický. Na jedné straně ho matka velmi milovala, ale na druhé straně ho stejnou měrou nenáviděla. Obviňovala jej z otcova úmrtí a navíc byla přesvědčena, že její syn je mimořádně ošklivý.

Howard byl předčasně vyspělý a velmi inteligentní chlapec, který se naučil číst již ve dvou letech (!) Během dětství i dospívání často stonal. Původ těchto chorob byl částečně psychický. Povahou byl svárlivý, samotářský a neústupný, proto také navštěvoval školu jen velice zřídka. Toto obcházení školní docházky umocnila skutečnost, že byl občas i šikanován a odmítán jak svými vrstevníky, tak i sousedy, kteří jej považovali přinejmenším za podivína (ostatně stejně jako celou jeho rodinu).

Mezi jeho nejranější četbu patřily Homérovy eposy, k nimž dokonce přidružil i vlastní básně a Pohádky tisíce a jedné noci. Obě díla podnítila jeho lásku ke starověku. Postupem času si oblíbil také děsuplnou literaturu Edgara Allana Poea, který se po zbytek jeho života stal jeho nejvýznamnějším literárním vzorem.

Velmi se mu zalíbily přírodní vědy, zejména chemie a astronomie. Postupem času se více a více obracel k minulosti. Vzorem společnosti, ideální nadřazené kultury se mu stalo 18. století a řecký helénismus. Od dvanácti let se jeho intenzivní zájem o astronomii přerodil ve skutečnou vášeň. Přestože se vzdělával sám, vyznal se v astronomii natolik, že publikoval články v městském deníku Providence Journal. Byl rovněž obeznámen s pracemi mnoha fyziků a velmi se zajímal o teorie Alberta Einsteina.

Několik měsíců před dokončením střední školy se nervově zhroutil, neboť jeho dědeček zemřel a rodina tím přišla o svoji nejvýznamnější podporu. Lovecraftovi byli nuceni přestěhovat se do jiné čtvrti a do menšího domu. Nejvýznamnější příčinou jeho zhroucení však byl s velkou pravděpodobností konec jeho snu o dráze astronoma. Zjistil, že pro tuto vědu dostatečně neovládá tolik potřebnou matematiku, která mu vždy činila velké obtíže. Nikdy totiž nedokončil středoškolské vzdělání, ačkoli si velice přál studovat na Brownově univerzitě. V tomto duševním rozpoložení strávil několik let. Z domu vycházel pouze v noci a dokonce zvažoval i možnost sebevraždy.

Po několika letech doslova poustevnictví se poprvé objevil na veřejnosti, když pro redakci časopisu The Argosy sepsal veršovanou stížnost, ve které kritizoval fádní a komerční povídky ostatních autorů. Jeho články poté zaujaly prezidenta UAPA (United Amateur Press Association) Edwarda F. Daase, který jej obratem přizval ke spolupráci. V tomto období vznikla jeho prvotní díla Hrobka a Dagon. Začal také pěstovat svoji novou vášeň - dopisování. Lovecraft si nejprve dopisoval s bratrancem, posléze okruh osob rozšířil. Je zvláštní, že často datoval své dopisy o dvě stě let zpět, tedy do doby před americkou revolucí. Mezi jeho korespondenty a přátele (i když s mnohými z nich se osobně nikdy nesetkal) patřili například Robert E. Howard (autor knih o Conanovi), nadaný básník Clark Asthon Smith a Robert Bloch (autor příběhu Psycho).

V roce 1919 byla jeho matka, která se nikdy nevyrovnala s duševním onemocněním a ztrátou svého muže, hospitalizována v téže léčebně jako její manžel. Roku 1931 zemřela na následky nepovedené operace močového měchýře. Tato ztráta Lovecrafta natolik poznamenala, že opět zvažoval sebevraždu, ovšem po čase se zotavil a byl i schopen uspořádat shromáždění amatérských žurnalistů (UAPA), kterého byl v té době prezidentem.

Zde se seznámil se svojí budoucí chotí Soniou Greene (1883–1972), původem ukrajinskou židovkou. Společně, aniž by cokoli oznámili, se odstěhovali do New Yorku do čtvrtě Brooklyn. Jejich manželství ale zůstalo nenaplněno, jelikož Lovecraft neústupně odmítal jakékoliv projevy sexuality. Jeho asexualita byla součástí jeho povahy. Jistou roli ale zde také sehrála skutečnost silného komplexu méněcennosti, který v něm vypěstovala jeho matka. Sonia vlastnila obchod s klobouky, ten ale brzy zkrachoval a její zdravotní stav se zhoršil. Byla donucena k pobytu v lázních, odkud i nadále Lovecrafta podporovala. On sám nemohl nalézt žádné zaměstnání. Ve svých čtyřiatřiceti letech byl prakticky bez jakýkoliv pracovních zkušeností. Po dvou letech se pár přátelsky rozešel. Nikdy se úředně nerozvedli.

Lovecraft ještě delší dobu pobýval v New Yorku, ale postupem času se mu velkoměsto (především z rasových důvodů) znelíbilo natolik, že sepsal hluboce xenofobní a rasistickou povídku Horor v Red Hooku. Následně cestoval po východním pobřeží USA a roku 1936 navštívil i Evropu, kde byla cílem jeho cest především Itálie.

Roku 1933 se vrátil zpět do rodné Providence, kde se zabydlel v malém domě na předměstí. Zde sepsal svá nejznámější a nejvýznamnější díla, jako jsou Volání Cthulhu, Stín nad Innsmouthem, Hory šílenství, Stín z hlubin času nebo Sen – hledání neznáma Kadath. Přijímal začínající mladé spisovatele a obdivovatele, kterým pomáhal a radil a které zahrnul do svého širokého korespondenčního okruhu.

lovecraft3.jpgV roce 1936 jej velmi zasáhla smrt jeho dobrého přítele R. E. Howarda. U něj samotného byla diagnostikována rakovina střev (posílená chronickým zánětem ledvin, Brightovou nemocí), kterou ovšem Lovecraft považoval za pouhou chřipku, ačkoliv jej sužovala po celý rok. Roku 1937 byl přijat do nemocnice, kde při pobytu ochotně spolupracoval s lékaři, ačkoliv jeho postoj k vlastnímu zdravotnímu stavu byl značně stoický a odevzdaný. Své dojmy zaznamenával v tzv. deníku smrti. V nepřetržitých bolestech a za prudce se zhoršujícího duševního zdraví (vlivem užívání morfinu) ještě téhož roku zemřel. Byl pohřben v rodinném hrobě, nicméně jeho přátelé mu postavili hrob vlastní. Je zdobený úryvkem z jeho oblíbené básně, znějící: „I AM PROVIDENCE.“ (Já jsem prozřetelnost.) Pokračovali v šíření jeho mýtu Cthulhu a nadále tiskli jeho práce, které se ve své úporné sebekritice zdráhal vydat.

Poznámky:

Progresivní paralýza je v současné době velmi vzácné onemocnění mozku. Rozvíjí se zpravidla 10 až 25 let po syfilitické infekci. Onemocnění významně převažuje mezi muži. Vyznačuje se postupnou slabostí a duševní degradací, která vede až ke konečnému upoutání na lůžko a nemohoucnosti.
Pavor nocturnus (noční děs) je krátký, extrémně děsivý sen, spojený s panikou, křikem a neklidem. Je provázený vegetativními příznaky (pocení, zrychlené dýchání, bušení srdce apod.). Spící se často posadí nebo vstane s panickým křikem, může také například běžet ke dveřím. Dotyčného nelze probudit a snahy o probuzení mohou vést k ještě intenzivnější panické reakci. Řadí se mezi poruchy spánku a je blízce příbuzný náměsíčnosti. Spícího postihuje zpravidla v první třetině noci a trvá 1 - 10 minut. Dotyčný se jen málokdy probudí a po probuzení upadá ihned zpět do spánku, následně si pak ráno po probuzení sen nepamatuje. Pokud nějaká vzpomínka zbyla, je velmi omezená.

Zdroj:

Wikipedie


komentářů: 4         



Komentáře (4)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »


Axina
3
Axina 02.12.2011, 13:41:15
Bude mi lehká zem

http://www.youtube.com/watch?v=NZ06eI4i81w

Axina
2
Axina 02.12.2011, 13:25:14
Nejkratší horor:
Poslední člověk na Zemi seděl ve svém pokoji. V tom se ozvalo zaklepání na dveře ...

1
Lucifer (neregistrovaný) 02.12.2011, 13:18:58
Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje
nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné -
když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání
velmi jemné zaťukání na dveře - a pak už ne.
"Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné -
jednou jen a pak už ne."

«     1     »