Souhvězdí Perseus

rubrika: 1.3 Souhvězdí


Souhvězdí Perseus patří mezi zimní souhvězdí, ale jeho severní část je ve střední Evropě cirkumpolární. Nejlepší podmínky pro jeho pozorování jsou v prosinci. Sousedí se souhvězdími Kasiopeja, Andromeda, Trojúhelník, Beran, Býk, Vozka a Žirafa.

Axina


Perseus
mezinárodní zkratka: Per
latinské označení: Perseus, 2. pád: Persei

480px-perseus_constellation_map.pngSouhvězdí Perseus tvoří nepravidelný oblouk hvězd podél Mléčné dráhy mezi dvojitou hvězdokupou chí a h Persei a otevřenou hvězdokupou M 45 Tauri, neboli Plejádami. Všechny uvedené hvězdokupy jsou pozorovatelné prostým okem.

Podle řecké legendy byl Perseus jedním ze synů boha Dia. Král jeho rodné země se obával, že ho Perseus zbaví trůnu a proto mu uložil, aby přinesl hlavu Medusy. Doufal, že se tak Persea zbaví. Medusa bývala hezká dívka, ale protože se srovnávala krásou s bohyní Athénou, byla přeměněna v obludu se zvířecími tesáky a s hady místo vlasů. Byla tak ohyzdná, že všechno živé při pohledu na ni zkamenělo. Perseus na radu bohyně Athény na ni nehleděl přímo, ale pozoroval ji ve svém lesklém štítě jako v zrcadle. Uťal Meduse hlavu a tu schoval do mošny. Bývá znázorňován s mečem, štítem a hlavou Medusy v ruce. Oko Medusy představuje hvězda Algol.
Perseus vykonal ještě mnoho dalších hrdinských činů. Osvobodil Etiopii od mořské obludy Cetus. Zachránil tím princeznu Andromedu, která byla přikovaná ke skále nad mořem jako oběť oné nestvůře. Perseus byl tak okouzlen krásou Andromedy, že si ji vzal za ženu. Rodiči Andromedy byli královna Kasiopeja a král Cefeus. Na obloze se nachází souhvězdí Persea poblíž souhvězdí Andromedy. Mořskou obludu přestavuje souhvězdí Velryby.

Blízko hvězdy η Persei se nachází dvě blízké otevřené hvězdokupy neboli dvojitá hvězdokupa chí a h Persei (NGC 894 a NGC 869). Okem vidíme mlhavý obláček, v triedru už vidíme řadu hvězd. Vzdálenost obou útvarů je asi 8 200 světelných roků.

Otevřená hvězdokupa M 34 (NGC 1039) je vzdálena 1 400 světelných roků. Obsahuje kolem 80 hvězd. Poprvé ji zpozoroval v roce 1654 italský astronom Giovanni Battista Hodierna.

Planetární mlhovina M 76 (NGC 650 a NGC 651, Malá činka) je vzdálena 2 500 světelných roků. Objevil ji francouzský astronom Pierre Méchain. Mlhovina dostala dvě katalogová čísla, protože se předpokládalo, že jde o dvojitou mlhovinu se dvěma složkami ve vzájemném kontaktu. Ukázalo se ale, že NGC 651 je jen severní částí mlhoviny a NGC 650 je jižní částí mlhoviny. Mlhovina svým vzhledem připomíná planetární mlhovinu Činka v souhvězdí Lištičky.

Difúzní plynná mlhovina California (NGC 1499) se nachází v naší Galaxii, v oblasti zvané Orionovo rameno. V obrysech se podobá státu Kalifornie na západním pobřeží Spojených států. Naše vlastní Slunce se také nachází v Orionově rameni Mléčné dráhy, jenom asi 1 500 světelných let od mlhoviny California. Tato klasická emisní mlhovina je dlouhá zhruba 100 světelných roků. Září červeným světlem, které je charakteristické pro rekombinaci dlouho ztracených elektronů odtržených (ionizovaných) energetickým světlem hvězd s atomy vodíku. Energetické světlo v tomto případě nejspíše přichází od jasné, horké, modravé hvězdy chí Persei.

Nejjasnější hvězda souhvězdí Perseus se jmenuje Algenib (α Per, alfa Persei). Někdy je také označována jako Mirfak. Jedná se o proměnnou hvězdu, žlutobílého obra, který je vzdálen asi 590 světelných roků.

Druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Persea nese název Algol (β Per, beta Persei). Jde o zkráceninu arabského názvu Ras al Ghul, což znamená démonická hlava. Někdy je označována také jako „Ďábelská hvězda“. Je to jediná proměnná hvězda, která byla známá již starověkým astronomům. Její změny jasnosti se opakuji přesně po 2 dnech, 20-ti hodinách a 39-ti minutách. Algol má slabého průvodce, který ho v pravidelných intervalech zakrývá a snižuje tak Algolovu jasnost. Takových hvězd je na obloze velké množství. Říká se jim zákrytové proměnné. Je vzdálena asi 100 světelných roků.

Hvězda ξ a 17 žhavých bílých hvězd v jejím okolí tvoří tzv. asociaci. Hvězdné asociace jsou shluky hvězd, jež vznikly společně a mají společné astrofyzikální parametry. Perseova asociace je nejbližší hvězdná asociace, vzdálená od nás pouze 1 000 světelných roků. Vznikla před 1 500 000 let. Hvězdy v ní jsou ve srovnání s naším Sluncem velmi mladé. Hvězdné asociace nám dokazují, že hvězdy stále vznikají a to ve skupinách. Asociace čítají malý počet mladých hvězd. Jejich vzájemná přitažlivost je malá a nestačí je udržet pohromadě. Proto se asociace asi za 10 milionů let zcela rozptýlí mezi ostatní hvězdy v Galaxii. Jsou pozorovány i v jiných galaxiích.

V souhvězdí vzplanula v roce 1901 nova (N Per 1901). Dosáhla jasnosti Vegy (alfa Lyrae) a pak poklesla na 14 magnitudu.

Blízko hvězdy η Persei leží radiant Perseid, nejvýznamnějšího meteorického roje, pravidelně činného od 17. července do 24. srpna. V maximu činnosti - kolem 12. srpna - lze pozorovat až 110 meteorů za hodinu. Meteorický roj souvisí s kometou Swift-Tuttle 1862 III. Shodu dráhy Perseid a této komety objevil italský astronom Giovanni Schiaparelli.

V souhvězdí se ve vzdálenosti 20 Mpc nachází kupa galaxií o asi 500 členech.

α Per (alfa Persei, Algenib)
β Per (beta Persei, Algol)

Proměnné hvězdy

Naše Slunce, jedna z obrovského počtu hvězd naší Galaxie, září už miliony let stále stejnou intenzitou. Umožnilo tím mimo jiné i tvorbu stabilních klimatických podmínek na Zemi a tím vznik života. Pozorovateli mimo naší sluneční soustavu by se tedy jevilo po dlouhou dobu stále stejně jasné. Existují však hvězdy, jejichž pozorovaná jasnost se mění. Nazýváme je proměnné hvězdy. Existují dva typy proměnných hvězd: Proměnná hvězda fyzikální a proměnná hvězda zákrytová.
Fyzikální proměnná hvězda v dané periodě skutečně mění svoji jasnost (zářivý výkon). S tím jdou ruku v ruce i další změny: Kolísá povrchová teplota, barva záření i vlastní průměr hvězdy. Perioda kolísání je od několika hodin do mnoha měsíců. Změna jasnosti může přesáhnout až 15 hvězdných tříd, což znamená, že zářivost hvězdy vzroste až milionkrát. Vlastní změny výkonu jsou pak dány především nerovnováhou mezi zdrojem energie (jádrem hvězdy, kde probíhá termonukleární reakce) a gravitačním tlakem, který drží hvězdu pohromadě.
Zákrytová proměnná hvězda je pro pozemského pozorovatele spíše optickým klamem než hvězdou, která opravdu mění svou jasnost. Při detailním pozorování a za použití speciálních metod zjistíme, že se fakticky jedná o dvě samostatné hvězdy obíhající těsně kolem sebe. Vzhledem k tomu, že je jejich vzájemná vzdálenost natolik malá, že je pozemské dalekohledy nedokážou od sebe rozlišit a navíc obíhají v rovině, ve které je pozorujeme, vidíme na jejich místě jen jeden zářivý objekt s kolísající jasností. Kolísání jasnosti vzniká tak, že během oběhu jedna hvězda zakryje druhou a výsledná svítivost na čas poklesne.
Studium proměnných hvězd napomáhá pochopení fyziky hvězd obecně, avšak proměnné hvězdy také významně pomáhají v přesném určování vzdáleností ve vesmíru. Konkrétně u hvězd nazývaných Cefeidy (podle hvězdy delta Cefei) byl přesně stanoven vztah mezi jejich skutečným zářivým výkonem a periodou kolísání. Z periody změn a z pozorovatelné jasnosti lze velmi přesně vypočítat vzdálenost proměnné hvězdy.
Tyto hvězdy tedy slouží například k určování vzdáleností cizích galaxií. Cefeidy bývají označovány za "majáky vesmíru".

Fotografie:

souhvězdí Perseus
otevřená dvojitá hvězdokupa chí a h Persei (NGC 894 a NGC 869)
otevřená hvězdokupa M 34 (NGC 1039)
planetární mlhovina M 76 (NGC 650 a NGC 651, Malá činka)
otevřená hvězdokupa NGC 1245
difúzní plynná mlhovina California (NGC 1499)
otevřená hvězdokupa NGC 1528

Zdroje:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Pavel Příhoda: Souhvězdí naší oblohy
Michael Vogel: Hvězdy a souhvězdí
Wikipedie
Aldebaran
Průvodce hvězdnou oblohou
Štefánikova hvězdárna


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Web  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
8
Axina 30.03.2012, 21:13:35
EvoO, děkuji. Občas jsem na rozpacích, jestli nenudím. Chápu, že astronomie každého nezajímá. Ale chtěla bych dokončit, co jsem započala. Všech souhvězdí je 88. Já zmapuji jen těch 48 starověkých, Ptolemaiovských. Také bych chtěla zpracovat aspoň takové minimum astronoma-amatéra na základní úrovni, bez matematického aparátu. Už jsem to tu myslím jednou nastiňovala. Témata: Sluneční soustava, Slunce, hvězdy, mlhoviny, hvězdokupy, galaxie...
Udělalo by mi radost, kdybych aspoň u několika lidí probudila zájem o astronomii. A těm, které astronomie vždycky lákala, ale neměli příležitost se jí věnovat, abych pomohla objasnit různé její aspekty. Vždyť se ta skutečnost, že jsme nedílnou součástí vesmíru, týká každého z nás. V každé vteřině svého života se řítíme na malé modré planetě (spolu se svým životodárným Sluncem, nacházejícím se na okraji jedné běžné galaxie) nedozírným vesmírem...

7
EvaO (neregistrovaný) 30.03.2012, 19:51:23
Axino, díky za astronomický koutek. Zde se člověk opravdu poučí. A je fajn, že v něm můžeme i listovat a znovu si číst pomaloučku a v klidu a rozšiřovat si své obzory. P.S. Souboj Titánů jsem viděla několikrát, taky ho mám ráda. Jen v tom Krakenovi vidím spíš tu současnou politickou hydru a vůbec netuším, kdo bude ten hrdina, který ji dokáže porazit.

Axina
6
Axina 27.03.2012, 13:17:25
[5] A to si představ Astro, že existují i jiné párečky. Třeba bílý trpaslík a rudý obr. Ta první hvězda je už skoro kaput. Gravitačně se zhroutila, pomalu chladne, "umírá". Ale má-li vedle sebe mladého rudého obra, který má ještě v atmosféře spoustu vodíku, začne si pomalu a jistě od něho ten vodík stahovat. Stahuje, stahuje, obrovi to nijak zvlášť neubližuje. A najednou má malý bílý trpaslík vodíku zase dost. Zažehne termonukleární reakci. Dramaticky se změní na novu a pak na plnohodnotnou hvězdu. Vstane z popela jako bájný pták Fénix Usmívající se

5
Astra (neregistrovaný) 27.03.2012, 12:45:23
Zákrytové hvězdy....to je hezká představa. To je jako když se mají dva rádi...běhají kolem sebe zběsile, chvíli svítí, potom na chvíli ne, a taneček pořád dokola!

Axina
4
Axina 27.03.2012, 08:39:46
[1] Když jsem včera psala článek, tak jsem si také vzpomněla na americký film Souboj Titánů. Mám ho ráda. I hlášku "Vypusťte Krakena!" Teď by se nám nějaký takový Kraken hodil Mrkající

Axina
3
Axina 27.03.2012, 08:31:53
[2] Přiznám se, že o existenci tohoto Rubensova obrazu jsem nevěděla. Děkuji moc, Ludmilo. I za ocenění.

Přidám ještě pár informací o struktuře Galaxie, když už jsem se zmínila o Orionově rameni:
Naše galaxie (nazývaná Mléčná dráha nebo Galaxie) je galaxie, ve které se nachází Slunce spolu se sluneční soustavou. Podle Hubbleovy klasifikace je naše Galaxie velká spirální galaxie s příčkou typu SBc. Jde rozměrem o druhou největší galaxii (po galaxii M 31 v Andromedě) v místní skupině galaxií. Její hmotnost je pravděpodobně v této skupině největší. Průměr disku Galaxie činí asi 28 kpc, což je přibližně 8,6x10 na 17 km. Jde o výrazně plochý systém. Poměrem průměru a tloušťky by se tvar Galaxie dal přirovnat k hudebnímu CD. Z disku pouze vystupuje středová příčková výduť, galaktické jádro.
Podle zatím posledních dostupných údajů tvoří disk Galaxie několik galaktických ramen ve tvaru spirál. V nich se nacházejí především hvězdy první populace a difúzní mlhoviny, kde se tvoří hvězdy a otevřené hvězdokupy. Ramena Galaxie jsou pojmenována podle souhvězdí, kde se nachází jejich největší část:
- rameno Perseus
- rameno Orion (v něm se nachází Slunce)
- rameno Střelec-Lodní kýl
- rameno Štít-Jižní kříž
- rameno Pravítko-Labuť
Jádro Galaxie se nachází ve vzdálenosti přibližně 7,6 kpc od Země ve směru k souhvězdí Střelce, ze kterého přichází nejsilnější radioemise. V centru Mléčné dráhy se nachází supermasivní černá díra.

2 Výborný článek,
Ludmila (neregistrovaný) 27.03.2012, 07:50:04
myslím, že je v něm vše, co bylo o souhvězdí napsáno. Krásný obraz od Rubense.
http://www.mlahanas.de/Greeks/Mythology/PerseusFreeingAndromedaRubens.html


«     1     »